Český žurnál - Série 3 (2015) (série)
Five Births
Režie:
Erika HníkováScénář:
Erika HníkováKamera:
Lukáš HyksaHrají:
Bohuslav SvobodaObsahy(1)
Dokument o opuštěnosti, separaci a neosobním přístupu v praktikách jedné české porodnice. Cyklus Český žurnál přináší autorskou reflexi důležitých problémů z různých oblastí společenského a politického života. Dokumentární film Pět zrození vznikal během dvanácti dnů v porodnici vinohradské nemocnice v Praze, kdy se štábu podařilo zachytit průběh pěti porodů.
Mezitím, co zoufalí a neinformovaní muži čekají na nemocničních chodbách, rodícím ženám jsou podávány chemické látky na urychlení porodů, aniž by jim lékaři vysvětlili, o jaké látky se jedná. Po urychlených porodech dochází běžně k separaci novorozeňat od matek, prý aby si rodičky odpočinuly. Lékaři tak ignorují doporučení Světové zdravotnické organizace, která jasně říká, že oddělení matky a dítěte v první hodině po porodu je pro budoucí imunitu novorozence škodlivé. V dokumentu tak opakovaně zůstávají opuštění všichni aktéři porodu, rodiče i právě narozené dítě, a vzájemně tak nemají šanci se v klíčové poporodní fázi sblížit. Film v pěti kapitolách pozvolna odkrývá necitlivé zákulisí porodní mašinérie v České republice, kde se zdá, že na prvním místě je správně vyplněný papír a rutinní přístup zdravotnického personálu.
Film režisérky Hníkové tak zásadním způsobem přispívá do bouřlivé diskuse kolem podoby a formy českého porodnictví.
(Česká televize)
Recenze (46)
Neuvěřitelně zaujatý dokument...sice toho o porodech moc nevím, ale přišlo mi, že se autorka pouze snaží co nejvíce očernit zmiňovanou porodnici, k čemuž neustále přispívá množství titulků a její velmi dobře mířené otázky. Navíc se dokument tváří, jako by vypovídal o všech českých porodnicích, přitom se věnuje pouze jedné. Jak tu někdo píše, myslím, že akorát budoucí matky neprávem vystraší. ()
Milionkrát panebože.. Šílenost.. Je mi smutno, je mi úzko. Ta opravdová syrovost, ta čistá bolest i slzy i chlad a odstup... znám to a mrzí mě to dodnes. Samozřejmě je chybou točit pouze v jedné porodnici, pouze pět porodů a pouze tam kde je porodnice vyhlášená jako nejhorší. Ale to je jedno, otřesná realita musí být taky vidět. Výborný dokument. ()
Jsem jediný, koho tak neskutečně iritoval ten rytmický prapodivný zvuk na sále, který se táhne celým filmem (asi jako když se kočka chystá na zvracení)? FYI, leccos, co je autorce vytýkáno, je dáno zkrátka formátem Český žurnál, především počtem natáčecích dnů. Některé části jsou tendenční, jiné zas trefně upozorňují na nešvary. Každopádně je dobře, že film rozproudil důležitou diskusi. Dva související rozhovory na DVTV: Hníková: http://video.aktualne.cz/dvtv/porodnice-jsou-hrozne-tisnive-z-jednoho-porodu-jsem-se-utekl/r~1983816c8a1811e58f1e002590604f2e/ Svoboda: http://video.aktualne.cz/dvtv/svoboda-pry-poskozujeme-deti-je-to-utok-na-porodnice-reziser/r~3c07957c8e0d11e5bc8c002590604f2e/ ()
Jsem moc ráda, že můžu s čistým svědomím prohlásit, že tenhle dokument je za mě úplně mimo. Mám s porodnicí Královské Vinohrady jen ty nejlepší zkušenosti, když tedy nehodnotím stravu, která je vážně tragická (ostatně nejspíš jako v jakékoliv jiné nemocnici), ale člověk zase nejezdí do porodnice na welness pobyt :)) ()
Hrozně tendenční. Bylo na sto honů vidět, co má režisérka za lubem a pokud bychom na to náhodou nemohli přijít, tak vždy přispěchala buď s nějakou "nezáludnou" otázkou, nebo přidala titulek, abychom všichni věděli, jaký svinstva to tam ty ženský dostávaj. Chudáci ti "zoufalí a neinformovaní muži". ()
Eriko, já tě chápu. Dostala si Český žurnál. Jaký vybrat téma? Někdo ti řekl: "Hele, tam na Vinohradech je to otřesný." Tak jsi tam jela. Buď jsi blbá a nerozumíš medicíně, tak se ti tam ty domněnky potvrdily, když tam začaly lítat příbalový letáčky a latinský slova. Podle toho jsi natočila dokument. Jako takovej Švejk ve zdravotnictví. Ten filmovej, hloupej, ne ten knižní, sarkastickej. Anebo si tam přijela a ono to bylo vlastně normální porodnictví. Jenže co teď? Nemůžeš přece natočit pro ČT dokument jen o pěti normálních porodech, to nestačí. No tak sis to šikovně sestříhala, aby to mělo nějakou agendu a "vyvolalo to diskuzi". Dávám ti teda z respektu k žánru českýho dokumentu dvě hvězdy, protože si myslím, že to byl ten druhej případ. ()
Nehodnotím, netroufám si (celé) zhlédnout, abych ještě nezvýšila své trauma z vlastního porodu, kdy mi personál svým konáním poškodil fyzické i psychické zdraví - a to šlo o absolutně nekomplikovaný porod. Nicméně jsem za tento dokument velmi vděčná, nebot i z toho, co jsem viděla, je zřejmé, že poukazuje na někdy až zrůdnost našeho porodnictví, které mimo jiné často proměňuje příchod dítěte na svět ve zbytečnou řezničinu a trauma. A také absolutně ignoruje současné studie a doporučení (třeba ohledně separace dětí nebo mrzačení žen zbytečnými nástřihy), o nebezpečných zákrocích typu Kristellerova exprese ani nemluvě (zde též zdokumentováno)... A rozhodně nejde jen o jednu porodnici, znám desítky žen, které rodily v různých porodnicích a které mají otřesné zkušenosti... ()
Hned první dokument z dalšího cyklu Český žurnál se zaobírá velmi ožehavým tématem. Erika Hníková si vybrala pozorovací formát, kdy do záběrů zasahuje jen minimálně. Žádné konfrontační scény a dlouhé dialogové pasáže. Většinou se moc nemluví. Některé scény jsou delší pro zvýraznění určitého "konfliktu" ale ten je jen virtuální, v hlavách diváků. Téměř nic se nedozvíme o lidech v dokumentu a to je škoda. A pak zase "jen" záběry a záběry.. Na druhou stranu se poměrně dobře podařilo zachytiti stěžejní emoční linku. Dokument jako celek vyznívá neskutečně negativně, pesimisticky a pro mnohé až traumatizujícím dojmem. Za to ale samozřejmě dokument nemůže, ten jen ukazuje realitu. ()
Nikdy rodit nebudu a kdyby , tak rozhodně nikdy v porodnici. Doktoři jako hlasatelé urychlování porodů, chemie a psychické vydírání podpořené fyzickým diskonfortem. Aby mi někdo loktem tlačil břicho ? To bych nesnesla. Že to nechápou chlapi, je jasné. Jejich tělo to není a vlastně o nic nejde a nějaké pocity jsou u nich na chvostu. Je to prostě na těch ženách si to buď vybojovat nebo rodit po svém doma. ()
Co je nejdůležitější u porodu? Odpověď kapacity: Trpělivost. A pak tatáž kapacita: Musíme to trochu popohnat, aby se to stihlo ještě dneska..... nebo: Snad to bude do konce mojí pracovní doby. Zažila jsem, znám, vím, že tento přístup považují za takovou samozřejmost, že jim vůbec nedochází jeho odpornost. Takže se nedivím, že pan politik, pardon porodník Svoboda, cítí potřebu se hájit a tvrdit, že snímek je tendenční. Copak je autorka dokumentu nutila chovat se tak, jak se chovali, říkat to, co říkali, dělat to, co dělali (Kristlerova exprese, praktika non lege artis) ? ()
No, potom se nedivme, že maminky chtějí rodit doma. Nevěřila bych , že je to natáčeno v roce 2015 v hlavním městě . Smutné. ()
Propagandistická blbost. Jedna paní si řekla, že nemá v následujících dvanácti dnech co dělat, tak si natočí ,,dokument", rozhodla se pro téma v kterém je světová kapacita, Dopředu si připravila co potřebuje světu ukázat a jako reprezentativní vzorek si vzala jednu porodnici a pět porodů. Kdyby si náhodou divák nebyl jist co si má myslet, tak to nějak zvýrazníme, takže některé momenty působí jako pěst na oko... No a aby se o tom mluvilo, tak si nějaké informace upravíme v náš prospěch a celkově to zabalíme do bulvárního hávu. Na české porodnictví může každý mít svůj vlastní názor, ale takhle dokument prostě vypadat nemá. ()
