Il prefetto di ferro
I Am the Law
Režie:
Pasquale SquitieriKamera:
Silvano IppolitiHudba:
Ennio MorriconeHrají:
Giuliano Gemma, Stefano Satta Flores, Claudia Cardinale, Rik Battaglia, Luigi Montini, Paul Müller, Tommaso Palladino, Tony Askin, Enrico Maisto (více)Obsahy(2)
V roce 1925 posílá Mussolini na Sicílii Cesara Moriho coby policejního prefekta, jehož úkolem je zlikvidovat mafii. Následující čtyři roky vstoupily do dějin jako doba vlády "Železného šéfa", který nechal zatknout přes dva tisíce mafiánů. Filmové drama na motivy skutečného příběhu o boji proti sicilské mafii. V roce 1925 posílá Mussolini, který se před třemi lety dostal k moci, Cesara Moriho na Sicílii. Mori je jmenován policejním prefektem a dostane za úkol zlikvidovat mafii. Fašistický režim byl totiž její mocí i vlivem značně znepokojen, a tak následující čtyři roky vstoupily do dějin jako doba vlády "Železného prefekta". Po brutálním vyvraždění rodiny postupuje Mori během policejních operací, které připomínají spíš válku, s bezpříkladnou důsledností a tvrdostí. Bojuje výhradně v předních liniích a dokonce neváhá vyzvat na souboj jednoho z banditů. Přestože díky svým drsným metodám dosahuje v boji s menšími rybami ve vodách organizovaného zločinu zázračných výsledků, brzy zjistí, že mafiánští bossové jsou napojeni na důležité představitele státní moci. (Cinemax)
(více)Recenze (28)
Neubráním se u tohoto filmu porovnáním s francouzskými kriminálky, které v sedmdesátých letech absolutně vládly. Jejich silné stránky jsou v tomhle filmu ty nejslabší. Emoce prakticky neexistující. Lidská sympatičnost na hraně s existencí. Do toho klasický italský temperament, bez kterého se jejich filmy snad ani neobejdou. A přitom nápad jako takový by nebyl zlý, včetně zpracování. Chybí ale cokoliv, co by mě do filmu přitáhlo, vtáhlo a už nepustilo. ()
Společenské drama podle osvědčeného schématu: Čerstvě vládnoucí moc FA, vyšle svého emisaře CM na SI, aby se tam vypořádal s konkurenty MA a AR. Když CM svůj úkol (téměř úspěšně) vykoná, zjistí, že v pozadí stojí právě moc FA. Tím je jeho úkol splněn, protože CM sám je součástí moci FA... Il prefetto di ferro, tedy perfekt nikoli šéf, vnucuje se mi označení "Il prefetto perfetto" je dokonalý především svou sveřepostí zakotvenou v ideji, že místní moc je třeba překonat ještě věčí mocí, a násilí ještě větším násilím. To je v podstatě princip občanských válek, zde se však jednalo "pouze" o přeskupení mocenských vlivů. ()
Formát pro kino! Skvělý obraz, hudba Ennia Morriconeho a hlas Eduarda Cupáka zaplní sál. Nejsilnější scénou je rozbíjení si hlavy lupiče Albánce, ale už jeden z prvních obrazů, pronikutí do vesnického domu. v němž byli obyvatelé vyvražděni mafií, ukáže svou sílu. Souboj pušek je taky ukázkou jednoduchosti. Když ovšem čtu o skutečné postavě prefekta, nemůžu se zpětně ubránit pocitu, že film musel hodně přeskakovat a urychlovat události v kariéře prefektově. Což mu zpětně po jeho zhlédnutí neubírá kvalit, spíš naopak. Hluché místo neexistuje, jako životopisný film si žádnou z postavy kromě prefekta nepustí k tělu, ale atmosféru meziválečné Sicílie, mafiánského pekla pod rozpáleným sluncem s koncertem cikád, navozuje skvěle. ()
Hlubší propracování by tomu jenom prospělo; některé situace totiž vyznívají málo prokreslně nebo bez silnějšího pozadí, ale jinak se mi to překvapivě dost líbilo. Boj neohroženého prefekta proti početné sicilské mafii je totiž lemovaný neustálými rozpory ohledně toho, kdo jedná správněji a kdy je kdo v jaké situaci bandita. Je to tam navíc jen lehce na pozadí, neplynou z toho žádné soudy ani přílišné stranění mafii, prostě to jen ukazuje situaci takovou, jaká (nejspíš) byla a funguje to víc než dobře. Taktéž to má silnou atmosféru a naprosto perfektní závěr, který jen krásně stvrdí, že celou dobu šlo o víc, než jen o strohý boj proti mafii. Má to co říct, přitom je to úměrně podané svému zvolenému stylu a žánru a přitom si to na nic nehraje. A i filmařsky je to působivější, než by se mohlo takhle od pohledu zdát. Takové filmy mám prostě rád, a to klidně můžu být úplně jiného žánru, než jaký normálně sleduji - byť tohle není zas tak mimo, ale pointa je stejná. 4* ()
Kvalitní filmové drama s drobnými prvky westernu, neuvěřitelně jemnou atmosférou, skvělou psychologií postav a důraznou hudbou, která se vám vryje pod kůži, autenticita a realističnost z tohoto filmu přímo sálala (kamera a vizuál luxusní, je znát že na tomto snímku se financemi nešetřilo), je to v podstatě autobiografie osoby Cesara Moriho, který je ve dvacátých letech minulého století jmenován nejvyšším prefektem ("železným prefektem" jak se mu přezdívalo po celé jeho čtyřleté funkční období) na Sicílii (no on ho tam resp. poslal Mussolini, který se dostal tři rok předtím k moci), on má neomezenou moc, kterou se nebojí použít i potřebnou autoritu, a on je pověřen spešl úkolem jít po krku mafii, která zasahuje až do nejvyšších vládních sfér, brzo však přihází nevyhnutelný zlom, a to mohl bejt nakonec ještě rád...No nebudu prozrazovat (více ve filmu). Je to dobrý film, vyzrálý herec Gemma ve vyloženě kladné, hrdinské a hlavně pak celkově příjemné roli (jak film ukázal i dobrého stratéga a taktika) je fantastický (nikoho jiného na jeho místě bych si nedovedl představit, možná Nera nebo Volontého). Takového bychom potřebovali tady u nás, stačil by na všechno ale jen jeden člověk.? Kdy jak se ukazuje mafie je silná, hlavně díky tomu, že má konexe na zkorumpované politiky. Režisér Squitieri (manžel Claudie Cardinale, která si ve filmu rovněž zahrála, bohužel jen menší, spíše pak bezvýznamnou a zbytečnou roli) však natočil lepší mafiánské filmy (celkem 6 eurocrimi, viděl jsme všechny, viz takové "I guappi", "L'ambizioso" nebo "Corleone") na ty dvě hodiny hrací doby, to ale celkově zas tak vzrušující ale nebylo (akce a násilí tu nebylo velké, jako v jiných filmech z téže doby), krása venkova ze všemi místními tradicemi, zvyky a zlozvyky, její vůbec nadměrné využívání zde, film-jeho příběh, trochu narušovalo, ale jinak nemám mnoho výtek. Je to dobrý film 3,5/5*. ()
Reklama