Pan Armaguedon

Osobně si myslím, že na červenou zónu tenhle snímek má. Asi by 4* byly nejspravedlivější, ale já nenacházím moc důvodů, proč nepřidat i tu pátou. Má to silnou psychologickou myšlenku, herecky naprosto bez problémů, bavilo mě to od začátku až do konce. Akce i napětí na svém místě, láska sice trochu chyběla do klasické trojice, ale ta by se sem ani nehodila. Alespoň na těch 70% by to tady chtělo vytáhnout! (10.07.2023)

Expoatační B-movie snažící si trapně hrát na něco vyššího tím, že postava psychiatra (Delon) je emočně na úrovni vraha (Policista: Proč nám pomáháš? - Delon: Protože na jeho místě bych asi jednal stejně) a ve finále za úplného blbce. Ovšem co čekat od filmu, kde první scéna s Delonem vypadá takto: polonahá ženská stojí na střeše a chce skočit, Delon přiběhne, vyleze po žebříku, a hned jí zachrání. Existují inteligentnější způsoby, jak dostat nahou babu na plátno. (08.02.2012)

Nevím, jestli v té době scénáristi podceňovali nároky diváků nebo bylo francouzské publikum duševně zaostalé jako hanebně vykořisťovaný společník padoucha, ale tenhle film je dnes už směšný. Většina scén je naprosto bolestivě pitomá - Delonovo ztvárnění psychologa, dementní dialogy a chování policistů, setkání s místním gangsterem, co chce vyfotit (!), typicky šílená představa francouzských filmařů o gayích (hlavní "hrdina" si vyhlédne v místním gay klubu plném hladových pohledů chlápka, nabídne mu za sex se ženou 5000 franků a gay mu to odkýve, že za to by šel i s kozou) a nakonec diktování podmínek padoucha mezinárodním TV stanicím. Film láká na Delona, ten je tradičně úplně prkenný a v originálním znění postrádá i jiskru, kterou by mu obvykle přidává v dabingu hlas Trávníčka. Ústřední postavou je naštěstí podstatně zajímavější padouch s mentálně zaostalým společníkem, jehož chování aspoň občas vyvolává nepříjemné mrazení, přesto film postrádá atmosféru nebo schopnější tvůrce. (15.05.2022)

To byl zase zážitek! Nejdřív se na to dlouhou dobu těším, pak si to pustím a od počátku v duchu nadávám, proč se na něco tak deprimujícího vůbec dívám a nejraději bych to možná vypl. Jenomže to by mě ten Armaguedon nesměl od první chvíle tolik pohltit, vyvolávat pořád očekávání, jak se děj bude vyvíijet dál, a hlavní antihrdina by nesměl být zahrán tak luxusním způsobem, že se od toho prakticky nedokážu odtrhnout. První polovinu 70. let natáčel Jean Yanne jako režisér, scenárista a herec v jedné osobě nekompromisní politické komedie a tady si v tematicky spřízněném thrilleru Alaina Jessuy střihl pro změnu vážně pojatou roli psychopatického intelektuála, který z letargie v obklopení společneským marasmem začne vyhrožovat a plánovat teroristický útok... „Je mým osudem probudit vás, probudit svět...“ Až děsivě hluboký odkaz v zamýšlení ze strany tak odpudivé postavy před diváky v sále je skutečně působivým vyvrcholením filmu, které ve mě vyvolávalo zajímavě rozporuplné pocity. V posledních minutách se film skutečně v ničem nezastaví a kriticky míří i na zběsilé chování prostého davu v propuklé panice. Mírným zklamáním na tomto velmi zdařilém psychologickém thrilleru zůstává pro mě poněkud nezáživný a tuctový výkon Alaina Delona, jehož největší přínos na tomto snímku spočívá asi v spoluprodukci a přilákání většího počtu diváků na slavné jméno. Naštěstí se film víc než na komisařovo počínání soustředí na postavy teroristu a jeho společníka a Yanne má vedle sebe též výborného Salvatoriho. [75%] (11.08.2021)

Obsah k filmu co je tady napsaný, vůbec neodpovídá skutečnosti, film je úplně o něčem jiném. Nesmělý a nešťastný člověk, který si říká Armagedon (jako vždy výborný Jean Yanne) se fanaticky a naivně, snaží, vydíráním a terorizmem změnit svět. Zneužívá k tomu i svého retardovaného kamaráda, kterého hraje Renato Salvatori. Alain Delon hrající psychiatra, spolupracuje s policií, která se Armagedona snaží vystopovat. Na to, že byl film natočený v roce 1977, se docela trefil do dnešního globalizovaného světa, který má právě s terorizmem dost problémů. Není to žádný bezduchý film a já dávám čtyři hvězdy. (18.06.2015)