Jsem nesmělý, ale léčím se

Nesmělost a plachost se k Pierre Richardovi hodí, ale tady to bylo celkem dost přehnané, když se jako trouba ucházel o pozornost atraktivní dívky na níž neměl, aby ji oslovil, ale do níž se zamiloval. Kdyby ho tedy nebrala jaký byl, srát na ni, na káču. Richardovy eskapády jsou opravdu bezpočetné, kdy si hraje na boháče, žokeje hrajícího polo, bowlingového mistra a tak dále. Bohužel to sklouzává i do natahované trapnosti, kdy se sice vtipný moment objeví, ale to je zásluhou kudrnatého blondýna. Jednou si štěstí i na troubu sedne a ani boháč nemusí okouzlit ženu, zvláště, když ta boháče nemůže ani cítit. Takže přesvědčit, že nesmělý nápadník vlastně není boháč za kterého je mylně pokládán, je setsakramentsky těžké. Pierre Richard to ovšem ustál v tandemu se svým kamarádem, který mu pomáhal, velmi obstojně. Skvělý dabing Petra Olivy překonává originál. 60% (16.06.2012)

Příjemná oddechová komedie, jedna z těch lepších Pierra Richarda, při níž se člověk dobře pobaví. Jenom je podivuhodné, jak rychle se Pierre zbaví svého ostychu před jinými lidmi, ale vůči Agnes zůstává neohrabaný. Bývá to tak v životě, nu, v tom vidím rozdíl mezi sebou a Pierrem. Já byl vždycky přece jen větší moula. A abych se kvůli láskám předváděl na bowlingu, na plachtovém vozidle či jako hasič, na to jsem nikdy neměl... Jo, láska je věc šílená. (07.12.2018)

Tenhle film ukazuje, že Pierre Richard hledal svého partnera do dvojice. Hrál s Victorem Lanouxem, Gérardem Depardieum, dokonce měl hrát s Funésem v Křidýlko nebo stehýnko. Já však miluji tuto komedii, kde byl jeho partnerem Aldo Maccione, který je známý jako Tassin z prvního dílu sedmé roty, ale v dalších dílech byl nahrazen Henrym Guibetem. Myslím, že Maccione byl Richardův nejlepší partner už kvůli scéně v restauraci. (08.02.2006)

Sedlo mi to zhruba stejně jako Život plný malérů. První půlka mi přišla naprosto skvělá a nabitá hromadou vtipných scén, ale v té druhé to sice pořád má vtipná místa, jenže to zároveň nijak a nikam negraduje, pořád je to jen sled scének a to pak prostě začne být poněkud monotónní a vleklé. I tak se mi to ale líbilo, bavil jsem se u toho a někam to naštěstí i dospělo, takže ty čtyři hvězdy nakonec rád dám a určitě se mi to spíš líbilo než nelíbilo. Slabé 4* (16.04.2022)

Jo, jo. Jsem nesmělý, ostýchám se, ale... bavil jsem se! :) Pierre Richard asi nikdy nebude úplně patřit k mým oblíbeným hercům a tvůrcům, jeho humor se nejednou vlní na trochu jiné (hodně bláznivé) vlnové délce, než považuji za sympatické, ale nechal jsem se konečně přesvědčit na jeho slavnou autorskou komedii a vůbec mě to nemrzí. Protože se Richardovi skutečně hodně povedla a i díky tématu nesmělosti a postupnému vyústění toho prostého děje v neobyčejné situace je nesmírně vtipná. No uznejte, pokud vstoupíte do ústavu, ve kterém se léčil mimo jiné Napoleon... :o) Pierre jako postava měl štěstí na svého léčitele a Pierre jako herec zase na skvělého kolegu Alda Maccioneho. A mimochodem, na to cvičení č. 12: umění vyvést jiného člověka z míry jen tak nelze opravdu zapomenout. 75% (19.10.2020)