Zvrácený

Můj nejsilnější filmový zážitek! Poprvé jsem cítil fyzickou bolest, která vycházela z mých pórů. Trpěl jsem...šíleně. Je to má nejhorší noční můra. Nenávidím ji a chci ji zničit, ale přitahuje mě, tak proč bych ji odklízel z cesty? Bylo to jako epileptický záchvat. Neumím to popsat, bubnuje mi hlava! Transcendentní zážitek, o kterém vím, že mě posune emotivně někam jinam. Ne vždy modrá barva v procentuálním měřítku znamená.!.!.! Vždyť jsem vycvičenej šílencem M.M., tak proč mě to tak dostalo? Píšu surrealisticky, protože to jinak nejde. Mnoho lidí mne odsoudí, avšak tenhle film má obrovské spektrum Čehosi. A nad ním budu bádat forever. O lidském mučení mluvím s despektem. Trápí mě, zabijí. Zvráceným by si však měl projít každý. Měl by si utřídit myšlenky a poznat sám sebe. Jsem neurválé zvíře či racionální člověk? A následnou odpověď vykřičet do Prostoru. (03.05.2010)

Hodně dlouho se mi nestalo, že bych bojovala sama se sebou a s tím, co si mám o filmu myslet... Jsem v šoku, psychicky vyčerpaná, ale zároveň i znechucena ale nevím, jestli z toho co jsem (ne)viděla, nebo z toho zpracování? Tenhle experimentální pokus jak s kamerou, tak střihem na mě působil bohužel opačně než měl. Osobně říkám, že vidět film popředu, tak ty „dvě“ silné scény prožívám o hodně víc a proč? Protože bych se s hlavními hrdiny sžila ještě víc a poté bych tu chaotickou kameru chápala též o hodně víc.. Bohužel pro mě mi požitek kazilo i to, že jsem o těch dvou scénách slyšela už před puštěním, ale nebýt toho, film bych vypla po několika minutách.. Každopádně vím, že mě film nenechá nikdy chladnou i když už o něm nechci nikdy slyšet.. Do jisté míry mě mrzí, že to dílo nechápu tak jako uživatel Matty, který to ve svém komentáři popsal dokonale.. Já mám v sobě asi jakousi clonu, která mi brání tohle dílo strávit.. Jediné co vím teď přesně, že moje cesta nocí nebude už nikdy příjemná.. (22.03.2011)

Na konci zůstává hecování diváků na téma "kdo neodtrhl zrak" a očividná otázka, zda by film měl být do extrému hnanou zkouškou otrlosti. Za mě rozhodně ne a tím pádem nevím, proč Noé natočil takový přehled krutosti, nevím, co jím chtěl říct a vůbec se mi nelíbí to, jakým způsobem se snaží odlišit od středního proudu. S podivem pak je, že i přes negativní přístup k divákovi se scénář snaží na několika momentech sáhnout lidem do duše. Zvrácený je o sugestivitě a o tom, že podobné výjevy jinde neuvidíte. I přes samoúčelnost převráceného postupu vyprávění uznávám jistou kvalitu, konkrétnost formy a nezaměnitelnost. Až se ale jednou bude hlasovat o zásadovosti tohoto počinu, nepočítejte se mnou. (22.03.2006)

Hm, jaký to zajímavý vjem, skoro se mi během závěrečných sekvencí filmu dralo na mysl, že jsem byla proti svojí vůli vzdělána. Procházím teď jakýmsi obdobím života, kdy mám tendenci vymezovat se vůči své předchozí etapě, kdy jsem adorovala filmy zobrazující násilí (zejména) proto, že jsem si připadala jako veliký borec, že se na to vůbec vydržím upřeně dívat a neucukávám pohledem někam vedle. Přirozenou reakcí na to je, že teď mám zase tendenci jakýkoliv film, který dle mého "neopodstatněně" zobrazuje násilí, velmi brzy odsoudit. Během první poloviny sledování Irreversible jsem si zformovala názor, že film je zbytečný a nesnaží se nic říct, jenom šokovat "ty slušné" a tak dále a tak dále. Jenomže potom... ta zelená tráva! Ty květované šaty! Ta deka! Ta kniha! - V době psaní tohoto původního komentáře, v roce 2011, bylo hodnocení tři hvězdičky. Dnes, 2012, chápu, že čas vše zničí, a hodnocení zvyšuji na pět. ♥ (09.01.2011)

Jestli jsem to dobře pochopila, tak Zvrácený je o znásilnění a o špíně a o čištotě a jde pozpátku. A to mi právě nesedí. Ten hasičák tlukoucí do rozmašírované hlavy v úvodu je hodně působivý, ale pokud vám nějaká dobrá duše dopředu nevyprávěla, jak se věci mají, zamává s vámi akt sám, ale kdo, komu, za co netušíte a když to pak rozuzlíte, už jste s emocemi někde jinde. Znásilnění v podchodu je bez diskuze síla a je jen škoda, že naopak chvíle pohody a banálních hovorů působí vedle toho jako vata. (26.03.2007)