S ženou dáváme čtyři hvězdy, protože se domníváme, že se jedná o unikátní dokument, který nebyl v našich dolinách ještě vytvořen. Taktéž se jedná o důležité téma a je potřeba edukovat tento národ o tom, co se v největších porodních institucích odehrává. Chyběl mi jakýsi úvod a vysvětlení pro laika o porodnictví a tom, jak by to správně mělo vypadat. Dokument bez těchto informací, ponechává veškeré vysvětlení na chápání diváka. Jsme již natolik zdegenerovaní, že nejsme schopni rozlišit volání přírody od medicínsky vedeného porodu. Doporučuji všem lidem v naději. ()
Hrozně důležitý dokument. ()
Tento dokument je nezodpovědný a bulvární. Skandalizuje téma a matky bere jako rukojmí. Místo aby otevřel diskuzi, tak dehonestuje české porodnictví jako celek. Pak se nemaj mladý holky bát porodů a chtěj všechny císaře, když jim někdo pustí tuhle sra*ku. ()
Tenhle dokument má jediné pozitivum - že vyvolal diskuzi. Nicméně, že není české porodnictví ideální, to víme i bez něj. Tenhle dokument je však čistou ukázkou dokumentární manipulace, stačí všechno vhodně sestříhat, vytvořit umělé souvislosti a voila, senzace je tu. Vytahování jen určitých momentů, dlouhé záběry na potemnělé chodby, odloženou hračku v rohu, vesele bavící se sestry, když matka přeci tam někde vedle ... no a "náhodný rozhovor" s rodičkou před porodem, kde "náhodou" zmiňuje, že by chtěla teda jako porod přírodní ... a hups, napíchají do ní oxytocin. Fakt to nebyla maniplace jak řemen. Tohle přesně nenávidím na některých pseudonovinářích - vytahovat senzace za každou cenu a dělat z nich realitu. Bez ohledu na to, jak potom sestry a lékaři, kteří už jsou i tak přetěžovaní, vypadají, hlavně že mají senzaci. ()
Naprosto tendenčně natočený rádobydokument, kde jsou doktoři a sestry vylíčeni jako ti špatní, kteří se snaží si práci jenom ulehčovat a cpát do rodiček co nejvíce prášků, které mají samozřejmě hlavně negativní účinky. A že režisérka není doktor? To přeci vůbec nevadí, stačí, že má kameru. Poměrně jasně to popisuje pan docent Svoboda zde: http://video.aktualne.cz/dvtv/svoboda-pry-poskozujeme-deti-je-to-utok-na-porodnice-reziser/r~3c07957c8e0d11e5bc8c002590604f2e/ ()
autorka ma jasny nazor, ktery nam timto dokumentem ukazuje. Mnoho by mohlo rict, ze je to tendencni, ale je pravda, ze dokument ukazuje i druhou stranu veci. Lide cekaji, az jim personal sam neco nabidne. Personal odpovida jen na to, na co se lide sami zeptaji. Kdyz se nikdo nepta, nic se nedozvi. Pak tam lide mnohdy stoji a cekaji a nechaji si dite odvest do vyhrivaciho boxu, pritom ten box nedela nic jineho, co by telo maminky nebo tatinka taky nedelalo - dava teplo. To je vse, zadny zazracni stroj to neni. Z nekterych scen me fakt mrazilo. Jak tam byly ty mimca opustene, protoze par lidi inkubator bere skoro za posvatny pristroj. Jak to zenskych nejdriv rychle narvali chemii na urychleni, nenechali ji ani chodit a hybat se, hodili ji na pro personal nejpohodlnejsi polohu, a pak ji stejne delali cisare. Chyba je na obou stranach. Na neprosazeni si sveho - maminky muzou chodit, sprchovat se, vlnit se, hybat se, strach z autorit a "expertu" - oni vi, co je nejlepsi"-- a na druhe strane o rutine a nekonecnem zbytecnem papirovani a zabehlem systemu, ktery se blbe meni. Smlouvy mohly maminky dostat uz u gynekologa, a precist si je v klidu, a ne ve stresu mezi kontrakcema. Snad se po vsech tech dokumentech zacne neco menit ()
