Léto ztracených polibků

Gruzie je poněkud svéráznější země a samotní Gruzínci jsou svérázní lidé. Ovšem, to jsem použila velmi mírný výraz pro charakteristiku tohoto filmu, protože tohle je jízda toboganem. Sibyla byla docela číslo. Když jsem na scéně uviděla Pierra Richarda, tak jsem úžasem oněměla. Vlastně musím říct, že na mě takhle působil celý film, který byl opravdu velkým a příjemným překvapením. Souhlasím s Hal_Moorem, divoká gruzínská příroda je skutečně krásná. Jen bych tam nechtěla jet tím rezavým autobusem, co mu přestaly fungovat brzdy. (01.06.2011)

Bohužel, ne přiliš vydařená koláž >žertovně erotlidských< situací ze života jakési maloměstské komunity kdesi v Gruzii... Nu da, samé také ty panoptikální postavičky, představené otravně přehrávajícími chudožniky regionálního formátu, pitvořícími se v marné hře na velké umění... Celé to připomíná nechvalně protivné sovětské komedie z dob brežněvovské éry. Mám pocit, že tenhle film není zrovna tím nejlépe vybraným příkladem našinci tak málo představované gruzínské kultury. Škoda. Tři hvězdičky ztracené - snad jen jako náplast na tu nemožnost srovnání s více relikty současného gruzínského filmu... - - - P.S. Co však (televizní - na ČT) projekci činilo opravdu na hranici snesitelnosti, byl opět stupidní český dabing, kdy různě hýkající a jinak hlasově naddisponovaní čeští čudlaři, snažící se ještě více >vylepšovat< umění svých soudruhů, totálně zahubili vlastní poetiku filmu...:-( (06.07.2006)

Z prvního zhlédnutí před několika lety jsem si odnesl povznesené vzpomínky. Asi mě musely zmámit půvaby hlavní hrdinky a gruzínská exotika. Teď napodruhé se mi tento film zdál být poněkud jednorozměrný. Je to sled nepříliš souvisejících epizod ze života maloměsta, jehož obyvatelé jako by se stali kolektivní obětí sexuálního harašení. (06.07.2006)

Velice příjemné překvapení, jedno z nejpříjemnějších za hodně dlouhou dobu. Léto ztracených polibků je navíc velmi zajímavý film. Taková gruzínská Lolita říznutá českými Hřebejkovými filmy. Nutsa Kukhianidze vystupuje jako mladá nevinná femme fatale nejen pro dva hlavní mužské představitele, ale také pro pánské publikum. Zaujala mne ještě více než ta americká Lolita. Její nízký věk však nedovoluje žádné erotické extempore (i když by mohlo, hlavní představitelce bylo v době natáčení čerstvých 18 let), a navíc jako čtrnáctiletá si plně neuvědomuje důsledky svých činů. Čtrnáctiletý je i její obdivovatel Mickey, který si ze stejného důvodu plně neuvědomuje svůj čin na samotném konci filmu. Tragikomický příběh je tak zakončen spíše tragicky, aniž by k tomu celou dobu směřoval. Chvíli jsem dokonce uvažoval o maximálním hodnocení, ale právě kvůli dle mého nepatřičnému konci nechávám na čtyřech. PS: Gruzínská krajina je nádherná. (21.05.2008)

Gruzínske malomesto, videné poeticky roztúženými očami mladosti. Zámerom bolo zrejme vyvolať úsmevom predchnutú melanchóliu na stratené prvé lásky, ku ktorým ľudia tak radi utiekajú. Panoptikum zaľúbencov, paničiek, alkoholikov, neverníkov sa snaží tu viac, tu menej vydarene zobraziť „krásy života“. Nasilu dosadené postavy a epizódy, v štýle –„ale veď sa tu neustále niečo mimoriadne deje“ - ale z tohto boršča trčia ako slama z topánok.. Napriek istej pútavosti (prostredie, hlavná hrdinka) film ako celok nezapôsobí. Intenzívnejšiemu prežívaniu zabránilo nestotožnenie sa s emočným naladením väčšiny postáv a pocit už viackrát videného v minulosti, a na lepšej úrovni. Túto neveľmi podarenú recykláciu najlepšie charakterizuje hudba Gorana Bregoviča, ktorá je takmer do bodky zhodná s tou, ktorá zaznela v Kusturicovom filme Arizona dream. Pri jej stlmenom zvuku a nie celkom vhodnom použití sa ale v tomto prípade jej katarzný účinok takmer vytratil. (06.07.2006)