Zakázané sny

"Pán mŕtvola, potvrďte komisárovi že ste v skutočnosti mršina". Nie som si úplne istý či za dve alebo tri, ale každopádne je to taká úplne typická talianska Vilaggiovina o ktorej som nikdy predtým nepočul. Paolo tu hrá zmäteného kresliča komixov ktorému čoraz viac uniká realita a k tomu sa zapletie do prípadu s mikrofilmom. Už od začiatku ide Vilaggio to svoje, všelikde padá, trhá ľudom oblečenie a vôbec škodí okoliu svojou nešikovnosťou. Niečo z toho je zábavné viac a niečo menej, trebárs niekoľkonásobné prevádzanie slepca cez cestu, pričom ho stále zrazilo auto bolo zábavné a aj vyrážanie bonbónov z úst. Fantaskné predstavy Supermanovi či Tarzanovi boli naopak dosť slabé, najlepšia z nich bola scéna s tenistom čo prebehol polovicu mesta aby odpálil loptičku. Celkovo ma bavili aj Paolove neustále nesúvislé bľabotavé komentáre a pokusy vysvetliť situáciu, privádzajúce spomínaného komisára do šialenstva. Niekto by povedal že to bola trapárina, mne to solídne utieklo a nenudilo, dokonca aj rozosmialo. (14.09.2017)

Po prvním zhlédnutí jsem považoval film za jeden z nejslabších, kde hraje Paolo. Postupem času jsem se však začal bavit a ukázalo se, že film je velmi dobrou italskou komedií. Je to opět něco na způsob Fantozziho, ale film je navíc obohacen blaznivými představami Paola Coniglia. Samozřejmě nesmí chybět hlášky a skvělý dabing pana Stanislava Fišera. (16.12.2019)

Herec Paolo Villaggio sa v našich končinách preslávil sériou filmov o účtovníkovi Ugovi Fantozzi. Za zmienku tiež stojí aj trilógia "Bláznivá komédia", v ktorej si zahral s Renatom Pozzerom, v deväťdesiatych rokoch minulého storočia. U mňa však najviac zabodoval v roku 1982, keď vytvoril dvojicu s Ornellou Muti v snímku "Bonnie a Clyde po taliansky". Za tie roky som postupne prišiel na chuť jeho svojráznemu humoru. Tak som si povedal, že si ho teraz pripomeniem v niektorom ďalšom komediálnom kúsku. Siahol som po titule "Zakázané sny", ktorý natočil režisér Neri Parenti v roku 1982. Bola to dobrá voľba. Dostal som to, čo som chcel. Starú dobrú taliansku crazy komédiu, v ktorej to všetko ťahá jedinečný Paolo Villaggio. Stvárnil zakomplexovaného autora komixov, ktorý sníva o živote superhrdinu a láske prekrásnej Dálie. *** (26.10.2023)

Další italské komediální béčko s velkospoďárovníkem Paolem Villaggiem v hlavní úloze. Jeho postava si však hodně bere z pana účetního z X dalších komedií ve kterých účinkoval. Ten takzvaný "absolutní" styl, kdy ty scénky absolutně zaberou a nebo absolutně vyhoří je tu jasně patrný. Kreslíř comixů jenž se zamiluje do postavy o níž ty comixy jsou, avšak místo toho se tam prohání s mafiánama, není na scénář nic extrózního. Efektová stránky filmu je dost ubohá, ba až příšerná a hlášek pomálu. Ovšem když už nějaká přijde, pak stojí za to. Jako když si sednete pod palmu, koukáte na klimbající se ořech a von ne a ne spadnou. No a pak kouknete na západ slunce a křápne vás to "pár exceláns". Villaggio by bez dabingu Standy Fišera byl poloviční (ne svou postavou, nýbrž komediálním uměním). Je to taková mírně zábavná uspávačka. (21.08.2004)

Protože děj už tu prakticky popsal každý druhý, tak se vydáme rovnou k hodnocení. Hele, pobavilo to, ne, že ne. Co se týká Villaggia, tak změna prostředí bodla. Ačkoli uznávám, že účetnictví mu prostě šlo lépe. Chtěl jsem tak nějak od srdce dát čtyři hvězdy, ale úplně si neumím vybavit nějaký větší počet scén... takže to asi zas tak "dobré" nebylo, jak se pocitově zdálo při sledování. Zůstaneme tedy u třech, ale silnějších. Za sebe doporučuji někdy jen tak pustit, když nevíte co. Přeci jen, stále to dávalo větší smysl, než třeba Avatar 2... (24.07.2023)