poster

Fulmaya, děvčátko s tenkýma nohama

  • Slovensko

    Fulmaya, dievčatko s tenkými nohami

Dokumentární

Česko, 2013, 76 min

Producenti:

Jan Bradáč

Střih:

Adam Dvořák
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Mahalik
    ****

    Nvotová kráčí nemocnicí. Oděná ve svém typickém barevném oblečení, které jako kdyby křičelo na ostatní: "Jsem v téhle zemi na skok, tak se klidně na mě koukněte.". Vedle ní se šourá nepálská žena se svým nemocným dítětem v náručí. Životem shrbená. Neuvěřitelně nesourodá dvojice se potkala na ulici a rozhodly si vzájemně pomoci. To vše v prostředí chaotické nemocnice, jež připomíná změť smutných pohledů. Ubrečených dětí, maminek bez peněz. Nvotová je svá a velice silná v tom, co dělá. Bez přetvářky. V ten moment jsem si uvědomil, že TO je ONO. Bál jsem se, že z ní udělají modlu. Ale pěkně se to drží zpátky a není to o ničem jiném, než o světě strašně vzdáleném. A o strachu z dalších dní. Když Dorota rozpřáhla ruce na vrcholku nepálské hory, chtělo se mi taky utéct. Silná věc!(29.5.2013)

  • Slarque
    ***

    Dorota Nvotová, na Slovensku brunetka a v Nepálu blondýnka, sedí na posteli, vypráví, jak byla v mládí pořád nemocná a kolik času strávila po nemocnicích, a přitom v celém filmu kouří jednu cigaretu za druhou. Takže blbá kráva na první pohled. Ale pořád je natolik zajímavě výstřední, že se divák u sledování jejího nepálského dobročinného počínání ani na moment nenudí. Trochu divná je scéna, kdy ve filmu komponuje hudbu pro tento dokument. Od té chvíle si divák prostě chtě nechtě hudby všímá. A zase je to dokument, u kterého mám dojem, že protagonistka je silnější osobností než režisérka, takže ta úplně nevěděla, jaký tomu dát tvar.(10.12.2015)

  • Radko
    ****

    Dorota Nvotová je bohémka, Do vecí ide na plné gule. Bez cigy nevydrží. Pomedzi šluky vydáva svedectvo o sebe. Jej vlastná knižka Fulmaya bola fajn spoveďou o spôsobe života a tvorby. Život v exotike či rôzne vzťahy a aktivity naznačujú hľadanie miesta vo svete. Napriek prezentovanej extrovertnosti je zrejme jej najmilším miestom pivnica plná kníh, cd, vecí na cestu a vecí z ciest. V zelenom trabante sa presúva Bratislavou, s neskrotnou túžbou upozorniť na to, že možno na seba ani tak nechce upozorniť, ale ide si svojim farebným svetom. Často narazí, ale ide naplno. Nehnije, žije. To sa ráta. Na rozdiel od gudualina si nemyslím, že ide o lacnú sebaprezentáciu, i keď aj v jeho komentári kus pravdy je (obľúbené cesty hľadania zmyslu mladých Američanov a Európanov vo východných kultúrach). K snahám spasiť svet u podobných bohémov ako je DN patrí zároveň akási ľahkosť, odpútanosť od súvisiacich záležitostí. Výsledok môže dopadnúť podobne ako prezentovaná zápalistá podpora sirotinca, ktorý mal od riadnej výchovy ďaleko. Poznámky s osobnou skúsenosťou: Dorotu som raz videl v električke, aj s jej prvým mužom Whiskym (spevák kapely Slobodná Európa). Neprehliadnuteľná. Vo farebných šatách, šatke okolo hlavy a slnečných okuliaroch zakrývajúcich trištvrťku tváre sa v krkolomných uhloch krčila pri tyči. Rovnaká ako vo filme, len bez kamery. Druhý raz som videl jej koncert s nepálskymi týpkami-rockermi na Pohode. Výborná záležitosť. Ukázala živelnosť aj melancholickosť v jednom koncerte počas horúceho letného dňa. Piesne prekladala vtipnými komentami o kapele a o reakciách Nepálcov na zvyklosti Slovenska.(10.12.2015)

  • gudaulin
    odpad!

    Asi takhle: Fulmaya určitě není nezávislý dokument, který nestranně zkoumá nějaký fenomén, problém nebo stav věcí. Je to osobní zpověď mladé a citově nestálé umělkyně Doroty Nvotové, která se pravdu povědíc ve střední Evropě poněkud nudí a neví, kam nasměřovat svou energii. Vyráží proto až do podhůří Himalájí šířit dobro. Bohužel šíření dobra v podání Doroty Nvotové poněkud připomíná boj proti zlu Daniela Landy - svou sebestředností, pozérstvím, neschopností sebereflexe a nedostatkem trpělivosti. Dorotka má něco společného s hrdinkou snímku Bůh je velký, já ne v podání Audrey Tautou, která v rámci hledání sebe sama dokázala v jednom snímku vystřídat všechna světová náboženství. Motiv odchodu z domova a roztěkaného nalézání smyslu života mi připomněl známého malíře Paula Gauguina. Toho tak unavovala měšťácká domovina, kde lidé jen tak nezáživně chodí do práce, vychovávají děti a starají se o přestárlé členy domácnosti, až se jal objevovat exotiku. V Tichomoří jedl evropské konzervy, důsledně uplatňoval evropská měřítka, naprosto se nesnažil chápat místní souvislosti a učit se od místních kultur, zato hledal, a to dá rozum, že spolehlivě nacházel, idealizovaný ráj, který si vysnil už ve Francii a který se na hony vzdaloval přízemní realitě. Podobně jako Nvotová vyráží z Evropy tisíce mladých lidí, jen o tom obvykle nepíšou knihy, netočí filmy a nestávají se (značně diskutabilními) symboly dobročinnosti. A propos, když už jsme u té charity, moje firma má charitativní program Čas pro dobrou věc, kdy zaměstnance navleče do triček s firemním logem a nechá je pomáhat seniorům, aby se posléze prezentovala jako společnost se sociálním cítětím a dobře tyto aktivity reklamně využila. Nic proti tomu, ty peníze a energie lidí se daly použít i nesrovnatelně horším způsobem, jen mě tento způsob konání dobra nenaplňuje obdivem a snahou se k němu přidat... Celkový dojem: 10 % za nulové emocionální ztotožnění s Dorotkou (hezky to vystihuje věta z komentáře uživatele Mahalika: "Nvotová kráčí nemocnicí. Oděná ve svém typickém barevném oblečení, které jako kdyby křičelo na ostatní: "Jsem v téhle zemi na skok, tak se klidně na mě koukněte.").(17.6.2013)

  • Beznoh
    ****

    Tak čekal jsem od toho divnej dokument, na kterej by se mi většinou moc nechtělo a byl jsem vážně příjemně překvapen. Zajímavý pohled do zajímavého prostředí. Závěr mě hodně potěšil, škoda, že ho pořádně nerozebrali a neuvedli více detailů (což asi ani nemohli kvůli tomu, že film už byl natočen), ale i tak to ubírá na celistvosti přiběhu, i když ne toho Dorotina, tak i tak velmi důležitého. Trošku mi příjde že reklama, názer i plakáty budí dojem úplně jiného typu filmu, než jaký opravdu je, což je ale v tomto případě dobře. Určitě stojí za shlédnutí, škoda že čeští diváci nejsou na dokumenty v kinech moc zvyklí, protože o dost přicházejí.(21.5.2013)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace