Reklama

Reklama

Zvrácený

  • Francie Irréversible (více)
Trailer 2

Obsahy(1)

Mladá a krásná Alex je v opuštěném podchodu znásilněna a bezcitně zbita neznámým mužem. Její impulzivní a nezávislý manžel Marcus a jejich společný a zdrženlivý přítel Pierre se pak rozhodnou vzít spravedlnost do svých rukou... (Hollywood Classic Entertainment (H.C.E.))

Videa (2)

Trailer 2

Recenze (526)

NinadeL 

všechny recenze uživatele

Základní poselství je primitivní: násilí je špatné, áno. Všechno ostatní je pouze vata zavěšená na formální hříčce, která se ve výsledku zvrhla v to, že každý musel někdy zaslechnout něco o tom, že Monica Bellucci (toho času absolutní bohyně) natočila velmi naturalistickou scénu znásilnění. Ale v té putující fámě se už ztratila pointa proč tomu tak bylo. Takový proces je nezvratně lichý a celkový projekt tudíž zbytečný a haló kolem něj vyloženě prázdné. A že by měl být v roce 2002 nějak přelomový film vyprávěný pozpátku? Tomu snad nikdo nevěří. ()

Matty 

všechny recenze uživatele

Připravte si sáčky na zvracení, film začíná. A začíná koncem – závěrečnými titulky odvíjejícími se pozpátku, stejně jako zbytek Irréversible (nezvratitelný, což je pravý opak českého distribučního názvu). Nejdříve vidíme... co vlastně vidíme? Potemnělou ulici snímanou nalitým kameramanem, hledajícím ve všeobjímající temnotě nějaký světlý záchytný bod? Hmm, a pak postaršího, obézního nahého bělocha vedoucího dialog s mužem s amputovanou nohou. O jeden návrat do minulosti dále jsme svědky rozmašírování hlavy jednoho ze „zákazníků“ gay klubu Rectum, z něhož vám po zběžném kamerovém průletu zaručeně udělá šoufl. Kdo to byl a čím si tak brutální smrt zasloužil? Skutečně si ji zasloužil? Pro odpovědi bude potřeba podívat se ještě hloub do minulosti této nešťastné noci. Irréversible není kriminální hádankou á la Memento, není to ani samoúčelná provokace, je to film do jisté míry experimentální, ale nikoliv obsahem, jelikož banální historka slouží pouze hře s emocemi diváků. Gaspar Noé se nebojí ukázat nám možnosti filmového média až do těch nejextrémnějších mezí. Víc než v jiných filmech si zde uvědomujeme, že hlavním vypravěčem je kamera. Zprvu zmatená, chaotická a vyhýbající se detailům tváří, postupně se uklidňující a více se soustřeďující na zachycení výrazů obličejů. Zvláštní kapitolou je pak osmiminutová scéna znásilnění, kdy se kamera nemá k jakémukoliv pohybu a jenom nečinně přihlíží onomu hrůznému výjevu. Rovněž zajímavá je několikerá rotace o 360 stupňů vnášející i do zdánlivě idylické scény z parku zvláštní nejistotu. Mnohoznačnou práci s časem pak nejlépe charakterizuje rotace kolem nehybného bodu na začátku a na konci filmu (tedy na konci a na začátku děje), která symbolizuje běžící hodinovou ručičku. Byl jsem odhodlán nenechat se tímto filmem znepokojit a jednoduše jej „strávit“, jenže to není tak jednoduché a nejspíš ani možné. Nejde ani tolik o fyzickou nevolnost ze dvou scén explicitního násilí, jako spíš o náš postoj vůči třem hlavním postavám. Když jsou ve druhé polovině filmu šťastní, zatímco my víme co je čeká, nemůžeme se radovat s nimi, nemůžeme sdílet jejich intimní chvilky jako pouhé intimní chvilky, protože hrůzy budoucnosti visí ve vzduchu, my to víme, oni nikoliv. Víme sice co je čeká, ale na druhou stranu nevíme, jak skončí. Je poslední scéna Alexiinym snem a tudíž předzvěstí šťastné minulosti (viz. její kniha An experiment with time)? Někoho bude nejspíš zajímat pouze ona technická rovina díla, kdy absentuje byť jediný klasický střih a jednotlivé scény jsou propojeny množstvím nepostřehnutelných švů, takže výsledek připomíná jedinou časovou linii, jediný nepřetržitý záběr tvořící kolem filmu realistickou clonu natolik silnou, že se vám ještě dlouho po zhlédnutí nebude chtít vycházet po setmění do nočních ulic. Noé jako režisér i jako kameraman předvedl práci hodnou obdivu. Když ne pro její znepokojivost či pro její originalitu, pak určitě pro její precizní provedení. Nasnímat téměř sto minut nesestříhaných hereckých výstupů o délce obvykle přesahující deset minut tak, aniž by divák poznal byť jen lehké zaškobrtnutí, to chce hodně trpělivosti. Herci měli pochopitelně velký prostor k improvizaci (například celá scéna znásilnění), takže nějaký ten pozměněný dialog (ač pochybuji, že existoval pevný scénář) nemusel nikoho znepokojovat, ale přesto Noého čtyřnásobný výkon (kamera, režie, scénář, střih) ovlivnil výslednou podobu Irréversible jednoznačně nejvíc. 80% Zajímavé komentáře: hirnlego, cineman, castor, Estemax () (méně) (více)

