Lilja

Neuvěřitelně realistické drama mladé šestnáctileté dívky, která vyrůstá a žije svůj život v zapomnění a bezvýchodnosti panelákové estetiky postkomunistického Ruska. Film je především o hrozbách, které visí nad mladými lidmi, pokud vyrůstají v neutěšených sociálních podmínkách bez jakéhokoli cíle, ambicí nebo snů. Lilju opustila matka, z bytu ji vystrnadila teta a musí se protloukat spolu se svým mladším kamarádem, jak nejlíp to jde: Čichá lepidlo a nemá žádnou šanci se z toho nekončícího kruhu osudu dostat. Nakonec se nevyhne tomu nejzazšímu řešení a začne prodávat vlastní tělo. Zachránit ji z tohoto marasmu má mladík, do kterého se zamiluje a který ji slibuje modré z nebe. Vše je ale úplně jinak... Lilja 4-ever je naprosto realisticky natočený film, jehož síla je dokreslena roztěkanou ruční kamerou, stylovou hudbou, ponurými exteriéry a skvělými výkony obou hlavních postav. Když jsem tento snímek viděl poprvé, dal jsem mu 4 hvězdičky, ale teď musím jít ještě o jednu nahoru. Tohle je film, po kterém mrazí v zádech, protože tohle se skutečně děje... (08.10.2006)

Spoilery - Jenom lidé ze stejné vrstvy si umí dát navzájem lásku. V ráji se nakonec všichni nešťastní dočkají svého štěstí. Bohatí nám, chudým, smutným existencím, nikdy vlastně nechtějí pomoci. Ne, díky, takhle radši ne. Zatímco na začátku jsem se dlouho nemohl zbavit pocitu, že se scénář marně snaží o autenticitu a v její výsledné nedomrlosti je téměř až směšný, musím na druhé straně přiznat, že ve chvíli, kdy se na scéně objevil Andrei, jsem si uvědomil, že mi na Lilye opravdu záleží. Tenhle pocit je ale poškozen tím, že je úplně jasné, že se všechno nepovede, všichni budou zlí a Lilye bude ještě mnohokrát ublíženo. Nekompromisnost života opuštěných dětí se dá určitě ukázat barvitěji než za pomoci triviálního obrazu "na konci si spolu můžeme hrát". 50% (08.02.2008)

Pro mě je tohle, přes všechny formální nedostatky, 100%. Chápu, že to v obýváku u TV pro moc lidí nijak zvlášť autenticky nevyznívá, ale většina zobrazovaných jevů je zachycena naprosto trefně. Téma je opravdu aktuální (tím víc, čím víc jej společnost začíná opomíjet a na problematiku si zvykat) a je to film, který skutečně má SMYSL vidět (což, bohužel, pro většinu současné produkce neplatí). Tady v Čechách je sociální situace výrazně lepší, tak podobné případy končí častěji ""jen"" v pornu. Film staví do působivého kontrastu Liljinu dětskou naivitu a nezkušenost (idealismus, hrdost...), s nutností rychle dospět a přijmout skutečnost v její nejsyrovější podobě. Je to snímek o předem prohraném boji. O tom, že i když je člověk na úplném dně, pořád může být ještě hůř. A ono nejde bojovat navěky, dojdou prostředky i síla. Oksana Akinshina do role vplula s neuvěřitelnou přirozeností a lehkostí, výkony ostatních herců neurazí, ale jsou o řád méně působivé. Chápu, že se film někomu nelíbí, chápu, že je někomu téma naprosto ukradené, ale vyčítat tomuto snímku nedostatek inovativnosti apod., působí v kontextu kinematografie tohoto typu dost nemístně. Pozn.: Byť obvykle na cizí komentáře nepovažuji za šťastné reagovat, musím upozornit, že výklad filmu uživatelem winstonik (jako útok na naši svobodnou a blahobytnou společnost), je mimořádně zcestný:) (08.02.2008)

Reziser Lukas Moodysson natocil celkom putavy pribeh o dievcati z byvaleho ZSSR, po zruteni ktoreho sa otvorili hranice a ona ma moznost ujst odtial kamsi do Bangladesha ci ktorej tramtarie /ci pardon, ono sa to volalo USA a Svedsko/. Ono ale cosi sa poserie /sak to vzdy/ no a sny sa rozplynuli v oblakoch ...... no a dalej? Dalej ho*no, po nasom nic, po vseobecnom prehlade a la nejaka ta politika tu nestekne ani pes a budovat film na tom, ze ludia maju casto pohnute osudy? Sak tak to funguje minimalne od objavenia pisma, poslednych 5 000 rokov minimalne. No ale aby som len nekritizoval, reziser sa miestami rozumel do remesla a realie sovietske mali cosi do seba. Na priemer vydalo, ale az take vysoke hodnotenie? No ani omylom : 66 % (10.11.2015)

TU A TAM SPOILER: Byl to skvělý film, především po psychologické stránce. Symboliku andělských křídel jakožto nevinnosti a zároveň smrti bych filmu určitě neměla za zlé. Ne všechno musí být beze zbytku surový real - za chvíli bychom se ho beztak přejedli. Trochu mi ale vrtá hlavou ta koprodukce? Proč tam vlastně nejsou Rusi? Prostota a opatrnost snímku mi místy evokovala osvětové filmy. Distribuovali to potom v Rusku?: "Nemyslete si, děvčata, že pojedete do Dánska nebo do Švédska a že tam na vás někdo čeká. Většinou pak budete muset skočit z mostu." Nebo to promítali ve Švédsku a v Dánsku jako: "Milí spoluobčané, odtud se berou ty malé nedospělé broskvičky. Jsou to nešťastné chudé Rusky. Nechoďte po schodišti se sluchátky, abyste mohli slyšet, když buší zevnitř na dveře bytu". Dokážu si představit, že by na to chodily základní a střední školy jako na povinné promítání. Bylo by to rozhodně přijatelnější než omyl naší paňprofesorky, když nás vzala v sekundě na "film o malém chlapci, který nechtěl vyrůst," z čehož se vyklubal Plechový bubínek, což paňpofesorku jistě velmi rozrušilo. (28.07.2014)