Led Zeppelin: Celebration Day
VOD (1)
Obsahy(1)
Vůbec poprvé od rozpadu kapely po smrti Johna Bonhama, Led Zeppelin zahráli v Londýně kompletní set, ve kterém nechybí hity jako Stairway to Heaven, Black Dog a Rock'n'Roll. HD kvalita a 17 použitých kamer, zvuk mixovaný přímo členy kapely jsou zárukou skvělého zážitku! (oficiální text distributora)
Recenze (42)
Tak ako aj iný, dúfal som, no márne. Sú veci ktoré vás jednoducho neoslovia, toto je jedna z nich. ()
holy shit! první dvě tři skladby se pánové zahřívali, člověk si říkal "dobrý, ale...", jenže pak se to postupně rozjelo a nakonec zůstalo u pocitu, že to byl možná vůbec nejlepší koncert Led Zeppelin. absolutním vrcholem pak pro mě byla Kashmir, během níž vypukla v kině apokalypsa a sedačky lítaly vzduchem. nebo to byly vzducholodě? ()
Neskutečná záležitost, člověk si na jednu stranu užívá hudbu, atmosféru koncertu a tu neskutečnou energii, kterou mají Led Zeppelin vždy na rozdávání... na stranu druhou je však vidět zub času, který se na všech nepochybně podepsal (snad krom John Paul Jonese, který je brilantní a bezchybný, jako vždy :D, tento zub času však rozhodně neberu jako chybu, jen mě, jako velkého fanouška Led Zeppelin, tíží pohled na své stárnoucí idoly a hvězdy... Co rozhodně také stojí za zmínku je nová "barva" hlasu Roberta Planta. Ještě před konáním samotného koncertu, jsem přemýšlel, jak to Zeppelini zaonačí, se zpěvem... protože správné provedení Zeppeliňáckých songů potřebuje Boha, jakým Robert Plant nebochybně byl... a světe div se, stále je. Hlas je sice "bluesovější" a i laik pozná, že se vyhýbá složitým vokálním projevům (že by proto vynechali Immigrant song? :), ale to na výtečném, naplňujícím a energickém prožitku z toho koncertu nic neubírá. Takže shrnutí: Led Zeppelin v plné kráse! ()
Ta energie z nich furt čiší a ani po tolika letech neztratili ten šarm,náboj a pověst jedný z nejlepších rockových kapel vůbec. Robert sice už nezazpívá všechno,ale ten jeho nepřekonatelný hlas tam furt je. Doufam,že uspořádají aspoň malý turné,doufám a věřím v to. Původně sem chtěla dát 4*,ale poslední hvězda je za Whole Lotta Love,kterou Robert vystřihl jako kdysi, o Jimmym ani nemluvim. ()
No comment!!! ()
Tohle nemohlo skončit jinak, než absolutoriem. ()
xxxmartinxx - no docela chápu, že stejně dlouhý koncert Vlastimila Štancla, tedy, pardon, Michala Davida, by Vás nadchl více. Ono totiž tento záznam, jakož jakýkoli jiný koncert, není pro sledování na noťasu přes plastové repráčky. Ale my, kteří máme fakt velkou bednu a prvotřídní stereo se stolitrovýma bednama, osazenýma třiceticentimetrovýma basákama a kalotovýma výškáčema a koncert máme v tom nejvyšším možném rozlišení jak obrazově, tak zvukově, se na to díváme přece jen kapku jinak. Dobře ozvučený obývák je lepší než dobře ozvučené kino, Nehledě na to, že Led se Zelím jsou kultovní kapela, alespoň pro nás, rockery, vyrůstající v sedmdesátých letech. Váš komentář beru, z mého pohledu, totálně mimo mísu, přičemž Vám Váš názor absolutně neberu. Jason Bonham byl fascinující, nikdy bych nepoznal, že to nehraje jeho fotr. Kapela v neuvěřitelné formě, při prvním poslechu jsem čekal, kdy to začně Plantovi skřípat, ale nezačlo. Neuvěřitelné. ()
Jen těžce se smiřuji s tím, že tuhle kapelu už nikdy neuvidím naživo a pohromadě. Ač mlád, miluji tu atmosféru jejich starých písní a tenhle koncert byla jedna velká, skvělá pocta této legendě. ()
