Fulmaya, děvčátko s tenkýma nohama

Film je viacej spoveďou Doroty Nvotovej o jej niekoľkoročnej životnej etape, než dokumentom o Nepále či živote v Kathmandu. Do hlavného mesta krajiny nazrieme skrz Dorotine dobročinné aktivity v ňom (pomáhanie deckám v domove a na ulici), ale keby nám tvorcovia povedali doplnkovým voice-overom aj niečo všeobecné o miestnom živote, snímka by dostala rozmernejšiu dokumentaristickú hodnotu. Porovnávanie "neľahkosti bytia" tam a v Bratislave však v Dorotinom podaní bezprostrednej a úprimnej holky, ktorá si neberie servítky na ústa, robí film dostatočne osobným a autorským na to, aby ste si v ňom našli nejakú tú myšlienku a s hrdinkou sympatizovali. Pekná hudba. (02.05.2013)

Dorota Nvotová, na Slovensku brunetka a v Nepálu blondýnka, sedí na posteli, vypráví, jak byla v mládí pořád nemocná a kolik času strávila po nemocnicích, a přitom v celém filmu kouří jednu cigaretu za druhou. Takže blbá kráva na první pohled. Ale pořád je natolik zajímavě výstřední, že se divák u sledování jejího nepálského dobročinného počínání ani na moment nenudí. Trochu divná je scéna, kdy ve filmu komponuje hudbu pro tento dokument. Od té chvíle si divák prostě chtě nechtě hudby všímá. A zase je to dokument, u kterého mám dojem, že protagonistka je silnější osobností než režisérka, takže ta úplně nevěděla, jaký tomu dát tvar. (10.12.2015)

Fulmaya je samozřejmě primárně zpovědí hyperaktivní kuřačky Doroty Nvotové. Krom toho ale také velmi dobře ukazuje Nepálský svět "z pohledu ulice". Zprvu sice některé dokumentární vstupy vypadají jako z reklamy na Dove, ale od poloviny filmu jich výrazně ubyde a konečně se divák dostane trochu do města. Scény z ulice, kde pobíhají děti fetující lepidlo pak konečně ukazují dorotin vztah k životu v nepálském městě a ten život samotný. Bohužel, dokument je hodně rozsypadný. Tříminutová Scéna z hor do celého konceptu příliž nezapadá a celkově se vyprávění vrací od jednoho tématu k druhému naprosto v náhodném pořadí. Nikdo si pak například ani nevzpomene na rodinu, která přijala Dorotu mezi sebe. Krom jdné scény na začátku o ni v průběhu filmu nepadne ani věta. Kompromitující scény o sirotčinci natočené GoPro kamerou by pak snad měly být trochu více popsány, aby i člověk, který je nemá čas detailně pauzovat dokázal určit, že jsou skutečně kompromitující. (Mě nepřišly) Když správce sirotčince s takovým přehnaně uměle nevinným výrazem pronese "My tady děti nemlátíme," každý se lehce pousměje nad absurditou té věty v jeho podání. Bohužel, když pak ke konci filmu zjistíte, že ona naivně absudrní věta vlastně opravdu zakrývala bití dětí, máte přinejmenším lehce vyčítavý pocit z onoho předchozího pousmání. Technicky nemám nic proti roztřesené kameře, ale používal bych ji s mírou. Na velkém plátně z toho opravdu bolí oči. A to je také důvod proč bych rozhodně nedoporučoval tento film vidět v kině. Určitě se jedná o celkem originání dokument, hlavně díky velice originální hlavní hrdince. Bohužel se však dal zpracovat i výrazně lépe. 5/10 (Toto byl můj komentář a hodnocení k filmu nikoli k hrdince. Komentář ohledně chování Doroty by vypadal úplně jinak.) (22.05.2013)

Kamera dobrá, ale hrdinka je pěkná pí.. hloupá, a to, že ji dokument zobrazuje jako nějaký vzor, je naprosto neobhajitelné. Chybí mi polemická stránka. "Hrdinka" dokumentu celý život utíká, aby když to vypadá, že se našla v Nepálu, při prvním náznaku potíží opět prchne zpátky, místo aby pomohla těm, co ji teprve teď opravdu potřebují. Ze symbolů si to zaslouží spíš otazník a vykřičník, ne srdíčko. Typická ukázka hlupáka ze Západu, který je přesvědčený, že splynul s cizí kulturou, ale ve skutečnosti si ji idealizuje a její reálné podobě odmítá čelit. Navíc dokument jaksi zapomíná vysvětlovat, co se vlastně děje, takže jsme neustále uváděni v mylné dojmy a tím divněji působí, co vidíme. Například když je hrdinka prezentována jako samaritánka, která by se pro chudé rozdala, a najednou si za tučnou hotovost kupuje fungl novou motorku (s tím že neříkám, že si ji neměla koupit, ale že tato scéna nedává smysl vzhledem k vykreslování Nvotové a je matoucí). Jen si představuju, jaký majstrštyk by z tohohle materiálu udělal Werner Herzog. (21.05.2013)

Tak čekal jsem od toho divnej dokument, na kterej by se mi většinou moc nechtělo a byl jsem vážně příjemně překvapen. Zajímavý pohled do zajímavého prostředí. Závěr mě hodně potěšil, škoda, že ho pořádně nerozebrali a neuvedli více detailů (což asi ani nemohli kvůli tomu, že film už byl natočen), ale i tak to ubírá na celistvosti přiběhu, i když ne toho Dorotina, tak i tak velmi důležitého. Trošku mi příjde že reklama, názer i plakáty budí dojem úplně jiného typu filmu, než jaký opravdu je, což je ale v tomto případě dobře. Určitě stojí za shlédnutí, škoda že čeští diváci nejsou na dokumenty v kinech moc zvyklí, protože o dost přicházejí. (21.05.2013)