foto

Michel Bouquet

  • nar. 6.11.1925 (92 let)
    Paříž, Francie
  • Sdílet na Twitteru
  • Sdílet na Facebooku

Biografie

S úzkými rty a pichlavým pohledem očí se Michel Bouquet na přelomu 60. a 70. let dvacátého století stal jednou z ikon francouzské kinematografie, dnes má na kontě přes stovku filmových a televizních rolí, významnou osobností je ale i jako divadelní herec, jeho úspěšnou kariéru dokládají prestižní filmové a divadelní ceny, kromě jeviště a záře filmových reflektorů se uplatnil také v televizi nebo dabingu, namluvil též komentáře k desítkám dokumentárních filmů, u nás jej ale můžeme znát především z filmů 60.-80. let, do garnitury hojně obsazovaných herců se dostal díky spolupráci s tvůrci francouzské nové vlny.

Michel Bouquet je rodákem z Paříže, v sedmi letech byl poslán do katolické internátní školy a na zdejší poměry spojené s nepříjemnými zážitky šikany vzpomíná dodnes nerad, za druhé světové války pak vystřídal několik zaměstnání, aby pomohl matce živit početnou rodinu (otec byl v té době ve válečném zajetí), byl například pekařem, zubním laborantem nebo bankovním poslíčkem. Následkem neutěšeného dětství se uzavřel do svého světa a jeho touhou se stalo divadlo. Za války v telefonním seznamu vyhledal významného herce Maurice Escande a pod jeho vedením pak v roce 1942 začal studovat na pařížské konzervatoři. Na divadelním jevišti debutoval po boku Gérarda Philipa ve hře Caligula (Théâtre Hébertot, 1945).

Krátce po válce se Michel Bouquet stal vytíženým charakterním hercem a působil v různých divadlech v Paříži, účinkoval především v díle soudobého dramatika Jeana Anouilha, zviditelnila jej také účast na slavném divadelním festivalu v Avignonu pod režijním vedením Jeana Vilara. V této době se také seznámil se svou první manželkou Ariane Borg (1915-2007). Sblížil je společný zájem o divadlo, několikrát spolu také na jevišti hráli a v roce 1954 uzavřeli sňatek. O deset let starší Ariane Borg však svou pseudohvězdnou kariéru založila na nevýznamné meziválečné epizodě v Hollywoodu a po návratu do Francie se plácala od ničeho k ničemu. Když později stoupal zájem o Michela Bouqueta v divadlech i ve filmu, následovalo odcizení a rozchod v roce 1967. Odloučení brala Ariane Borg, stále se utápějící v nesplněných nadějích, jako zradu a zcela se stáhla do ústraní. Rozvod ale následoval až v roce 1981, druhou Bouquetovou manželkou se pak stala herečka Juliette Carré, s níž opět sdílel zájem o divadlo a společné účinkování na jevišti.

Filmová kamera jej zachytila již krátce po válce v několika bezejmenných rolích, výrazněji na sebe upozornil vedlejší rolí cynického vyděděnce Maurice v Grémillonově dramatu BÍLÉ KAMAŠE (Pattes blanches, 1949) a již touto úlohou předznamenal svou následující kariéru u filmu. Prozatím ale jeho prioritou zůstávalo divadlo a ve filmu hrál jen zřídka, v padesátých letech se před kamerou objevil několikrát v historickém kostýmu (VĚŽ NESLESKÁ – La tour de Nesle, 1955; KÁŤA – Katia, 1959), skutečné postavy z francouzských dějin si zahrál i v televizi. V divadle tehdy hrál hlavně v osvědčené klasice (Molière, Shakespeare) v Paříži nebo na festivalu v Avignonu, velké příležitosti dostal v tvorbě soudobého dramatika Jeana Anouilha (Pozvání na zámek, 1947; Dostaveníčko v Senlis, Skřivánek, 1953, 1964), zaujal také v díle britského dramatika Harolda Pintera (Sbírka, 1965; Výročí, 1967). V Anouilhově hře Chudák Bitos hrál známého revolucionáře Robespierra, tuto postavu si vyzkoušel i v televizním filmu SMRT MARIE ANTOINETTY (La mort de Marie-Antoinette, 1958).

Zmíněnou spolupráci s tvůrci nové vlny navázal v polovině šedesátých let, kdy jej Claude Chabrol angažoval do svého filmu TYGR SE PARFÉMUJE DYNAMITEM (Le tigre se parfume à la dynamite, 1964). Tento film s novou vlnou neměl nic společného, jednalo se o francouzskou bondovku a čistě komerční záležitost, jíž Chabrol získal finance na své další zajímavé projekty. Michel Bouquet zde hrál ředitele zoologické zahrady, ve skutečnosti však člena neonacistické organizace. S Chabrolem pak Bouquet již jako představitel hlavních rolí natočil čtyři filmy, zmínku si zaslouží psychicky nevyrovnané postavy muže, který v jednom případě zabije milence své ženy (NEVĚRNÁ ŽENA – La femme infidèle, 1968), v druhém svou milenku (TĚSNĚ PŘED NOCÍ – Juste avant la nuit, 1971). V obou filmech byla jeho partnerkou Chabrolova manželka Stéphane Audran, v dalším filmu ROZTRŽKA (La rupture, 1970) byla naopak jeho snachou a tady se Bouquet představil v kreaci bohatého Ludovica Régniera vystupujího z cynické pozice moci.