Jsem velkým fanouškem této legendy,takže budu chválit a jen chválit.Dokonalé,famozní!Prostě všechno,co má dobrej rock mít.Ti "páprdi" to ale umí rozjet.Možná jeden z nejlepších koncertů vůbec.Mega zážitek.....Já chci ještě!!!!Tůdle,řekl Robert.100% ()
Poprvé, kdy po konci promítání tleskalo celé kino... ()
Tuhle hudbu považuju za odpad a dokumentární hodnotu jsem tam také nezpozoroval.. ()
Těšme se, že se nejspíše chystá comeback kapely a celosvětové turné. ()
Příjemný návrat do doby, kdy se hrál ještě poctivý hard rock. Co píseň, to hit a trefa do černého. I tak mi spousta skladeb chyběla. Dvě hodiny jsou hrozně málo. Ale hraje jim to jako za mlada, a to je co říct. Rovnat se jim mohou leda tak Rolling Stones, ale kam se hrabou dnešní kapely. Jen mi trochu vadily až moc časté záběry z videoprojekce. Zejména ze začátku jakoby střihač nevěděl, čemu dát přednost a na koho se podívat dřív. ()
Jak jinak než za "5" pro nejlepší kapelu ever. Stále je na nich vidět, že je to baví a nás to baví taky. Moc.A mladý Bonham to má prostě v krvi. Více takových projektů. ()
Absolutní skvost, jak za starých časů. ()
Na Zeppelin nedám dopustit, one of my favourite bands, žel koncert v Royal Albert Hall v 1970 už se opakovat nemohl. ()
Na tohle se dá říct jediná věc. DOKONALÉ!!!!!!!! Po návštěvě kina jsem se nemohl dočkat až do vyjde na DVD a postaví se na poličku vedle No Quarter a dalších Zeppelináckých pecek. Plant vyspívávající ve svém věku Stairway to Heaven a Page hrající smyčcem. Technicky výborně zvládnuté nasnímání a nastříhání které vtáhne diváka do děje. Teď už stačí pouze doufat že se hoši zase sejdou a udělají ještě nějaký koncert. ()
Skutečné a přesto neskutečné. Ohromující zážitek po zhlédnutí koncertu reunionu více jak 30 let "mrtvé" kapely. Toto by si měli dnešní -náctiletí povinně pouštět, aby viděli, jak vypadá pořádná rokenrolová muzika. A přitom k tomu stačí jen tři hudební nástroje. Page řádí jako zamlada a Jason Bonham je za bicíma jako tank. Takový zvuk bicích jsem na koncertě dlouho neslyšel. Asi nejlepší provedení z celého koncertu je 11minutová skladba In My Time Of Dying. ()
Toto nie je film, toto je veľmi dobre zostrihaný záznam koncertu s veľmi dobre upraveným zvukom - nech mi nikto nehovorí, že to takto znelo naživo, to by som neprežil, keďže som tam nebol... Led Zeppelin poznám naspamäť, takže bolo to veľmi fajn pripomenúť si to s novým zvukom, jednoznačne top "Kashmir" a záverečná "Rock`n`Roll", ťahúňmi John a Robert, na Jimmym akoby sa občas už ten vek prejavil, ale ustál to, mladý Bonham sa snaží, niekedy až príliš, dokopy to však pasuje, chlapi, vďaka za dve hodiny nebeskej extázy, ak to bolo to posledné, čo ste vyprodukovali, tak je to viac ako parádna rozlúčka. ()
Navštívil jsem v listopadu tento film v Bio Oko. Záznam pět let starého koncertu srdcové kapely. Pro mě totální top. Rozjezd filmu a první tóny Good times, bad times mě přikovaly olověnými hřeby k sedadlu. Asi proto jsem si první tři songy až tolik neužil, ikdyž Ramble on a Black dog patří k mým velmi oblíbeným. Trochu rozpačitý začátek. Probral jsem se na In my time of dying a právě včas. "Jesus, gonna make up my dyin' bed." Začínala pro mě nejlepší písnička koncertu https://www.youtube.com/watch?v=7dXqn8OE5fo, jenže to jsem nevěděl co bude následovat. Zlatá Pageova kytara