Veronika se rozhodla zemřít

Veronika se rozhodla zemřít a já myslel, že umřu nudou. Začátek vypadal docela zajímavě, ale potom se děj přesune do blázince a film nabídne akorát hromadu naprosto nezajímavejch postav, který spolu vedou nějaký rádoby chytrý řeči. Nakonec z toho vyleze "moudro" ve smyslu, že života si začnete vážit teprve potom, až zjistíte, že o něj můžete přijít. Následuje ještě celkem slušnej závěr, kterej mě docela překvapil, ale celkově to stačí jenom na 2 hvězdy. Když nějakej film z blázince, tak radši Přelet nad kukaččim hnízdem. (16.04.2013)

Velmi zajímavý námět a také dobře natočený. Sarah Michelle je skvělá, spolu s Melissou Leo hrají opravdu skvěle. Celý Veroničin pobyt v blázinci je celkem depresivní, ale dobře se do jejího života dokážete vcítit a možná i pochopit, proč to všechno udělala. A když jí už nezbývá moc času, najde naději a tak jí alespoň přejete tu chvilku štěstí... (18.03.2014)

Rozhodně bych tento film hodnotila jinak, kdybych předtím nečetla knihu, která je oproti filmovému zpracování naprosto dokonalá. Nemohu si pomoci, ale herci mi do rolí nesedli, chybělo mi tam pár (pro mě) důležitých momentů, stopáž by mohla být delší. Nicméně kniha je má srdcová záležitost, tudíž ***. (01.07.2013)

Má-li člověk pocit, že není všechno oukej, že víc kouká z okna a zírá na stromy, než sleduje sled událostí, přemýšlí víc, než je zdrávo a uzavírá se na záklopku, pak musí zákonitě přijít sesypání se. A nemusím bejt obrněnej transportér. Veronika byla setsakramentský tintítko a tíha svědomí tak heavy, že proskočila sama sebou a ocitla se v baráku s diagnózou Smrti, v žabkách, s klavírem a jedinou otázkou: Má to cenu? A já říkám, že má, protože určuje-li život náhoda, pak bylo úplně bombový, že mi hodil tenhle film do klína zrovinka v čase, kdy jsem to nejvíc potřeboval a solidně mi nafackoval. Jsem zvědavej, jak dlouho mi to vydrží :) Mazal tov! (18.09.2010)

Pesimisté nechť si prolog nechají vytesat jako epitaf dřív, než se neodvolatelně utvrdí ve své pošmourné vizi, která jim našeptává, že realita je to, za co ji považuje většina a jen oni nejsou s to ji přijmout - vypsaný možná nebude vyznívat tak beznadějně, jako hlas zjitřené duše - v opačném případě se myšlenky přemění v definitivní stav, nebo v jeho trýznivější podobu - kolikrát bude třeba ještě zemřít, abychom si zasloužili smrt? I s ní je to totiž stejné, jako se vším ostatním, až když se s ní blíže seznámíme, začneme se jí bát, stejně, jako nelze od všeho prchnout bez snahy o řešení, život se nám pak může stát soukromou Planetou opic... O smrti, smutku a ztrátě nadějí, ale i o zázracích, které pro oči nevidíme - tím vším je příběh Veroniky, která se rozhodla zemřít. V hodinu dvacet dva se přihodilo něco, oč jsem vůbec nestála a scénárista podcenil, i tak ale mohu mluvit o nevšední podívané, na které měl vedle citlivě zakomponované hudby podíl i výborný David Thewlis a především oduševnělý výkon Sarah Michelle Gellar. (04.01.2014)