Horký vzduch

Pěkná lokace, pěkný Marvan s pěkným Tréglem, krásný Štěpánek. Asi už chápu, proč je tento herec "pamětníky" tak uctíván. Pokud jde o oba předešle jmenované, dokazují zde, že umějí hrát i přirozeně, bez strojené hereckosti. Přesto je zdlouhavá úvodní komická sekvence tří hrajících si dědků celá jaksi zbytečná a nanicovatá. Teprve když jsem se dověděl, že půjde o něco úplně jiného (a o úplně jinou postavu), uvolil jsem se film dosledovat. Není právě zdařilý. Především nejde o tragikomedii, ale o tragédii umístěnou do nepříliš zábavné komedie. Pokud se film úsporně soustřeďuje na hlavní postavu, je velmi dobrý, také scény v hospodě se rozhodně povedly, bohužel je to celé zasazeno do velmi klišovitě a hloupě zformovaného rámce. Mladý scénárista se patrně doslechl o jistém neblahém sociálním jevu (možná se s ním sám setkal) a dal příslušným postavám patřičně srozumitelné vlastnosti. Bohužel až tak srozumitelné, že nepůsobí právě věrohodně. No a režisér Gajer, matador nejpokleslejších budovatelských a protiimperialistických agitek, zřejmě tehdy pořád ještě jinak točit neuměl. Nevlídná lakotná venkovská snacha je schématická, až to bolí (navíc i s koštětem v ruce vypadá jako na cestě od kadeřníka do kavárny), postava slabošského syna je tak důsledná, že tento syn prakticky neexistuje a celá jejich interakce o otci a s otcem je sotva uvěřitelná. Naznačený dojem umocňuje sousedka, jejíž chování je ze škvárů 50. let jako vystřižené. Na hodnověrnosti nikterak nepřidává, když tři dědkové, poté, co si uvědomí, že jejich známý nemá co žrát, mu přinesou flašku Vermutu a krabičku cigaret. Film sice vypadá dosti odvážně: ukazuje, že v socialistické vlasti může důchodce žít jako nuzák (a praktitcky umřít hladem). Při troše pozornosti se však ukazuje ideová kontinuita s Gajerovou předešlou tvorbou: Zatímco poctivý charakterní dědek (Marvan), užívající s kamarády pohodového důchodu, se holedbá, že byl jen chalupníkem, tak hlavní postava, hladovějící, na alkoholu závislý dědek živořící v kůlně vlastního statku vykřikuje, že jeho "táta umřel v parádní světnici" - jde tedy nepochybně o druhdy zámožnější selskou rodinu (dokonce to vypadá, že dosud samostatně hospodařící, mimo JZD, což v té době bylo stále ještě možné; např. v mé rodné obci takto vydržely 3 rodiny až do pádu komunismu). Celá ta sociální balada je tedy z tehdejšího hlediska pouhý "přežitek". Zvláštní výlad, zcela mimo můj kritický komentář, by pravděpodobně zasloužila figura toho černého psa. (16.01.2015)

Zdeněk Štěpánek dokáže i navzdory vysokému věku hrát naprosto nezapomenutelně. Tento film je důkazem. Začátek je mdlý a nemá grády až do té chvíle, než Štěpánek vtrhne na scénu. Pak už lze jen s úžasem sledovat jeho boj o přežití. Když má někdo blbou snachu, vejminek se může stát peklem. Přesto si ale tchán se snachou nezůstanou nic dlužni, zvítězit může jen jeden...80% (25.01.2012)

Úplně skvělá záležitost s Hanťou, Marvanem, Tréglem, Štěpánkem. Staříci ve vesnici žijí svými problémy. Pro dnešní mládež zcela nepochopitelný film. Mě herectví těchto skutečných hvězd zcela dojalo. Taky mě zaujalo, že Václav Halama tam hraje řeckého emigranta, který se bojí psů. Řecko je přece plné divokých psů a nikdo se jich nebojí...Asi zapracovala železná opona a Gajer to nevěděl. (02.01.2011)

V rámci letošního boskovického festivalu (2015) se filmová větev věnovala osobnosti scénáristy Jiřího Křižana, resp. jeho tvorbě (je autorem scénářů k takovým filmům jako jsou Stíny horkého léta, Signum Laudis, nebo Je třeba zabít Sekala). Zašel jsem si hned první den na Horký vzduch, tedy Křižanův úplně první scénář, a rozhodně nelituji. Geniální ucho pro dialog, představení postav na malé ploše prostřednictvím každodenních banalit, živé postavy tancují v horkém líném vzduchu přesvědčivý tanec o život (tedy hlavně Štěpánkova postava, ta na konci doslova). Navíc rozhovor s farářem je to nejvtipnější, co jsem letos ve filmu slyšel :-) Samostatnou kapitolou je obsazení. Ohromný Štěpánek, dokonalý Marvan, typický přicmrndávač Trégl - není co dodat, není co vytknout. Středometrážní laskomina! (18.07.2015)

Nevím, co to bylo za verzi, ale ta co jsem viděl já trvala necelou hodinu. I tak ale stihla velmi silně zapůsobit. Naprostá bezmoc hlavního hrdiny, jemuž se mezi prsty ztrácí i poslední jistoty je tak hmatatelná, až mrazí. Po tomto filmu definitivně zařazuju Zdeňka Štěpánka mezi nejlepších pět československých herců všech dob! (07.03.2007)