a For your life, změnila doposud mnou nenaposlouchanou skladbu z alba Presence v parádu. Neomylný rukopis LZ. Trampled underfoot pokračuje ve stejném duchu k nástupu Nobody's fault but mine a já si začínám koncert užívat plnými doušky. Áááá áá á ááááá. Koukám kolem sebe, plné kino lidí různých věků a povah. Nikdo se nehýbe, každý kouká na plátno jako na zjevení. Sleduje koncert, který není jen koncertem, ale příběhem. O tom, jak čtyři lidi stvořili největší kapelu všech dob, ale bylo jim dopřáno jen 11 let. Nebo, díky bohu, že jim těch jedenáct let bylo dopřáno. Dostáváme se k absolutně fantastické skladbě No quarter a pomalu ale jistě se dostavuje dojetí. Vidím jak si každý člen kapely koncert užívá. Pět let práce s tímto materiálem se ukazuje jako dokonale vynaložený čas. Super detaily, střihy, zvuk, záběr zpoza bubnu do haly je jedinečný. Od této chvíle asi nikdo nepochybuje o tom, že vidí jeden z nejlepších koncertů historie. Koncert, na kterém by chtěl být každý. Koncert, na který dostalo lístek jen "pár" tisíc vyvolených prostřednictvím losu. O lístky totiž žádalo 20 milionů lidí! Nedokážu si představit, co to musí být pro Roberta Planta, který byl a je doposud žábou na prameni, která blokuje reunionu Led Zeppelin a která znemožňuje milionům lidí ještě alespoň jednou vidět tuto událost naživo."Thousands of emotions we've been through last six weeks." Během dalších songů vidím letmé úsměvy při pohledu Planta na staré kolegy a kamarády Johna Paula Jonese a Jimmyho Page, který vidí jak jim to pořád jde a jak by to zase mohlo skvěle fungovat. Čím dál častěj střihá pohledem po Jasonovi Bonhamovi, synovi Bonza, který dotahuje výjimečný příběh kapely. Bubeník, na kterého čekali 30 let, až dozraje do stadia, kdy bude moci plnohodnotně zastoupit otce. Syn, který má vytetované všechny pověstné znaky LZ a který doprovází kapelu srdce svého otce, který v roce 1980 nešťastně zemřel se své role zhostil dokonale a dělá čest svému jménu. Všichni členové kapely mu evidentně fandí. Na průhledné bubny Ludwig sype nálož úderů přesně po vzoru svého otce a nejlepšího Plantova kamaráda. Plant každou písní jakoby roztává a je vidět jak si to užívá. Since I've been loving you pokračuje v uvolňujícím duchu "and there are some songs, that must be here" Dazed and confused z počátků, kdy jako dvacetiletí nezkušení mladíci pobíhali po pódiu a poznávali velký svět. Page vytahuje smyčec a slzy se mi derou do očí. Pohled Planta na kámoše Page hovoří za vše. Nedá se to dost dobře popsat, ale vidět šedivého Jimmyho, jak hraje totožné tóny jako zamlada je jako cestování v čase. A Stairway to heaven a Robertův zlomený hlas toto rozpoložení podtrhuje. Ještěže přichází uvolnění Song remains the same a Misty mountain hop před závěrečnou masáží. Kashmir je totiž monumentální, scéna strašně dobrá, zážitek! No a Whole lotta love a oslava Rock and rollu na závěr jakbysmet. Tento výborně vystavěný koncert hrdě řadím mezi ty, na kterých bych chtěl být. Podobně jako Queen ve Wembley, Johnny Cash ve Folsom Prison, Nirvana unplugged, atd. atd. Je skvělý vidět, jak to i po tak dlouhý době funguje pořád stejně a jak to v průběhu koncertu zejména Plant zjišťuje a do tváře se mu vtírá úsměv. Každý ví, že už se podobná akce nebude opakovat a dávají do toho všechno. Pro fanoušky priorita č. 1. "Well, well, well, so I can die easy." () (méně) (více)