Růžena

A I KDYŽ NEVIDÍŠ BODOUCNOST, POKOUŠÍŠ SE ZVÍTĚZIT.... /// Ani v Polským pohraničí to po válce nebyla žádná selanka. Poláci, Němci, Rusáci – to nebylo zrovna ideální složení obyvatelstva. A o rozložení moci už nemá cenu mluvit vůbec. Róza Kwiatkowska by mohla mít kliku, bo se u ní na statku rozhodl zůstat Tadeusz, ženista a perspektivní občan. To víte, takovej statek to je furt něco: odminovat pole, vodhánět prznitele, zasadit brambory.... ,,ŘÍKALI, ŽE MĚ OBĚSEJ, JESTLI NEODEJDU“ Habermannův mlýn je proti životu týhle ženský rodinná selanka. Příběh z toho drsnějšího soudku o životě plným strachu a kterej je ,,nádherně“ DEPRESIVNÍ (víš jak to myslím…). Hlavně tou sílou člověka žít a snášet všechny příkoří a útrapy, a zároveň věřit, že právo začne zase fungovat. Člověk pochytí i politický souvislosti, leccos chápe (že Sudeťáci), ale přesto mě není dobře ,,po těle“. ,,VY JSTE RUSKÁ ŠPÍNA“ (hmm, jak chceš…) Lidi nehodící se do tohohle světa. Kteří? Myslím, že je poznáte…. P.S.: Jo a Bůh …ten tam tenkrát taky nebyl. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Miluju filmy, kde sekyra není za dva zlatý, ale důležitej nástroj. 2.) Páč v pořádným filmu musej bejt aspoň dvě hromadný šukačky (jo gruppen sex? …no spíš ,,групповой секс“). 3.) Protože Eine Frau in Berlin na mě bylo zbytečně romantický. 4.)Thx za titule ,,rushid“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ ** (24.09.2012)

Drsné a smutné. O tom, že trápenie ľudí neskončilo ani po vojne, ba skôr naopak, začalo nové, len sa tu národnostné karty trochu pomiešali a obrátili... Hrozné pozerať sa na scény a udalosti filmu, v ktorých ľudský život znamenal ešte menej ako ten zvierací. Ľudská zadubenosť a predsudky skrátka asi nemajú žiadne hranice. Na môj vkus síce mierne ležérne plynúce, no zato o to viac veľavravnejšie a s bohatou výpovednou hodnotou o tomto úseku ľudských dejín. Nadpriemer. 75/100 (29.05.2017)

"Ja Rus, ty Rus i krawa ruska..." K filmu Róza som zablúdil už niekoľkokrát, ale dej som bližšie neskúmal. Keby som wedel, že ide o film z wojnového a powojnového obdobia, určite by som ho pozrel oweľa skôr. Na úwod by som mal Poliakom zložiť poklonu a nebude to prwý krát. Dá sa powedať, že som film odsledoval so spadnutou sánkou, sedel som ako prikowaný, napriek tomu, že nejde o žiaden weľkofilm. Osud hlawnej, ťažko skúšanej dwojice ma nenechal wydýchnuť. Film nie je pre slabšie powahy, je drsný a krutý, tak ako krutá bola doba w ktorej sa odohráwa. Róza Kwiatkowska je wdowa, ktorá si toho wytrpela toľko, že je to na jeden film až moc. Denne sa musí mať na pozore pred Rusmi alebo komunistickými poliakmi. Marcin Dorocinski, ktorý nedáwno zažiaril v Oblawe je napriek trochu zawádzajúcemu názwu hlawnou postawou. Postawou ochráncu, spasiteľa alebo ak chcete človeka, w ktorom ešte ostalo trocha citu. Silný príbeh z poľsko-nemeckého pohraničia dopĺňajú nemenej kwalitné dialógy, ktoré sú ozdobou filmu a keď dôjde na akciu je priam adrenalínová a až neskutočne realisticky zobrazená. Podobne ako i w Oblawe sa bude i tu M. Dorocinski oháňať sekerou, wie to aj so sniperkou a mínami. Záver s komunistickými sviňami film nádherne zakončil a diwák nedostáwa info odkiaľ sa po rokoch wracia. Režisér dúfa, že to každý wie. Objektíwne možno štyri hwiezdy, ale ja som ten film nejako intenzíwne prežíwal, preto plný počet. 90%. (03.11.2013)

Smutný film o šílené době těsně po válce v Mazursku v Polsku. I když se lidé těšili na konec války, těm prostým přinesl jen další utrpení. Mazursko bylo něco jako naše Sudety. Řadě obyvatel nebyl příchod Němců proti srsti, naopak. Ti zase brali Mazursko jako část Říše a k obyvatelstvu se nechovali až tak zle. To se však místním stalo osudným, když se válečná karta obrátila....Loupeživé bandy, ruští vojáci a polští patolízalové nových rudých okupantů se pro hrdiny tohoto filmu stanou morem, který jim neumožní začít znovu. Je až neskutečné co ti lidé museli zažít. Kde brali sílu začínat stále znova? Jen zmar, zkáza a k přežití jen holá dřina s nejasnou perspektivou budoucnosti. Poláci prostě umí, ať už to byl Nil, Oblava, a nyní Růžena... Navíc se nestydí přiznat pravdu a reálně ukázat tehdejší poměry. Film mne dostal a bez diskuse dávám 5 min! * * * * * (04.11.2013)

Pokud dostal Wojciech Smarzowski úkol od producenta: Vojto, prosím tě natoč mi film tak depresivní, že se z toho všichni poserou, bylo by to za pět. Vojtovi se to skutečně brilantně podařilo. Někdy po válce se všechno násilí, co jen může být, soustředilo do čtverce o rozloze cca 1 hektaru v Mazursku. Nezůstalo jen násilí, znásilňování, bití ale přichází i rakovina. A do toho přicházejí polští komunisté a NKVD. Možná se něco podobného vážně někde v Mazursku stalo. Má ale smysl o tom natočit 94 minut materiálu? Neustále opakované násilí na obrazovce je takto devalvováno a divák spíše očekává, že Rózu zase zbijou a znásilní, však už si zvykla. Závěr je poněkud stupidní a snižuje cenu filmu jako celku. (02.05.2013)