Sakra, kluku!

Hervorragend! Když jsem se díval na jaře na německé filmové ceny, trochu mi ta dvě slova "Oh boy" lezla na nervy, neboť tenhle film vyzobal téměř všechny kategorie a byla to pak už ke konci nuda. Po jeho zhlédnutí mi však nezbývá nic jiného, než smeknout. Všechny ceny a uznání, které získal, si stoprocentně zaslouží. Všechno je tak, jak má být, hořkosladký černobílý snímek prostoupený melancholií, již může jen málo měst poskytnout stejnou měrou jako Berlín. Excelentní Tom Schilling v titulní roli, jeho Nika si musí snad každý zamilovat, výtečná hudba, která mj. připomene filmy Woodyho Allena, neotřelá kamera, kvalitní scénař s bezchybnými dialogy, vedlejší role skvěle zahrané a tahle bych možná mohl pokračovat donekonečna. Oh Boy je mimořádně úspěšným snímkem, generační výpovědí, dalo by se říci, že přelomovým snímkem s potenciálem kultovního díla, které rozhodně připomene filmovou klasiku šedesátých a sedmdesátých let. Německá kinematografie si v posledních letech vede znamenitě a není to již jen díky Akinovi, Tykwerovi nebo Petzoldovi. Formuje se generace mladých a talentovaných režisérů, již nám toho ještě určitě hodně předvedou. (20.10.2013)

Godardovsky zadumaná atmosféra v Truffautovsky krásném filmu se se svým divákem moc nemazlí. Vnímáš jen očima a ušima? Nech být. Nika nemá rád nejen nikdo, ale dokonce i nic, spikly se proti němu dokonce i automaty na kávu. Jako závislák na kofeinu, který týden abstinoval, si umím Nikovo utrpení velmi živě představit. Ale on ho přijímá s pokorou a vždy sehnutou hlavou. Niko je obraz doby, o půl století starší Antoine, stále stejně opuštěný, stále sám v davu. (10.09.2022)

Cesta jednoho ztraceného mladého muže ke kafi aneb jak nepřítomnost kafe vede k alkoholismu. A nebo radši příběh atmosferického Berlína, černobílého filmu a Nika, jež neví, co chce a ani se to najít nesnaží. Film, v němž se možná mnozí poznají a nebo se do něj minimálně během pár prvních okamžiků dokonale vžijí, divně charismatický hlavní hrdina, kouzelné postavy v jeho okolí a jejich nezapomenutelně křekhé příběhy. Poetické vyprávění pozitivně melancholických střípků světa kolem. Snímek, od kterého jsem měla letos největší očekávání a jež jako jeden z mála nezklamal... (04.07.2012)

Nemůžu asi začít jinak než SPOILEREM. Celý film sledujeme pachtění a přežívání losera, který není schopný něco dotáhnout do konce, nebo alespon vyjít se svou rodinou a lidmi kolem sebe. A já pořád čekal, že přijde moment, který ho změní, a my se dočkáme happy endu. Ale to se nestane. A pak je tedy otázkou, jaký měl film smysl, nebo jestli mělo jít jen o jakousi melancholickou jednohubku. P.S. ale zajímala by mě nějaká potitulková scéna, třeba po 2 letech, jestli by skončil jako bezdomovec na ulici. (09.07.2017)

47th KARLOVY VARY INTERNATIONAL FILM FESTIVAL 2012 - FORUM OF INDEPENDENTS - Fórum nezávislých (Oh Boy / OH BOY / Sakra, kluku!) - Pro mne asi ten pomyslný vrchol letošního festivalu. Film o kontrovérzním rozmazlenci, který najednou o vše přišel a potuluje se od nikud nikam má své strašné kouzlo a úžasná černobílá kamera, která vyjadřuje černobílé Nikiho pocity to jen dokresluje... - 3. 7. 2012 - kino Thermal - Malý sál - Karlovy Vary - 4. místo - 95% (15.07.2012)