Armáda stínů

A 13.2.1944 sa Philippe Gerbier rozhodol, že tentokrát nepobeží... Ešte teraz ma mrazí. V hlavných úlohách postavy, ktoré pre ich silu a odvahu nedokážem neobdivovať. Ďalej krásna réžia so zmyslom pre detail. Melancholická hudba a celková atmosféra navyše spôsobujú, že som film bral takmer až osobne a ponurých udalostí mi bolo naozaj ľúto. Scenár tomu dodáva punc reality a kompaktnosti, čiže všetko do seba zapadá. No naschvál nenapíšem, že by to dávalo zmysel, to žiadna vojna. (08.07.2014)

Asi před půl rokem jsem v Levných knihách viděl DVD. Název a popis byl ve španělštině (El Ejército de las Sombras), kterou nevládnu, ale obsazení hlavních rolí bylo pochopitelně dobře čitelné. Simone Signoretovou považuji za jednu z nejlepších hereček v historii kinematografie a Lino Ventura rovněž není žádné ořezávátko, tak jsem vlastně naslepo koupil tohle dokonalé odbojářské drama. Silná atmosféra, precizní režijní vedení a perfektní herci (vedle výše zmíněných třeba Jean-Pierre Cassel) se starají o zážitek, na který se nezapomíná. I po třetím zhlédnutí jsem stejně otřesený jako napoprvé. Mrazivé! (03.10.2008)

Výborné válečné drama z okupované Francie. Pohled na francouzský odboj z první řady, který vedle tíživé atmosféry nabízí také nepříjemné vyobrazení vypočítavosti, chladnokrevnosti a nemilosrdnosti doby válečné. Prostě každej stejně jednou umře, jen někteří však se vztyčenou hlavou, klidně z rukou přítele, hlavně pro národ. Spokojenost. 80% (03.03.2014)

Zdrcující filmová výpověď, v níž není prostor pro velká slova ani patos hrdinů. Melville neheroizuje odboj proti nacistům počtem zachráněných obětí ani zářezy na pažbě v podobě zlikvidovaných nepřátel. Ani se nesnaží diváka všemi prostředky přesvědčit o zrůdnosti nacistického systému. Jen nenápadně a neustále přikládá pod kotel.. Příběh odbojáře Gerbiera a jeho souputníků se totiž neúprosně a s chladnou odměřeností vydává do slepých uliček, odkud není návratu. Beznaděj však nemá žádný dovysvětlující dovětek, jen je vám sdělena. Už to asi nechci vidět. (26.03.2020)

Další z důkazů, proč jsem nikdy nepřišel na chuť filmovému klasikovi Jean-Pierre Melvillovi (s jednou vzácnou vyjímkou – Delonův Samuraj). I tady je vyprávění podivně strojené, nepřirozené, nevěrohodné. A ano, neváhám říci, v některých momentech režijně a produkčně nezvládnuté (běh před samopaly, či proč zmlácení odbojáři musí vypadat jako Romerovy rozpadající se zombíci). Navíc, to co se tam stane, neospravedlňuje obludně přepálenou stopáž, a to mám jinak pomalu vyprávěné filmy v oblibě. Na druhou stranu, Lino Venturu a Simone Signoret vždycky rád uvidím. (08.02.2020)