Kanály

Zbývá už jen jedna cesta a tou je dobrovolný sestup do pekla. Na každé další totiž čeká smrt...pouze ve smrdutém temném kanále je možné jí chvilku unikat. Obraz nepopsatelné marnosti a zoufalosti, vedoucí až k šílenství, ale také hrdého boje, jehož naděje ovšem končí ve sračkách - režisérovo nekompromisní vyznění celého povstání. Přesto všechno jsem od Wajdy čekal ještě o stupínek silnější atmosféru, které např. hudba moc nepomáhá. (31.05.2016)

Kanály sú rovnomerne rozdelené na dve odlišné časti. Na časť tam vonku a na časť tam dole. Tá prvá je pravý vojnový film, tá druhá klaustrofobická "road movie" varšavskými kanálmi. A tiež aj zaujímavejšia a napínavejšia. Dôležitým postrehom je fakt, že Nemci tu sú nielen akési typické anonymné zlo, ale my ich počujeme iba prostredníctvom výstrelov a vôbec nevidíme. I keď aj tu si treba počkať na tú správnu chvíľu. Kanály sa preslávili aj úvodným komentárom, prezrádzajúcim záver filmu. Či je to dobré dramaturgické rozhodnutie, alebo vám to prekazí záverečné prekvapenie, je na každom individuálne. Jednotlivé vyústenia však v sebe skrývajú dostatok napätia a prekvapenia tak či tak. (25.07.2016)

Příběh je ve Wajdových Kanálech až na druhém místě a je to znát. Přes veškerou snahu vystříhat se patosu zůstávají postavy spíš načrtnuté a šablonovité. V první části filmu, odehrávající se nad zemí, je to patrné nejzřetelněji. Se sestupem do kanálu se ale dostavuje tísnivá a psychologicky hutná atmosféra, která se do diváka zakousne. Co je ovšem brilantní je práce s kamerou. Jízdy a švenky jsou nápaditě komponované a dokážou v jediném záběru předat velké množství informací o spoustě postav na různých místech. Ale i ve statických záběrech se zpravidla zaráz dějí rozličné věci v různých plánech, díky přeostřování se vyjevují překvapivé detaily apod. Skvělá ukázka filmařské práce a právem výstavní skříň polské filmové školy. (02.08.2016)

Vyznění filmu je maximálně depresivní – celé Varšavské povstání je samozřejmě utopeno v krvi. Není překvapením (a snad ani spoilerem), že hrdinové tohoto filmu vesměs pomřou... nebo se dá jejich smrt brzy očekávat. Zajímavé je to, že Němci zde nejsou vykreslováni tak démonicky, jak by mohli být, vzhledem k tomu, že během povstání naprosto nemilosrdně vraždili i civilisty; ženy i děti. A ještě překvapivěji působí to, že se zde Wajda strefuje do samotných Poláků. Snímek působí příběhem i zpracováním velmi realisticky - vliv italského neorealismu je naprosto zřetelný. Kromě toho vycházel Jerzy Stawiński při psaní scénáře z vlastních zážitků z války. Druhým inspiračním vlivem byl německý expresionismus, který se zase promítl do způsobu nasvícení. Jedná se o nepříliš známou, ale (hlavně teda pro Poláky:) dost důležitou kapitolu dějin, která si takto kvalitní filmové zpracování zasloužila. Kanály nejsou geniální, ale na svou dobu se jedná o pozoruhodný počin. Bluntmane: Nenávidíš filmy, "které svůj veškerý dramatický potenciál odprásknou v prvních pár minutách tím, že nám řeknou, jak postavy dopadnou na konci"? Já to cítím podobně, jedná se v podstatě o spoilerování ze strany tvůrců, ale argumentovat tak u historického filmu, jehož děj (i přes, jak říkáš, patetické dialogy) poměrně věrně rekonstruuje události Evropských dějin 20. století je trochu na hlavu. Jo a film je "sračka, nejen proto, že v nich brodí hlavní hrdinové"? Jak úžasně vtipný postřeh. (22.01.2012)

Wajdův památník varšavským povstalcům. První půlhodina působí trochu moc strojeně a pateticky, ale následné bloudění v kanálech už nepříjemně zalézá pod kůži. Režisér stačí hned na začátku celého příběhu prozradit, jak hrdinové skončí, takže se nad vším děním vznáší zvláštní osudová, bezvýchodná nálada. No děs. Některé výtečné filmy člověk nechce vidět dvakrát. (08.11.2008)