The Green Inferno

Podzimní hororová nálož se rozjela poměrně dobře, i když většina očekávaných projektů rozhodně nedopadla tak, jak bychom si přáli. To samé platí o dlouho odkládaném Green Infernu, které by na počátku osmdesátých let sice možná šokovalo, ale o nějakých třicet let později nemá nárok ani na to být alespoň diskutabilní. Což je docela škoda, protože vesnice hladových kanibalů, kterou vede svině se silně znepokojivým kukučem, vyloženě škemrala o chutňoučký masakr, z něhož by se svírala prdel. Bohužel, masný nářez je tu osekán na jednu porcovací hostinu, a ten adorovaný černý humor tu zastoupí holčičí průjem a klučičí honění šaška. Takže žádný zázrak, hele. Ale je dost možné, že za mojí možná zbytečnou kritikou stojí moje momentální - ne zrovna optimální - psychické rozpoložení. (19.10.2015)

Opět Eli Roth......Protekční spratek, Tarantinův chráněnec, který nepobral ani zbla filmařského umu, ale myslí si o sobě opak. A strašně mi bylo líto těch indiánů, těch naturščiků, které nejenom že v reálu bílá huba kácením a vypalováním pozemků připravuje o jejich přirozené životní prostředí, ale ještě, jako v tomto konkrétním případě, za pár šupů a aspoň kouska životního prostoru musí dělat cvičené opičky před kamerami hollywoodských bílých hub, aby byla na kino plátně prima zábavička a……aby si jeden egoista zase dokázal, jak velký má filmařský talent, že by se s Deodatem a podobně postiženými italskými exoty ze 70.let mohl rovnat. Eli, nemáš na to a už táhni do pryč. Jenom lituju, že se to natáčení nevzrtlo ve skutečné gore, kdy by si chudácí divoši skutečně pošmákli na Eliho jatýrkách. A on by si přitom mohl udělat dnes tak módní selfíčko. (04.01.2016)

Politicky korektní kanibalský film v němž zakrývají "prsa" i devítiletým domorodkám? No to mě píchni do oka. Chyběl jim tam ale nějaký ten Asiat. Navzdory vší krvi a nějaké snaze o sociální kritiku (včetně trapného a laciného vegan vtípku) docela nuda upřednostňující vizuální stránku věci před jakoukoliv ostatní. Rothovým nejlepším filmem tak pořád zůstává jeho prvotina. A pořád je lepší herec než režisér. (30.07.2016)

Mám rád staré kanibalské filmy a přestože nepovažuji Eliho Rotha za nějak skvělého režiséra, docela jsem se na tento film i těšil. No a vyplatilo se? Popravdě jsem z tohoto kousku dost v rozpacích, protože jsem očekával něco jiného, než se mi nakonec dostalo. Zvláště pak režisérův přístup byl dost zvláštní a narazil jsem tu na několik věcí, které se mi vůbec nelíbily. Hlavně první polovina filmu mi lezla vyloženě na nervy a dost jsem se u ní nudil. Zdlouhavé dialogy o ničem a rádoby vtipný humor – přesně tohle u hororových filmů moc nemusím. Navíc mi taky přišlo, že Eli snad ani nevěděl, co chce vlastně točit. Parodii na kanibalské filmy, nebo jejich dosti odlehčenou formu…To ví asi jen on sám, ale já moc spokojený nebyl. Teprve druhá polovina sebou přinesla i toužebně očekávané násilí, ale i to zde bylo dost „přízemní“. Žádné masakry zvířat, jen jedno povedené rozčtvrcení těla a propíchnutí větví při pádu letadla – to je sakra málo. Navíc mi většina postav byla krajně nesympatická, takže jejich postupná eliminace mi přišla víc než vhod. Jediným štěstím bylo, že se tu a tam přece jenom vyskytla docela povedená atmosféra, jinak bych Green Inferno odstřelil rovnou do odpadu. Když už nic jiného, tak Lorenza Izzo je kus pěkné ženské a ani se nedivím, že jejímu kouzlu propadl sám Eli Roth a posléze si jí vzal v reálu za manželku. 40% (23.07.2017)

V skutočnosti celkom solídna ľudožrútska zábava. Samozrejme, tie pokusy o satiru sú chabučké, herci strašní, ale inak ako rothovina v pohode. Džungľa presvedčivo vyvoláva žalúdočné problémy, domorodci vyzerajú autenticky, gore je prvotriedne. Hoci podobné filmy bývajú len o čakaní na žranicu, toto celé rýchlo odsýpa a má to tie rozkošné idiotsky vtipné momenty typu marihuana v pečúcej sa mŕtvole. (26.10.2015)