Opice v zimě

Taková příjemná sladkohořká omamná komedie o tom, když se potká jedne alkoholik s druhým, už patnáct let nepijícím. Ale ne že by nutně potřebovali pít, byli oba celkem úspěšní. Hledali spíše vzpomínky, zapomění a hledali ten pocit opojení, kdy si připadají jako králové světa. Hledali zapomění ze společenské vykořeněnosti a určité lidské samoty, která je sblížila. Albert Quentin (dobrý Jean Gabin) vlastní hotýlek v městečku na pobřeží Normandie a zvláště za války rád s alkoholem vzpomínal na staré dobré časy, když byl vojákem na čínské řece Jang'c'tiang. A u něho se ubytuje Gabriel Fouquet (neméně dobrý Jean-Paul Belmondo), normálně jakýsi reklamní šéf, který hledá v alkohulu vzpomínku na svou krásnou ženu a na dobu, kdy byl v Madridu matadorem. Rozhodně nesouhlasím s popiskem, že se Albertovi nelíbil příjezd Gabriela, ale naopak mu velmi záviděl jeho pití. Vadilo to jeho manželce Suzanne (Suzanne Flon), která v Gabrielovi viděla pokušitele pro jejího Alberta. Naštěstí na konci pobytu Gabriela Albert podlehne pokušení a spolu podniknou velkolepý flám v jehož průbšhu se dobývají k malé dceři Gabriela, Marii (Sylviane Margollé), která je v místním internátu. A je zakončený, za přispění kvšemuochotného obchodníka Landru (Noel Roquevert), velkolepým ohňostrojem. Alkohol jim dodává pocit absolutní svobody ve světě větších, či menších nesvobod. Konec snad znamená uvědomění si dalšího nepití, neboť Albert nechce dál porušovat svůj slib své ženě a Gabriel se musí věnovat své dceři. A se smutkem v očích se loučí. (13.01.2010)

Tak na začátek by se možná mohla uvést jedna zajimavost. V době premiéry se film dokonce potýkal s cenzurou kvůli tehdejší ministryni zdravotníctvi, která film považovala za oslavu alkoholismu a chtěla ho stáhnout z distribuce. Och, z dnešního pohledu již velmi úsměvné. I když Opice zobrazuje alkohol minimálně na svou dobu velmi netypicky, snad právě o to více zajímavě. Sníměk alkohol výslověne nepropaguje, ale ani výslověně nemoralizuje . Spíše ho v tragikomickém svělte ukazuje jako dobrého sluhu a špatného pána, kdy nějaká ta sklenka dodává hlavní dvojici novou chuť do života, , odproustění se od reality, což si ale pak často nese své hořke následky. Ale ve své tragikomické poetické vnitřní snílkovité krásné atmosféře a v poklidném vyprávění malých lidských radostí a dramat je právě Opice jedinečná stejně jako v neposlední řade na první pohled nesourodou hlavní dvojící. Bývalého alkoholika se současným ve scénáři a vyzralého Jeana Gabina se začínajícím Jeanem-Paulem Belmondem na plátně, kdy je opravdu poznat, že si vyjímečně Gabin s Belmondem sedl i během natáčení a oba pánové ze sebe podali to nejlepší. Ze začátku to nevypadalo na nic přelomového, zobrazení války v černobilém filmu (navíc za využití zadních projekcí), už je přece jen trochu pasé, ale od časového skoku začaly postupně vynikat ony zmíněné nenápadné klady. I když se v ději na první pohled nic nedělo, atmosféra byla velká a pak to třeba zakončila velká akce s ohňostojem a dojímavé finále s holčičkou. I když jsem si třeba říkal, že, některé vesnické postavy jsou trochu karikatury, pak se zase vyloupla jedna nádherná karikatura prodavače, který v zapadlém městě nadšeně vlastní věci po dávné popkulturní ikoně. Takže jo, ono tady prostě všechno tak nějak dobře šlo a i ta (byť ještě) černobilá kamera) tady občas byla svým způsobem poeticka. Nakonec mi tady ani nepříjde, že bych zamýšlenou pátou hvězdou nějak moc nadhodnocoval a rád ji dám. (10.04.2021)

Pohádková tvář francouzského venkova. Svérázné figurky vesničanů, hospoda, ta ve městě i ta speciální na kopci a...Jean Gabin. Esence prostého, rázovitého vesničana, který má srdce na pravém místě, kterého vzdělal svět, jenž ho naučil moudrosti bez ležení v knihách. Chvíle, kdy něžně a láskyplně řekne své ženě svým nezaměnitelným hlasem: "Tu me merde", je nezapomenutelná. Perfektně mu sekunduje Belmondo jako toreador v dešti, který hledá sílu k životnímu rozhodnutí. I když je už od půlky filmu jasné, jak film skončí, nenudíte se. Pohádky jsou vždy přitažlivé, protože z nich vyzařuje teplo. Skutečnou podobu francouzského venkova po válce najdete například v několika Simeonových detektivkách, kde se Maigret noří do špíny nenávisti a zloby. Jenže pohádky jsou potřeba... (30.03.2009)

"Jen se/si tak trochu písknout." Šampioni v šnapsu, i mimo Champagne. Šosy až po cíp, v nálevně. Lahve otevřené. Bumbálkové. V sivém saku. Pod vlivem. Nosy, líčka mají ruměné. Vedou řeči vínové, akce nevinného opájení se. /O/Sudový košt se vine štokem soaré. Nemizí. Odér. Bez zátek. Takový má splávek. Houpe s člověkem. Chvilek charakter. Život. K dispozici na čepu. Jeden druhému propije se do duše. (25.03.2023)

Tenhle film nám asi nechce říct nic jiného, než že život stojí za to žít, že každý to umíme jinak, a někdo je rád, že je rád. Žít a nechat žít. Každý jsme nějaký. Krásné setkání starého alko-matadora s alkoholikem v plném rozpuku. Pro oba je ta srážka velikým přínosem a vítězstvím nad sebou samým. Smíření se sebou samým, to je oč tu běží. Vynikající Gabin i Belmondo. 90% (28.02.2016)