Uspěchaný muž

Trochu jsem z toho cítil Delonovu produkci, což ostatně v poslední době bylo hned u několika filmů s ním, které jsem viděl. Nemohl jsem se zbavit dojmu, že si svoji postavu ve scénáři ještě poupravoval a dostylizoval. Jako hlavnímu hrdinovi se mu tady nedá nic vytknout, jedná přímo, čestně, s ničím se neloudá, je jako chlap ješitný a jako opravdový sběratel pošetilý. Osudová žena Mireille Darc nejprve nepůsobí dojmem správně vybraného typu herečky, aby se nakonec ukázalo, že neměla být osudovou. Tehdy si začnete lámat hlavu, skončí to dobře, nebo špatně? Neprozradím. Viděno v solidním dabingu Novy 1995, kde už se začíná objevovat nešvar více postav pro jednoho dabéra (hlavně Knop, Klapka). (05.07.2013)

Ze začátku mi to připadalo jako kdybych normálně sledoval komedii. Dokonce jsem si i trošku naivně věřil, že to sklouzne k bláznivé taškařenici. Ale postupně vám samozdřejně ta tvůrčí myšlenka naskočí a já už sem poté pouze napětě sledoval, co se bude dít dál. Tenhle film mě fakt dost bavil. Jak prostě postupem času odhlalujete tu mrazivou myšlenku a vidíte kam může dojít lidská absurdita. A opravdu jsou takoví hamižníci obchodníci a tak uspěchaní lidé. Místy se může zdát, že už je to chování hlavního hrdiny přehnané. Ale tak to není, ono to opravdu trefně a řekl bych i obdivuhodně vystihuje rysy těchto lidí. A přitom je to 39 let starý film, jeho téma je ovšem čím dál aktuálnější. A dost se divím tomu podezdřele malému počtu hodnotících.. Protože tohle je síla. Lidé, co nelezou po stromech a jdou takzvaně s dobou by řekli: wau. Lepší volbu filmu jsem na páteční večer zvolit nemohl. Ale jak to vlastně dopadne, to narozdíl od ostatních radši ani nenaznačím. (04.11.2016)

Asi by to chtělo znát román Paula Moranda z roku 1940, aby si člověk udělal představu jak realistický může být umělecký pohled na uspěchaného sběratele, ovšem viděno filmovou kamerou je to spíše pohled na psychotika než sběratele starožitností. Nevím jestli románová předloha byla alegorií materiálního světa, ale tady se to celé míjí účinkem, je to nevěrohodné, bez přidané hodnoty kterou bychom od Molinara mohli očekávat a nakonec ani ne moc zábavné. 50%. Adel Productions (30.08.2017)

Řekl jsem si, že bych mohl shlédnout také nějaký dobrodružný film. Vybral jsem si tento, ne kvůli Delonovi, ale podle poměrně vysokého hodnocení na čsfd. Nebyla to ale trefa do černého; dokonce jsem si uspěchaný film místy ještě trochu urychlil. Adrenalinový šarmantí Delon může sice být vzorem či prototypem dnešních hektických manažerů (sám jsem jich poznal celou řadu), ale sotva něčím víc. Samotný děj je plochý, účelový, příliš vyhraněný... Ostatně, etruská váza z 6. stol. před Kristem se mi také velice líbila, také bych dal za ní těch ca. 25 milionů franků, ale ani o floka víc. (05.06.2014)

Takový filmový náhled do dnešní podnikatelské uspěchané duše. Chamtivost, tedy honba za penězi či za majetkem dohání některé z nás na hranici života a smrti. Tato ne příliš dobrá vlastnost člověku zůstane už asi napořád. Jistě, ... tento film nám má stále co říct, dokonce i po více než třiceti letech. Z filmu se uvolňuje jakási nervozita a napětí, které se přenáší i na diváka. Třeba to byl záměr autorů. Tedy alespoň já osobně jsem se necítil při sledování filmu zcela "v pohodě". Kladu si otázku: "Je to dobře nebo špatně?" Asi dobře, protože film, který nějakým způsobem nepohne divákovým nitrem není zajímavý. Pokud to opravdu byl záměr, pak se to autorům v mém případě podařilo dokonale. (21.06.2009)