Uncle Vanya
Obsahy(1)
Jiří Voskovec exceluje jako charakterní herec v titulní roli první americké filmové adaptace slavného a nadčasového divadelního dramatu Antona Pavlova Čechova z konce 19. století, pojednávajícího o autorových oblíbených tématech nešťastné lásky, krize středního věku, ztráty ideálů a hledání smyslu života. (Letní filmová škola)
Recenze (4)
Čechovův Strýček Váňa utrpěl nejednou a filmová adaptace Franchota Tonea se postavila do fronty. Ani skvělý herecký výkon Jiřího Voskovce nemohl zakrýt zakrnělý scénář, který se na jednu stranu precizně držel divadelní textové předlohy a na druhou stranu režisérské vedení pobízelo k přísně civilním hereckým výkonům v divadelních dekoracích. ()
Klasické, zdrženlivé ztvárnění Čechovovy hry, pro nás trochu cizí.(max.50%) ()
Okolní kritické komentáře mají velký kus pravdy, ale bylo by ode mě neupřímné vynechat z hodnocení kvality samotného Čechovova textu, který mě s přibývajícími křížky na hřbetě oslovuje víc a víc, a neocenit Voskovce, který je tu fakt výborný – „velké“ divadlo mu na rozdíl od podměrečných štěků v různých filmových žánrovkách evidentně svědčilo, v jeho Váňovi je kus opravdové chlapské tragičnosti, směšnosti i touhy, čili života, najednou je znát, že si ho v Americe opravdu měli za co vážit a že ta lehká nafrněnost, s kterou se k tamní dramatické tvorbě vyjadřuje v dopisech Werichovi, není jen projev mindráku kompenzovaného autosugerovaným sebevědomím. Když se člověk hned zkraje smíří s tím, že nekouká na film, ale na jen lehce zcivilněný záznam divadelní inscenace v reálných kulisách, zážitek za slabší čtyři to díky dvěma výše zmíněným kvalitám nakonec je, aspoň pro mě byl. ()
George Voskovec i další herci jsou perfektní a scénář samozřejmě velmi chytrý. Je radost sledovat herce, kteří krz dialogy nepředávají jen informace (,,Včera jsem byl v A a potkal jsem tam B. Říkala mi, že se rozešla s C..."), ale hrají i co je za slovy. Jinak ovšem tato adaptace zapadla trochu právem, či spíš - pochopitelně. Čechov je autor pro divadlo geniální, ale pro film málo dramatický. Sledujeme lidi, co sedí v dobových kostýmech, pijou čaj a povídají si, což filmovému publiku zákonitě zavírá oči. Tato verze je navíc na můj vkus příliš sentimentální. Promluvy o promarněných životech a nenaplněných láskách jsou podkresleny tklivou hudbou. Čechov ale sentimentální nebyl; vždyť on sám tvrdil, že píše komedie. Pro mimořádné fanoušky Antona Pavloviče nebo Osvobozeného divadla zajímavá lahůdka, ale běžný divák se bez tohoto dílka myslím obejde. ()
Reklama