Český žurnál - Série 3 (2015) (série)
Five Births
Režie:
Erika HníkováScénář:
Erika HníkováKamera:
Lukáš HyksaHrají:
Bohuslav SvobodaObsahy(1)
Dokument o opuštěnosti, separaci a neosobním přístupu v praktikách jedné české porodnice. Cyklus Český žurnál přináší autorskou reflexi důležitých problémů z různých oblastí společenského a politického života. Dokumentární film Pět zrození vznikal během dvanácti dnů v porodnici vinohradské nemocnice v Praze, kdy se štábu podařilo zachytit průběh pěti porodů.
Mezitím, co zoufalí a neinformovaní muži čekají na nemocničních chodbách, rodícím ženám jsou podávány chemické látky na urychlení porodů, aniž by jim lékaři vysvětlili, o jaké látky se jedná. Po urychlených porodech dochází běžně k separaci novorozeňat od matek, prý aby si rodičky odpočinuly. Lékaři tak ignorují doporučení Světové zdravotnické organizace, která jasně říká, že oddělení matky a dítěte v první hodině po porodu je pro budoucí imunitu novorozence škodlivé. V dokumentu tak opakovaně zůstávají opuštění všichni aktéři porodu, rodiče i právě narozené dítě, a vzájemně tak nemají šanci se v klíčové poporodní fázi sblížit. Film v pěti kapitolách pozvolna odkrývá necitlivé zákulisí porodní mašinérie v České republice, kde se zdá, že na prvním místě je správně vyplněný papír a rutinní přístup zdravotnického personálu.
Film režisérky Hníkové tak zásadním způsobem přispívá do bouřlivé diskuse kolem podoby a formy českého porodnictví.
(Česká televize)
Recenze (46)
Erika Hníková a její příspěvek dokumentárnímu cyklu Český žurnál. Ačkoliv bych si od dokumentu představoval větší nestrannost a rozptyl (více porodnic / případů), nelze režisérce odepřít zajímavou ukázku z porodnice ve FN Královské Vinohrady. Po zhlédnutím musím říct, že chování personálu (od naparujícího se Bohuslava Svobody až po uklízečku) zde není v pořádku. Divák má pocit, že se dívá na velkovýrobnu dětí, kde není čas na trpělivost (i když toto slovo několikrát slyšíme třeba i z úst Svobody) - ba naopak - čím dřív je dítě venku, tím líp; místo rodící maminky může zaujmout další a penízky se sypou... ()
Tak nevim. Já viděl pět dobře odvedených porodů s profesionálním přístupem sester i doktorů a s víceméně spokojenými rodiči. Jo, Hníková se snažila jejich práci devalvovat různými textovými vložkami, které citují všemožné studie, ale problém je ten, že ke každé té odborné práci existuje stejně erudovaná oponentura, což samozřejmě autorka ignoruje. Upřímně řečeno mám v naše porodníky absolutní důvěru a neslyšel jsem od žádného rodiče ze svého okolí, a mám jich kolem sebe x, že by si stěžoval. Takže jako dokument to stojí samozřejmě za starou bačkoru, ale jako hold profesionalitě našich porodnic to docela ujde. Jinak doporučuji si jako doplněk pustit rozhovor Daniely Drtinové s Bohuslavem Svobodou, který uvádí spoustu věcí na pravou míru. 50% ()
Další z několika málo sond do českého porodnictví současné začátku 21. století. Někdy mám pocit, že se zas tolik za posledních dvě stě let nezměnilo, bohužel. Ano, vybavení máme špičkové, lékaři i sestry jsou na vysoké odborné úrovni, ale z porodnictví se stal stroj na děti. Postrádám tu jistou (alespoň minimální) míru osobního přístupu a empatie. Což dokazuje již zmíněný postoj MUDr. Svobody (Hlavně musíme mít trpělivost x Teď to trochu urychlíme). Pokud jde o medikamenty, lékařský personál by měl samozřejmě pacientku seznámit s účinky - včetně těch nežádoucích - medikamentu, který chtějí pacientce podat. Na druhou stranu si nejsem jista, do jaké míry je to v danou chvíli pro pacientku relevantní a do jaké míry to potřebuje vědět. Zpátky k Pěti zrozením. Dokument je to určitě zajímavý, poměrně jasně vystihl, co chtěl svým divákům říct a vzhledem k tomu, že Erika Hníková se v tématu českého porodnictví pohybuje už déle (je autorkou konceptu české dokusoup Čtyři v tom), jsem zvědavá, s čím dalším přijde. ()
Ano, asi by bylo fajn, kdyby sestry s rodičkami komunikovaly víc a alespoň jim řekli, co jim cpou do žíly a k čemu to je. Na druhou stranu Hníková zaznamenala porody, kde se odváděla naprosto profesionální práce v rámci daných podmínek a snažila se je podlomit pomocí doprovodného textu, jenž je citelně manipulativní. Což by ani tak nevadilo, kdyby se režisérka se svým záměrem neodkopávala scénkami rozhovorů sester z vedlejší místnosti, v nichž se řeší, co nového viděli za hadříky. 1) se v tu chvíli nic nedělo. 2) nechápu, proč by u několikahodinového procesu nemohli lidé řešit normální věci, nebo házet vtípky. 3) nikoho to evidentně nerušilo. Hníková spíš v dokumentu odhalila totální neschopnost budoucích rodičů porody plánovat a jakkoli se ohledně nich informovat. Většina přítomných pánů byla za TOTÁLNÍ IDIOTY. ()
Naprosto tendenční dokument o ,,stavu českého porodnictví", v němž se paušalizací z pěti případů v jedné nemocnici autorka snaží nastiňovat nějaké objektivní závěry. Na druhou stranu faktem zůstává, že našemu zdravotnictví ,,ujel vlak" a i když je nástrojové vybavení a kvalifikace lékařského personálu zhruba na stejné úrovni jako v západní Evropě, mnohé zažité neduhy z dřevních dob socialistického zdravotnictví přežily do dnešních dnů - pacient není klient a jako ke klientovi/zákazníkovi k němu není přistupováno, nikdo se neobtěžuje někomu něco vysvětlit/vysvětlovat, chybí empatie, nemocnice stále obchází byrokratický moloch, lékaři jsou privilegovaná elita, jejichž podstav tento stav ještě zvýrazňuje, a v neposlední řadě osobní zkušenost - nemocniční strava nereflektuje principy zdravého/racionálního stravování atd.atd. Suma sumárum - dokumentaristka Erika Hníková se dopouští řady profesních lapsů, i přesto je ale dobře, že se toto téma otevírá k veřejné debatě... ()
Galerie (3)
Photo © Česká televize
Reklama