Reklama

Mahalik 

všechny recenze uživatele

Můj nejsilnější filmový zážitek! Poprvé jsem cítil fyzickou bolest, která vycházela z mých pórů. Trpěl jsem...šíleně. Je to má nejhorší noční můra. Nenávidím ji a chci ji zničit, ale přitahuje mě, tak proč bych ji odklízel z cesty? Bylo to jako epileptický záchvat. Neumím to popsat, bubnuje mi hlava! Transcendentní zážitek, o kterém vím, že mě posune emotivně někam jinam. Ne vždy modrá barva v procentuálním měřítku znamená.!.!.! Vždyť jsem vycvičenej šílencem M.M., tak proč mě to tak dostalo? Píšu surrealisticky, protože to jinak nejde. Mnoho lidí mne odsoudí, avšak tenhle film má obrovské spektrum Čehosi. A nad ním budu bádat forever. O lidském mučení mluvím s despektem. Trápí mě, zabijí. Zvráceným by si však měl projít každý. Měl by si utřídit myšlenky a poznat sám sebe. Jsem neurválé zvíře či racionální člověk? A následnou odpověď vykřičet do Prostoru. ()

dO_od odpad!

všechny recenze uživatele

// Zvrácený experiment, který nepovažuju za nic víc, než snahu znechutit diváka a otestovat jeho trpělivost... nu což, nejsem proti, když mě někdo v něčem testuje - nesmím to ale prokouknout během prvních deseti minut, pak to pro mě totiž ztrácí veškerý smysl a v tomhle případě i chuť hrát podle nastavených pravidel. Za normálních okolností bych nejspíš prohrál, naštěstí vím, že existuje i třetí možnost a to změnit hru - tudíž pane Noé, jste na tahu!-) ()

Omnibus 

všechny recenze uživatele

"Od pointy k začátku, hloupě točit, pozpátku?" Sorry, ale mě to chladným nechalo. Cesta k mé empatii vede přes "dostat mě na plátno". Představit mi postavy, získat mě pro některou z nich, abych pak mohl zažívat nějaké ty emoce. A ne že hned na začátku režisér začne komusi za cosi sprostě nadávat, mlátit ho s gustem hasičákem do hlavy a chtít po mě, abych se nějak citově angažoval, když mi nedal šanci vytvořit si k jakékoli postavě jakýkoli vztah. Zdařilý a výstižný komentář (ostatně jako téměř vždy) má Gilmour93, až na to, že ta jeho pětihvězdičková vize obráceného zažívacího procesu, od záchodové mísy až po jícen a chuťové buňky na jazyku mě zneklidnila (zvedla mi kufr) víc, než celý Gaspar Noé a jeho antidivácký, imho jen na šokující efekt natočený revenge before rape experiment. ()

Galerie (49)

Zajímavosti (24)

  • Hodně dialogů bylo improvizovaných. Při scéně znásilnění byl požadavek na herce jen takový, aby nepřekročili 20 minut stopáže. (hot_spot)
  • Naturalistická scéna znásilnění v podchodu trvá devět minut a byla natočena bez jediného střihu zcela statickou kamerou. (Roman.Ticka)

Související novinky

43. Letní filmová škola začíná 28. července

43. Letní filmová škola začíná 28. července

18.07.2017

Největší prostor bude věnován švédské kinematografii, na kterou se zaměří blok Fokus. Ze Švédska přijedou také významní hosté: svou retrospektivu na LFŠ uvede Tarik Saleh, k němu se přidá i jeden z… (více)

Reklama

Reklama

Časové pásmo bylo změněno