Nostalgie

Don Askarian (např. Avetik) řekl, že mu u tohoto filmu vadí název - protože omezuje u většinu diváků možnosti jeho výkladu na třeba jen onen stesk po vlasti či na soucit hlavního hrdiny k postavě skladatele, o kterém píše. Přitom je to jenom spíš taková okrajová část příběhu (pokud se u Tarkovského dá vůbec o příběhu mluvit). Možnosti výkladu tohoto filmu jsou přinejmenším neomezené. Ještě jsem nemluvil s člověkem, který by ho pochopil stejně jako někdo jiný. (18.06.2006)

Tarkovský je génius a okrem Ivanovho detstva mám jeho tvorbu napozeranú celú. Kto pozná backround ako vznikal tento film, bude mať pri pozeraní tohto dielka podobný pocit ako ja... Nostalgická spomienka nešťastného človeka na milované Rusko a sebareflexia zobrazená cez rôzne jasné aj nejasné metafory a symboly...Do toho samozrejme typická vizuálna stránka, kamera a všetky aspekty ktoré sú tak typické pre tohto famózneho Rusa. Nostalgia ako celok ma neposadila na prdel ako skoro všetko ostatné, ale pár momentov je jednoducho skvostných a budem si ich pamätať veľmi dlho. A pridávam sa ku "kolegom", posledná scéna je ako z iného sveta a len podčiarkuje fakt, že Tarkovský bol génius a jeho filmy "majú dušu"! (19.03.2007)

Předposlední film Andreje Tarkovského se zabývá tématem pro něho v té době nejaktuálnějším - vykořeněností z rodného místa. Příběh vypráví o sovětském spisovateli, který přijíždí do Itálie, aby zde studoval dílo svého krajana, skladatele. Postupně však zažívá pocity odcizení, které mu začínají bránit v další tvorbě. Pokud znáte dílo Andreje Tarkovského, asi je vám jasné, že děj nehraje žádnou větší roli. Režisér se více soustředí na niterné pocity postavy, vyjádřené často symbolicky a expresivně obrazem. Prostředí, atmosféra, pocit oné nostalgie a vnitřního smutku, jsou tím nejpodstatnějším, co činí nejen z tohoto snímku velkolepý film, u něhož je nutné nechat se podobný způsobem při sledování pročistit a samozřejmě naladit na stejnou vlnu. (12.12.2008)

Monumentálny minimalizmus. Smútok a pocity odcudzenia vlastnej krajiny so svojho života preniesol Andrej Tarkovskij svojim spôsobom mohutne do tohoto diela. Nenájde sa tu nič veselé. Všetko, od starých zničených budov až po každú jednu postavu, prekypuje nostalgiou. Tým nepríjemným pocitom ktorý zaťažuje myseľ a dušu minulosťou. Minulosť ktorá sa už nedá vrátiť žije v spomienkach. Celí tento film je jedna veľká spomienka ktorá sa odohráva v mysli hlavného hrdinu. Do hlavy mu takmer celí čas nevidíme takže sa skoro celí čas prechádza po ruinách zo zamysleným pohľadom ktorý človeka doslova deprimuje. Vcítiť sa do tejto snímky je veľmi ťažké. Na 100% to dokázal asi iba sám Tarkovsij.Dlhé nábehy kamery nechýbajú. za vrchol filmu považujem scénku so sviečkou v kostole a samovraždu na mramorovej soche doprevádzanú hudbou Ludviga Va Beethovena. (03.11.2013)

Krásně natočené, forma stejně jako u Stalkera na pět hvězdiček, ale příběh jsem nestihnul a to tak, že vlastně vůbec a proto zůstanu s celkovým hodnocením někde v půli cesty. Každopádně začínám zjišťovat, že je Tarkovskij absolutní extrém, co se neplynulosti a pomalosti ubíhání filmu týká. Dát si za sebou například toto a potom něco od T. Scotta, tak zřejmě okamžitě vyhledám lékařskou pomoc. :) (17.12.2005)