Z dalších tvůrců nové vlny jej oslovil François Truffaut, v jehož filmu NEVĚSTA BYLA V ČERNÉM (La mariée était en noir, 1968) byl jednou z obětí tragické pomsty hlavní hrdinky (Jeanne Moreau). V dalším Truffautově filmu SIRÉNA OD MISSISSIPI (La sirène du Mississipi, 1969) se v roli neodbytného soukromého detektiva Comolliho setkal s Catherine Deneuve a J. P. Belmondem. Díky spolupráci s Chabrolem a Truffautem si Bouqueta všimli i další významní režiséři, a i když byl již léta uznávaným divadelním hercem, teprve v sedmdesátých letech se zařadil i mezi významné osobnosti francouzské kinematografie. V těchto letech je také zřetelný útlum práce v divadle, protože například jen v roce 1973 točil deset filmů. Na druhou stranu, dlouholetá praxe na jevišti mu v roce 1977 přinesla dekret profesora na pařížské konzervatoři, kde se pak řadu let věnoval pedagogické práci.

Významní režiséři kriminálek a politických thrillerů obsazovali Bouqueta do výrazných vedlejších rolí, obsahově různorodých, typově ovšem velmi podobných a díky nim se herec stal jednou z ikon francouzského filmu dekády sedmdesátých let 20. století. Připomeňme úlohy mafiána Rinaldiho v Derayově filmu BORSALINO (1970) nebo policejního inspektora v Giovanniho filmu DVA MUŽI VE MĚSTĚ (Deux hommes dans la ville, 1973), v nichž se setkal s Alainem Delonem. Setkání s Annie Girardot mu zprostředkoval další slavný režisér André Cayatte v kriminálce NENÍ KOUŘE BEZ OHNĚ (Il n'y pas de fumée sans feu, 1973). S Cayattem později natočil ještě film VE STÁTNÍM ZÁJMU (La raison d'état, 1978), v němž opět vystupoval z cynické pozice moci. Zajímavé příležitosti dostal i ve dvou mezinárodních projektech natočených podle skutečných událostí, kde hrál zkorumpovaného starostu (ATENTÁT V PAŘÍŽI – L'attentat, 1972) a důstojníka tajných služeb (HAD – Le serpent, 1973). Své výrazové prostředky plně zúročil v syrovém kriminálním dramatu VÍC NEŽ POUHÝ STRACH (Au-delà de la peur, 1975), v němž se z nenápadného realitního makléře proměnil v neohroženého obránce své rodiny.

Jen zřídka se Bouquet objevoval i v komediích, připomeňme alespoň výjimečné setkání s Pierrem Richardem ve filmu HRAČKA (Le jouet, 1976). S ohledem na celkové vyznění a právě díky Bouquetově opětovné roli cynického průmyslového magnáta se ale úplně o komedii nejedná. Na přelomu 70. a 80. let se Bouquet uplatňoval hlavně v televizi, titulní roli slavného malíře Rembrandta mu přinesl životopisný snímek NOČNÍ HLÍDKA (La ronde de nuit, 1978), později se objevil v životopisném seriálu MOZART (1982) v úloze Leopolda Mozarta, otce slavného skladatele. Z již jen občasných návratů před filmovou kameru připomeňme opětovnou spolupráci s Claude Chabrolem a jeho manželkou Stéphane Audran na filmu KUŘE NA OCTU (Poulet au vinaigre, 1985), v němž ztvárnil jednu z dalších rolí vlivného právníka a příslušníka městské honorace.

V zajímavém koprodukčním snímku TOTO HRDINA (Toto le héros, 1991) hrál titulní roli starého Thomase žijícího ve starobinci a konfrontujícího své dávné dětské sny s realitou prožitého života. Tato úloha mu vynesla ocenění v Belgii, která se na vzniku filmu podílela, jako herec v hlavní roli získal i trofej v udílení Evropských filmových cen. Prestižní cenu francouzského Cézara mu přinesl film JAK JSEM ZABIL SVÉHO OTCE (Comment j'ai tué mon père, 2001), celoevropskou pozornost a dalšího Cézara pak získal hlavní rolí ve filmu PROCHÁZKA PO MARTOVÝCH POLÍCH (Le promeneur du champ de Mars, 2005) těžícího z posledních let života francouzského prezidenta Françoise Mitteranda (pro zajímavost – jméno Mitterand zde vůbec nezazní, Bouquet vystupuje v bezejmenné roli prezidenta).

