L'héritier
L'erede
Režie:
Philippe LabroScénář:
Philippe LabroKamera:
Jean PenzerHudba:
Michel ColombierHrají:
Jean-Paul Belmondo, Carla Gravina, Jean Rochefort, Charles Denner, Jean Desailly, Jean Martin, Maurice Garrel, Michel Beaune, Fosco Giachetti (více)Obsahy(1)
Bart Cordell se vrací do Francie převzít impérium svého otce, který zahynul při letecké katastrofě. Je však obviněn z pašování drog a začíná tušit, že otcova nehoda i jeho obvinění jsou součástí rafinovaného spiknutí. (oficiální text distributora)
Videa (1)
Recenze (86)
V některých rodinách se dědí povolání, v klanu Cordellových se dědí následnictví. Když to najednou udělá strašně bum s letadlem seniora, do útočného pásma nastupuje junior Bart, který teprve začíná chápat, jaké svinstvo ocel vlastně je. Jeho výchozí pozice je o to víc problematická vzhledem k tomu, že má tchána-mafiána a radikální názory na kolaboraci s nacisty, udávání a deportace židovských rodin za II. světové války. Navíc Cordell nejmladší je znepokojivě geniální hoša, který si místo pohádek čte kurzy akcií a kvůli zprávám v šest vynechává večerníček. Prostě rodinka k pohledání. Za jediný náznak humoru lze považovat církevní reálie – Bart tituluje poradce „nuncius“ a monsignorům cpe úplatky do sutany – a špičkování s kamarádem Davidem v podání Charlese Dennera. Následník opravdu nemá moc společného s klasickými belmondovkami, ale to není nic špatného. Bart Cordell je sice přímý a suverénní ranař, po němž ženy touží (tedy až na jednu, pro která příliš ctí otce svého), z ostatních Belmondových postav se ale nejvíc blíží uhlazenému mstiteli Françoisi Leclercqovi z taktéž nedoceněného Těla mého nepřítele. Následník se mi líbil skoro stejně. Možná právě kvůli té jinakosti. ()
Role "Následníka“ možná není pro Jean-Paul Belmonda úplně typická - přesto jako vždycky představuje svérázného chlapíka, který si své problémy řeší sám … jde jenom o to, jestli to zvládne. Díky retrospektivním prostřihům mi děj zpočátku připadal poněkud zmatený a chvíli trvalo, než jsem se zorientovala - ale to nemusí být nutně chyba filmu, protože tentokrát jsem byla mírně nesoustředěná ... ;-) ... Nakonec se střih ukázal být velice zajímavý, originální a na svou dobu novátorský - dodal příběhu větší díl napětí i atmosféru určité osudovosti … a neomylně ho dovedl k jednoznačnému a nekompromisnímu závěru. ()
Klasický syžet politických thrillerů sedmdesátých let - boj jedince proti hydře nadnárodních společností - vyjadřoval deziluzi vývoje po Mai 68. Francouzské společnosti jsou prodávány do cizích rukou (hádejte, čí cizí ruce to jsou, jak po stránce národnostní, tak po stránce ideové), a pokud to nejde po dobrém, přikročí se k násilí. Tvůrci filmu by si rozuměli s Václavem Klausem - v pozadí příběhu se skrývá strach z ES. Podobný film, co se týče desiluze: Probuď se špione. ()
Jean-Paul Belmondo zahrál vlivného boháče parádním způsobem a musím přiznat, že mě ze začátku arogance hlavní postavy zaskočila, ve smyslu nešlo sympatizovat.. Výrazně to celé podepřeli pánové Charles Denner a Jean Rochefort, no a samozřejmě nechyběly ani krásné ženy.. Být následníkem a převzít žezlo po tragicky zesnulém otci působilo jako dost velký problém, jen jsem si kladla otázku, zda-li to Bart Cordell zvládne.. Vadila mi jediná věc a tou byl střih, naprosto pomatený střih, kdo tohle provedl, nemohl být střízlivý či při smyslech, vážně nevím, možná experiment.. ()
Pro Belmonda netypicky kravaťácký ponurý příběh o tom, že velký byznys, pokrytectví, antisemitismus a kolaborace jsou svinstvo:) A ten smajlík je jediný humor, kterého se ve spojení s tímto filmem dočkáte - vše je tu bezvýhradně vážné, ani stopa po žoviálnosti, na kterou jsme u spravedlivého tvrďáka Bebela zvyklí. Není to špatné, ale dívat se na to taky není nijaký požitek - je to řemeslo s přesně načrtnutými linkami od začátku až do konce. Ode mě 60% s tím, že na toto nebo podobné téma bylo napsáno i natočeno nemálo zábavnějších záležitostí. ()
Reklama