Led Zeppelin – Celebration Day

Záznamy koncertů by měly mít samostatnou kategorii a necpat se mezi 300 nejlepších filmů. Přiznám se, že jsem se vydržel na 3 spocené dětky a tlustého bubeníka dívat asi hodinu. Druhou hodinu už jsem pouze poslouchal. Zeppelinskou tvorbu nemám rád. Líbí se mi pouze hit Stairway to Heaven. Všechno ostatní jsou totální sračky a udivuje mě, co na této kapele lidi vidí a slyší. Nudou jsem málem pomřel. Na jejich koncert bych se nikdy nevydal. Dávám odpad! (28.03.2013)

Patřím do generace, která Cepelíny milovala, ale já jsem v tomto směru byl vždy nechtěně černou ovcí. Já je totiž také chtěl zbožňovat, chtěl jsem ujíždět na jejich tvorbě, chtěl jsem s nimi hrát na neviditelnou kytaru, ale oni mi zkrátka nikdy nepronikli do srdce. Několikrát jsem jim dal šanci, ale pokaždé ji spolehlivě promarnili. Tentokrát jsem zkusil koncert, protože "naživo" zaujme takřka cokoli, ale dopadlo to zase tak, že jsem se ke konci ani neprokousal. To je asi dobře, neboť mé hodnocení by patrně bylo ještě mizernější. Sorry, hoši, fakt jsem se snažil. (19.08.2013)

Dokonalé! Trojlístek Zeppelinů šlape skvěle, v písních nepoznáte zestárnutí ani trochu. No dobře, možná nám Jimmy Page nezahrál tak dlouhá sóla, ale i tak mu to hraje výborně. Robert Plant neztratil ze svého hlasu ani kousek a nenápadnost mého oblíbence Johna Paula Jonese je opět neskutečná. Kashmir či nejlepší píseň všech dob - Stairway to Heaven. Dokonalé! (26.12.2012)

Čistá radost z hudby. Kudrnatý blond dábel Robert Plant, v každém momentu cool Jimmy Page, virtuózní a introvertní J.P. Jones a silácký Jonathan Bonham - čtyři pánové v letech, kolik rambajsu dovedou udělat. Netřeba doprovodných muzikantů a velkých efektů, pánové na svém - dost možná posledním společném koncertu - předvedli maximum a dali nadšeným divákům své srdce na dlani. Hit za hitem, dynamický střih, povedený zvuk. Silný zážitek... (17.10.2012)

Famózní. Mám pocit, že Celebration Day má potenciál postavit se vedle DVD Led Zeppelin z roku 2003. Perfektně poskládaný set (ono, ať by zahráli v podstatě cokoliv, dopadlo by to povedeně), přesná souhra zbývající trojice doplněné o mladého Bonhama a našláplý zvuk. Na výjimečnosti všemu přidává i fakt, že ten reuninový koncert byl jeden jediný, žádné turné... A podle mě je to tak dobře. Mimochodem, vrcholem je Kashmir, ve kterém do toho Bonzův synek mlátí neskutečně, a rovněž Plant tam vytahuje ze svého hlasového rejstříku to nejlepší. Page se smyčcem v Dazed and Confused taktéž nemá chybu. (01.12.2012)