Na sklonku divadelní dráhy se Michel Bouquet dočkal i ocenění své dlouholeté práce na jevišti. Prestižní Molièrovu cenu získal za svou účast ve hře Kotlety (1998), stejnou trofej obdržel v roce 2005 za titulní roli v Ionescově hře Král umírá (Théâtre Hébertot, 2004). V tomto představení účinkoval až do roku 2014, přestože o Vánocích 2011 ohlásil konec práce v divadle. Na Molièrovu cenu byl nominován i v letech 1987 a 2008 za své výkony v Molièrových hrách Zdravý nemocný a Lakomec. Přes pokročilý věk se nevzdává ani aktivit ve filmu, což dokládá životopisný snímek RENOIR (2012); titulní postava stárnoucího malíře Pierre-Augusta Renoira mu opět vynesla nominaci – tentokrát neúspěšnou – za výkon v hlavní roli. Bouquetovu uměleckou dráhu doplňuje i řád Čestné legie, který obdržel v roce 2007.

Pavel "argenson" Vlach

Herecká filmografie

Filmy

2016 L'origine de la violence
2015 L'après-midi de monsieur Andesmas
2014 L'Antiquaire
2012 Renoir
2010 La petite chambre
2005 Le Promeneur du champ de Mars
2003 Kotlety
2001 Comment j'ai tué mon père
Leïla
2000 Manoscritto del principe, Il
1995 Elisa
1993 Joie de vivre, La
Pour demain (TV film)
1992 Segno del comando, Il (TV film)
Strom sváru (TV film)
1991 Toto hrdina
Všechna jitra světa
1987 Pattes de velours (TV film)
1985 Poulet au vinaigre
1984 Christmas Carol (TV film)
1983 Fuite en avant, La
1982 Bídníci (TV film)
Danse de mort, La (TV film)
Sorcière, La (TV film)
Ubožáci
1981 Antoine et Julie (TV film)
1980 Curé de Tours, Le (TV film)
Neveu de Rameau, Le (TV film)
1978 Les grandes conjurations: Les fantômes du Palais d'Hiver (TV film)
Noční hlídka (TV film)
Ordre et la sécurité du monde, L'
Ve státním zájmu
1977 Anneaux de Bicêtre, Les (TV film)
Jeunes filles, Les (TV film)
M. Klebs et Rosalie (TV film)
1976 Hračka
1975 Thomas
Víc než pouhý strach
Vincent mit l'âne dans un pré (et s'en vint dans l'autre)
1974 Bons baisers... à lundi
France société anonyme
La dynamite est bonne à boire
...la main à couper
Podezřelí
1973 Anges, Les
Complot, Le
Défense de savoir
Dva muži ve městě
Le serpent
Není kouře bez ohně
Velké city dělají dobrou chuť
1972 Atentát v Paříži
Humeur vagabonde, L'
Paulina 1880
Sainte famille, La
Tři miliardy bez výtahu
1971 Comptes à rebours
Malade imaginaire, Le (TV film)
Malpertuis
Papa, les petits bateaux
Tartuffe (TV film)
Těsně před nocí
1970 Borsalino
Poslední skok
Roztržka
Un condé
1969 Siréna od Mississippi
1968 Nevěrná žena
Nevěsta byla v černém
1967 Julie de Chaverny Ou La double méprise (TV film)
Korintská silnice
Lamiel
1966 Équivoque 1900
1965 Esope (TV film)
Faiseur, Le (TV film)
L'accusateur public (TV film)
Tigre se parfume à la dynamite, Le
1964 Les amitiés particulières
Torture par l'espérance, La (TV film)
1963 Caméra explore le temps: Le procès de Charles 1er, La (TV film)
1961 Caméra explore le temps: Le drame de Sainte-Hélène, La (TV film)
1959 Káťa
1958 Piège, Le
1955 La Tour de Nesle
1952 Le profanateur (TV film)
Trois femmes
1951 Deux sous de violettes
1949 Manon
Pattes blanches
1947 Brigade criminelle
Monsieur Vincent

TV seriály

1992 Maigret (TV seriál)
Maigret a soudcův dům (E03)
1989 Nuits révolutionnaires, Les (TV seriál)
1985 Colonnes du ciel, Les (TV seriál)
Pohled do zrcadla (TV seriál)
1984 Péchés originaux (TV seriál)
1982 Mozart (TV seriál)
1976 L'homme en question (TV seriál)
1958 Posledních pět minut (TV seriál)

Dokumentární

2002 Stromy
1997 Milice, film noir
1995 Un siècle d'écrivains (TV seriál) - vyp.
1993 Oeil de Vichy, L'
1987 La nuit des Molières (TV seriál)
1985 Hommage à Charles Dullin (TV film)
1983 Plaisir du théâtre (TV seriál)
1979 Portrait: Michel Bouquet (TV film)
1977 Jacques Prévert
1974 Volet, Le
1972 André Malraux, la légende du sičcle (TV film)
1969 Dieu a choisi Paris
1962 Regards sur la folie
1961 Rodophe Bresdin
1959 Images des mondes perdus
Peintres romans, Les
1955 Noc a mlha

TV pořady

2009 La traversée du miroir (TV pořad)
2008 Tous au théâtre! (TV pořad)
2007 Un jour, un destin (TV pořad)
1998 Vivement dimanche prochain (TV pořad)
1996 Thé ou café (TV pořad)
1981 20 heures le journal (TV pořad)
1976 La nuit des Césars (TV pořad)
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace