Alexandre le bienheureux

KLIDEK, MÁME ČAS. NENÍ KAM SPĚCHAT. PODÍVEJ SE, BĚHAJÍ PO POLI CELÝ DEN. PROBOHA, PROČ? Takto se ústřední hrdina Alexandr spokojeně ležící v poli vysmívá lidem, křeří se pořád za něčím ženou, jedinnou hodnotou je pro ně práce a neumí si pořádně užívat života. Naštěstí to o panu Alexandrovi v milém podání přesného Phillipa Noireta neplátí. Ten (jak již vyplývá z názvu filmu) umí být šťasťný. Když se teda usmíval na pohřbu ženy (byť ho opravdu vykořišťovala) připadalo mi to přes čáru, ale pak se mi ten jeho nápad nahradit několikaletou dřinu dlouhým spaním v posteli docela zamlouval stejně jako celá tu sérii epizod, kterou to přineslo, kdy se zoufalí ostatní vesničané snažili dostat Alexandra v postele. V roli jednoho z nich si nelze nevšimnout ani začínajícího Pierra Richarda. Celkově moc milý kousek, který krom humoru, zajímavých nenásilných svérazných myšlenek a velké dávky optimismu nabizí i pěknou poetickou stylizaci francouzskeho venkova a celkově se mi na něj určitě dívalo moc pěkně, ba rovnou krásné.  Snad jen jednou mě režisér a scénárista Yves Robert v jedné osobě trochu naštval a to když vypadalo, že pohodový Alexandr konečně najde někoho sobě rovného i v ženském pohlaví v podobě krasné Marlene Jobert (Pozor Spolier!) a ono se ukázalo, že i té jde jen o ty hektary (Konec Spoileru!). Ale tak hold si pan Alexandr zbytek života neužil po boku ženy, co občas usína i při mluvení, ale po boku svého věrného psíka kráčejíc do dalšího šťastného žití. A já jsem při sledování poetického Šťastného Alexandra byl určitě taky velmi šťastný. (16.01.2021)

Za první polovinu bych dal zfleku a bez váhání plný počet, protože tam mi to přišlo naprosto dokonalé - jak humorem, tak poetikou a celkovým příběhem. Fakt už jsem si myslel, že tohle bude naprosto přesně pro mě včetně toho poselství, jenže Robert ho pak v druhé polovině celé vyhnal do extrému a neměl jsem pocit, že zrovna záměrně. Alexandr dlouhou dobu svého života jenom makal, nebavil se, neodpočíval a dělal přesně to, co mu jeho manželka říkala. Dokonce ani vzpoura nepomohla. A když jeho manželka umřela, tak se vykašlal úplně na všechno, několik měsíců jenom ležel v posteli, nehnul se z místa a pro jídlo mu chodil pes. A tenhle jeho způsob života oslovil hromadu lidí a ti pak to nicnedělání začali provozovat taky. Přitom kdyby to takhle udělali všichni, celý svět, tak za chvíli naprosto přestane fungovat civilizace. V téhle části mi ten film svým poselstvím přišel dost zcestným a jak už jsem psal, neměl jsem pocit, že by to byl úplně záměr. Ono by to atmosféře své doby asi i odpovídalo, každopádně závěr moje dojmy dost zachránil, protože tam už Alexandr lepší možnost neměl a rozhodl se skutečně dobře. V tom závěru jsem s ním i hodně soucítil, protože takový tulácký život bych si chtěl aspoň na chvíli vyzkoušet taky. Každopádně po celý film jsem se dobře bavil a fakt hodně se mi líbila kamera, protože z těch záběrů přírody a polí dostala skutečně maximum, což je pro mě jenom další plus. Vůbec si tedy neztotožňuji s názorem, že by to bylo zpracované rutinně, sám si myslím pravý opak. Každopádně nakonec jsem hodně spokojený, i přes tu třetí čtvrtinu, kde mě ta naivita celkem vytáčela. A zazní tu i pár velmi chytrých vět - "Už jste někdy viděli květ zespodu?" 4* (21.11.2021)

Tento snímek má několik nepřehlédnutelných předností, tou první je výtečný Philippe Noiret, jeho postava si diváka získá okamžitě, stačilo první lusknutí prstů jeho tyranské manželky a už mě měl.. Druhou předností je omamná vizuální stránka, příjemná kamera v krásné přírodě působí místy až kouzelným dojmem.. Pochválit bych ještě chtěla neotřelý příběh s moc pěkným koncem a půvabnou hudbu Vladimira Cosmy, tedy u mě filmová spokojenost a úsměv na rtech.. Poděkování kolegovi Willy Kufalt za titulky.. (27.07.2022)

Jak už u Yves Roberta bývá zvykem, jedná o se o originální a milý příběh. Není to přímo řachanda a hlavně po úvodním antréé nám spinká nejen hlavní hrdina, ale i tempo, ale pak se film nadechne do takové pohodově příjemné nálady a oslavuje mužskou svobodu a smysl pro fajnový nestresový život a já si u chlazeného láhváčka vysloveně lebedil a ten konec ? Zachoval bych se úplně stejně, ale úplně jako hlavní hrdina. Hudba Vladimíra Cosmy zase oáza pohody a pozivitvní nálady. (06.03.2021)

„Dívali jste už někdy na květ zespodu?“ Šťastný Alexander je mojí srdcovkou už od prvního zahlédnutí. Ale i když to vezmu objektivně, Yves Robert tady za mě natočil jeden z nejlepších zahraničních snímků v kategorii poetické komedie, jaké jsem viděl... Vesnice, velký statek, krásná příroda v okolí a pan Alexander se svým milovaným pejskem a svéráznými představami o životě. Kolem něj svět, který se proti němu bouří, závidí, pohrdá nebo naopak nachází inspiraci. Lehká zamýšlení nad životem a nad svobodou dodávají tomuto dílku i silný filosofický rámec, jenž se ale dokáže brát s obrovským nadhledem. Od počátku jsem si tento film nesmírně užíval a jen si říkal, aby ve vysoce nastavené laťce vydržel až do vzdáleného konce. A on bez výraznějších hluchých míst nejen vydržel, ale došel po šťastně zvoleném směru i k velmi chytré pointě a pěknému závěru. Robert spolu s kameramanem vykouzlil celou řadu pestrobarevných záběrů z francouzského venkova, které vytvářejí přímo pastvu pro oči, v rámci provedení svého autorského příběhu vyladil nespočet drobných gagů ve znamení moderní grotesky a v pozadí skvěle využil i zkušenosti z práce s dětmi z předchozích filmů. Krásně natočený filmový klenot na poli svého žánru neodmyselně doprovází neodolatelný komediální výkon Philippa Noireta, ale také pěkné hudební motivy a skutečně příjemná, neškodná dávka optimismu, který zde pohladí a ještě nějaký čas po skončení ve vás snad i zůstane. 100%                                                                                                           (Moje titulky k filmu naleznete ZDE.) (23.12.2020)