Kamera:
Vladimir PopovObsahy(1)
Poslední Ejzenštejnův němý film. Na rozdíl od jeho předchozích filmů má hlavní postavu, chudou vesnickou dívku Marfu, která se zaslouží o vznik a rozvoj kolchozu na malé ruské vesnici. Film poetickou a vtipnou formou zobrazuje kolektivizaci a vrcholí příjezdem traktoru. (ČSFD)
Recenze (26)
tenhle film je jedno velké wtf. sovchoz ve funkcionalistické vile, svatba jalovice a plemenného býka, spravení rozbitého traktoru pomocí dívčí sukně, leninův dvojník na úřadě a samozřejmě ODSTŘEDIVKA! ejznštejnovy filmy se ale těší takové oblibě především kvůli své vizuální stránce a ta stojí i v případě generální linie za to. trochu rušivě působí jen nadužívání podhledů, s kvalitním soundtrackem se to ale ukoukat dá. ()
Nikto nepochybuje, že režisér Sergej M. Ejzenštejn bol geniálnym tvorcom. Jeho práca pre sovietsku propagandu bola neoceniteľná a keďže zástanca kolektivizácie i tohto filmu Trockij upadol medzičasom do nemilosti, názov filmu sa musel zmeniť na "Старое и новое". Problémom snímku je však jeho neúmerná dĺžka. ()
Jestli jsem kdy litoval, že film nemá zvuk, tak to muselo být právě zde. A tak zvuky doprovázející "jeden ikonický záběr vedle druhého" (Flakotaso *****) si musel člověk domyslet, představit, zpodobnit. A to tak nějak nejde. O to víc ale vynikne obrazová vrstva. Režisér (spíš než režiséři?) a kameraman tu podali obraz, který se už neuvidí, a možná se ani nikdy neviděl. Běžný vesnický život (s trochou těch mechanických vymožeností) tu proměnili v "dílo", které jej pozvedá nad umění, a nudu nad napětí. Pozn. 1: Maslostroj v moločnom arteli je nezměrně víc než Voskovcova parodie pronášená chabou ruštinou ve filmu "Hej rup". I když z pohledu, jak rychlá tu byla cesta z bídy do "sovchozu", a jak rychle se překonávala byrokratická úskalí, je přece jen pochopitelná. Pozn. 2: Pomineme-li Marfu, máme tu dva hrdiny, toho v koženém plášti a toho se světlými vlasy (a určitě modrýma očima). Pozn. 3: Název (zřejmě původní) filmu "Staré a nové" je asi výstižnější, ale "Generální linie", to zní přece jen hrdě. Pozn. 4: Země hojnosti v předvečer hladomoru. Pozn. 6: Marfin striptease v součinnosti s tranktoristou, by se dnes natočil odvážněji, škoda... ()
Pokud si chce divák vyzkoušet, jak moc dokáže oddělit formu od obsahu, je sovětská avantgarda zcela ideální. Nejspíš nemám to správné pochopení pro utužování kolektivismu, víru v lepší zítřky a obětavé mužíky s dobrým srdcem, a tak byla Generální linie pro mě filmovými muky. O to hůř, že mi to nepřišlo ani legrační. Snad mi chybí ten správný kádrový humor. Navíc němá projekce bez jakékoliv hudby nebyla nejšťastnější volbou. O to víc zamrzí, když člověk vidí sovětský formalismus na vrcholu svých sil, ale v tak hloupém a v kruhu se točícím filmu. Ble. ()
Poslední Ejzenštejnův němý film tentokrát není nijak revoluční, popisuje totiž kolektivizaci zemědělství. Místo děje tak spíše nahradila etnografická studie do života obyčejných Sovětů na konci dvacátých let minulého století. Ta revolučnost přece jen trochu chybí, a tak se film line a tolik nezaujme. Koneckonců i hudba není nic moc. Na druhou stranu samozřejmě musím ohodnotit snímek z hlediska režijního, tady není co vytknout, pomineme - li tendenčnost, ale to jsme již u Ejzenštejna zvyklí. Stejně jako na mrtvá zvířata, která jsou snad ve všech jeho filmech. Co může takový film jiného zakončit, než rozzářené tváře zemědělců? Jo traktor, to je věc :-) ()
Galerie (2)
Photo © Films Sans Frontières
Reklama