Touchez pas au grisbi
Grisbi
Hands Off the Loot
Nesiahajte na prachy
Grisbi
Režie:
Jacques BeckerKamera:
Pierre MontazelHudba:
Jean WienerHrají:
Jean Gabin, René Dary, Dora Doll, Vittorio Sanipoli, Marilyn Buferd, Delia Scala, Gaby Basset, Lino Ventura, Paul Frankeur, Jean Daurand, Jeanne Moreau (více)Obsahy(2)
Měla to být poslední akce před odchodem z podsvětí. Jean Gabin volí mezi přátelstvím a penězi. Max je všemi uznávaný muž podsvětí, muž pevných zásad. Ve svém věku už chce mít klid a zajistit se na stáří. To mu má umožnit poslední akce – uloupení velkého množství zlata. Max je chytrý, nikomu nevěří, a tak o všem ví jen jeho nejbližší přítel Riton. Ale Riton je přesný opak Maxe, nemá jeho zásady ani vůli. Osud Maxova „důchodu" je ohrožen... (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (54)
Gabin byl sekáč. Ten chlap by s přehledem utáhnul resp. povýšil i tuctovou reklamu na zahradní kultivátory. Ručím vám za to, že prodej by okamžitě stoupnul na trojnásobek a nepotřeboval by k tomu ani kolo štěstí a Bédu v zádech. Žádná rozmáchlá gesta, úsporná mimika, dokonalá hra očí, se slovy šetří jak zedník cementem a vodou při pohledu na opadanou omítku, ale věříte mu každé. Tak je to ostatně s celým tímto nikam nespěchajícím snímkem J. Beckera, s příjemně ospalou atmosférou, o kterou se měrou vrchovatou stará i J. Wiener, o jednom stárnoucím zásadovém gangsterovi Maxovi, pomalu ale jistě se chystajícímu na zasloužený odpočinek. Vyděláno má, na zadní vrátka dostatečně myslel. Také má ale kamaráda Ritona, který se usadit rozhodně nechystá. Chytil druhou? mízu, vzplanul vášní k tanečnici Josy, jak to tak u chlapů bývá, pustil si před ní hubu na špacír a tak vstupuje do hry, o zlatý (cihlový) jackpot, tehdy debutující L. Ventura. Smyčka se pomaluje ale jistě utahuje a protože Max je ta stará dobrá poctivá škola ctící zásadu, že skuteční kamarádi se nehází přes palubu ani ve chvílích nejhorších, vše směřuje k závěrečnému očekávanému střetu. Ten je paradoxně tím jediným momentem, kde nemilosrdný zub času již zapracoval a sráží jinak tuhle maximálně sugestivní podívanou, lehce pod vrchol. Ovšem (před)poslední detailní záběr na Gabina, střih a kamera pluje po restauraci..., je více než výmluvný. 85%. ()
Přímočará realistická gangsterka s jednoduchým až prostým dějem a přímým tahem na bránu, pomalá, málo akční, avšak dostatečně atmosférická. Jean Gabin v roli sympaťáka Maxe válí na celé čáře a zdatně mu sekundují mj. Jeanne Moreau coby neodolatelná mrška Josy a debutující Lino Ventura v roli vypočítavého podrazáka Angela. 85%. ()
Nesahejte na prachy, tedy spíš na zlato, protože pan Max k němu má poněkud majetnický vztah. Já tedy na nic z toho sahat nebudu, protože mé tělo není příliš odolné kulkám ze samopalu, ale jiní by si sáhnout mohli. Třeba tankový Angelo by si rád sáhnul a Ramon taky, takže válka gangsterů je na světě. Nic proti tomu, mrtvý mafián = dobrý mafián, ale v tomto případě je skutečně snadné stát na straně pánů Maxe, Ritona a Pierrota, neboť tito absolventi staré gangsterské školy mají charisma, styl a smysl pro čest. Mně to na slušnou zábavu stačilo. ()