Víc hvězdiček dát opravdu nemůžu. Působí to jako reportáž s jasně daným zadáním, pokud jde o výsledek. Nedělám si iluze o tom, jak to v dané medicínské oblasti běžně chodí, o nedůstojném jednání atp. Nicméně pokud z toho má být dokumentární film, tak je opravdu třeba nechat velký prostor i druhé straně (nemocnici), aby mohla reagovat na vše, co je přímo či nepřímo v tomto filmu vyčítáno nemocnici či jejím pracovníkům. Zrovna tak si totiž nedělám iluze o tom, že má naše zdravotnictví dost peněz na to, aby bylo možné některé věci zlepšit, za ty tuny papírů, které je třeba vyplnit, zdravotníci také nemohou atp. A ty popisky nežádoucích účinků léků... OK, tak můžeme rovnou zakázat veškeré léky, protože všechny mají nějaké možné nežádoucí účinky. Zkrátka a dobře, nemůžu brát zcela vážně "dokumentární" film, který se snaží něco tak okatě podsouvat (i když to, co podsouvá, je možná pravda). Edit: Vyjádření jedné z těch rodiček - https://www.facebook.com/photo.php?fbid=660155010753591&set=o.532492166909558&type=3&theater ()
České zdravotnictví je v pohodě, říkali. Ty tam ten personál nebudeš pořádně ani vnímat, říkali ještě. Na porod budeš celý život vzpomínat v dobrém, říkali, jako by snad těch keců bylo málo. A vy, pokud jste mladá holka a nechcete se kvůli nemilosrdnosti údělu vašeho ženství nervově zhroutit, jen s nadějí přikyvujete, doufajíc, že to z vašich maminek, tetiček a babiček nemluví jen zlomyslná touha po nových roztomilých vnoučcích ani přirozený rozmnožovací pud, nýbrž čirá objektivita. A nezbývá vám, než tomu z celého srdce věřit. Co na tom, že si ve skutečnosti na porodním sále třikrát projdete peklem, že snad místo jednoho usmrkance porodíte stádo slonů indických a ještě na vás přitom budou blbě čumět všudypřítomné sestry, protože je váš bolestný křik vyrušuje při čtení Chvilky pro tebe. Přijmete to, protože na konci tohoto martýria bude jeden nový život. Vaše vlastní dítě. Skutečný nový človíček, jednou možná prezident, astronaut nebo sériový vrah, je vám to jedno, stejně ho budete milovat, protože je váš a nejspíš jste ho ze sebe právě vytlačily i s kouskem vaší duše. Jeho nádherné růžové tvářičky a malinké prstíčky vás naplní oxytocinem natolik, že ani neucítíte, jak vám po nástřihu právě sešívají pohlavní orgány, a bude vám dozajista fuk, že vašeho manžela právě hospitalizují, jelikož ho nejspíš postihla mozková mrtvice. Protože v tu chvíli existujete jen vy a vaše dítě. A za dvacet let, až se vás bude dcera ptát, jaké to vlastně bylo, pohladíte ji po vlasech a láskyplně jí sdělíte, že se nemusí ničeho bát. Že české zdravotnictví je v pohodě. Že tam ten personál nebude pořádně ani vnímat. A že na porod bude celý život vzpomínat v dobrém. Potom ale v televizi promítnou Pět zrození. Vaše dcera nechápe. Vaše dcera se domáhá odpovědi. Vaše dcera se při něm minimálně pětkrát hystericky rozbrečí, načež rezolutně prohlásí, že rodit půjde jen přes její mrtvolu a navrch svému vyděšenému protějšku chladným hlasem oznámí, že odteď budou na sex používat kondomy rovnou dva. Čí je to chyba? Vaše ne. Ani vaší dcery. Ani režisérky tohoto snímku. Je to chyba zdejších občanů i všech tří složek státní moci, že dovoluje i v 10. letech 21. století přežívat (a přivádět na svět několik stovek nových lidských životů ročně) porodnici, za kterou by se mohla stydět ještě kdejaká sovětská pamětnice. Porodnici, která dítě ihned po jeho zrození uzavře do vyhřátého boxu sterilní místnosti, nechá personál nastřihávat vagíny tempem, za jaký by se nemusel stydět ani Eminem rappovat a aby se šetřilo časem i prostory, uklízecí četa se do vytírání podlahy pro jistotu pustí ještě před porodem samotným. Ta dcera jsem byla já. A i když mě Pět zrození strašilo ve snech ještě dobrých pár týdnů, jsem vděčná jeho produkci, že české veřejnosti konečně ukázala, že je to stále tady, že doba se na mnoha místech od socialismu stále neposunula a že je načase, víc než kdy jindy, s tím něco udělat. Není to v pořádku, nikdy nebylo a nikdy ani nebude. Tak si už, hormonálně rozházené těhule a připosraní fotrové na nemocniční chodbě, přestaňte bát říkat o to, na co máte přirozené právo a nechte svůj porod proběhnout někde, kde na to budete skutečně vzpomínat s radostí, i po vyprchání oxytocinu z těla. Dobrá práce, Český žurnále. () (méně) (více)