V rámci vývoje "populární větvy" francouzské kinematografie jde bezesporu o zásadní film: Jean Gabin díky němu zažívá v půlce 50. let velice úspěšný comeback, v jedné z výrazních rolí se zde vůbec poprvé před kamerou představuje další legendární herec Lino Ventura a celkově Nesahejte na prachy představuje typ filmu, na nějž se různými způsoby ještě dlouhá léta v zemi svého vzniku navazovalo. Ale navzdory tomu po 66 letech zůstalo něco, co má blíže k ryze dobové záležitosti bez přesahu, než ke kultovnímu filmu. Gabin zde sice dle mého názoru vyčnívá pro mnohé spíše proto, že je ze všech nejznámější a má nejvíc prostoru, než vyloženě nezapomenutelným výkonem, ale v rámci vzájemné herecké souhry, která zde plně funguje, to nevadí. Tož ano.. skvělí herci, krásné ženy, podmanivá titulní skladba i černobílý vizuál, luxusní auta, obstarožní výtahy a jiné dobové vychytávky (gramofonový music-box z 50. let), řemeselně dokonalá záležitost.. chtělo by se říci, co bych si měl přát víc? A přeci, slušné dvě třetiny filmu šly jaksi úplně mimo mne, neoslovilo mne to. Gangsterky nikdy nebyly a nejsou mým šálkem čaje. Zachránily to občasné náběhy ke komedii (byť možná neplánované, nejčastěji ty s fackujícím Gabinem) a pak velká akce směrem k závěru. I díky ní a všem vnímaným kladům hodnotím nakonec dle možností pozitivně, jako sympaticky průměrný film. 60% ()
Na rozdíl od jiných si nemyslím, že by tenhle film „táhnul“ jenom Jean Gabin. Což při vší úctě ke zde komentujícím vyplývá z neznalosti dalších herců. Protože například Dora Doll tu byla nejen velmi krásná, ale i dobrá (a zastiňující často zmiňovanou Jeanne Moreau). Gabin tady razí (s ohledem na další filmy nijak originální) teorii, že když jde o kšeft, nevykecat to ženskejm, přitom sám si hrábne, kde může (včetně bývalé americké Miss Marylin Buferd). Jako celek se to nicméně krapánek táhne, víc se mluví, než koná, výsledku to ovšem nijak neubližuje. A jako Rosalinda jásám nad hudbou Jeana Wienera, i když se nemůžu zbavit dojmu, že ty první tóny mi pořád připomínaly ústřední motiv z Kmotra. Já dávám dobrou. Dobrá je za tři. ()
Galerie (13)
Zajímavosti (12)
- Kabriolet ve filmu je Chrysler Imperial Two-Door Convertible Coupe z roku 1951. Ve své době stál téměř 5 000 amerických dolarů. (sator)
- Názvy nočných klubov na námestí Pigalle vytvárajú svet fantázie a predstavivosti. Svetelné tabule, ktoré ich identifikujú, patria do reálneho sveta. Viacero filmárov využilo nakrútenie scény tak, že postavy zo skutočných ulíc Pigalle prešli do vymysleného priestoru tak, že najprv sa ocitli na prahu reálne existujúceho nočného klubu a keď ho prekročili, na druhej strane už vstúpili do štúdiovej sekvencie. Pri prechode z exteriéru definovaného pouličnými elektrickými tabuľami do interiéru, kde je využitý komplex štúdiových svetiel, je znateľná zmena tónu obrazu. V tejto snímke je kompletne zmenený názov nočného klubu – reálny názov Fétiche de Paris na ulici Frochot je nahradený fiktívnym Mystific. V scéne je značný kontrast medzi tmavým nočným exteriérom a vysvieteným interiérom nočného klubu. (Biopler)
- V snímke je až v troch scénach použitá zadná projekcia. V štúdiu sú tak zachytené parížske ulice na pozadí za postavami, ktoré predstierajú, že idú autom po ulici. (Biopler)
Reklama