Kluk ve světě příšer

Bakemono no ko má určitě docela dost nedostatků, je to až moc dlouhé, místy nelogické a závěr je tak nějak hektický se spoustou CGI bordelu, že se v něm celé poselství o tom, že každý člověk má v sobě temnotu, s kterou musí bojovat, tak nějak ztrácí... Na druhou stranu je to zajímavý a příjemný příběh s pěknou animací, povedenou hudbou a vcelku sympatickými charaktery na který se mi dobře dívalo a který mě celé dvě třetiny hodně bavil (o podle mě nepříliš povedeném konci jsem se už zmínil, ještě přidám, že byl až přehnaně sluníčkový, což se mi tam po tom všem tak nějak nehodilo). Takže když si to shrnu tak mě Mamoru Hosoda v podstatě příliš nezklamal, ale proti Vlčím dětem to bylo málo hluboké, proti Letní válce méně vtipné a proti Dívce, která proskočila časem méně zajímavé. Zatím asi nejslabší film pana Hosody za posledních 10 let, ale i tak je to u mě nadprůměrné dílo. 6,7/10 (13.03.2016)

Tímto filmem Hosoda definitivně potvrdil, že pokud jde o zpracování tématu hledání sama sebe v období dospívání a vztahu mezi dospívajícími dětmi a rodiči, nemá na poli anime momentálně konkurenci. Aneb co mohl být svého času Spike Jonze, ale nebyl. Útěky před realitou, v níž se hrdina cítí být vyvržen společností a jejími nároky, do fantaskního světa, kde je sice cizorodým elementem, ale právě díky své odlišnosti je přijímán. Příběh o zrání a výchově, kdy dospělí vychovávají děti, ale přitom jsou sami vychováváni dětmi. Příběh o odloučení, shledání, odpuštění a dalších důležitých lidských hodnotách. Závěr mohl být možná o něco kratší, přesto tím však film neztratil nic ze svého kouzla. Kresba, animace i hudba tradičně vynikající, jak je u Hosody zvykem. Co víc si přát? (03.05.2021)

Fakt, že nikdo nevidí, že ve světě příšer je minimálně jedno další lidské dítě, které na sobě nosí mrtvého občana světa příšer, mi svou hloupostí připomnělo Pokémony, v nichž Rakeťáci dokázali skrýt svou identitu s podobně nepochopitelným umem. Takové drobnosti trochu kazí požitek ze scenáristické hry 'kdo koho vlastně učí'. (25.08.2016)

Tak předně moje favoritka Aoi tu měla nezvyklou dabovací roli, ale zhostila se jí excelentně, Ren (Kyuuta) v jejím provedení měl neskutečný náboj. Začátek filmu působí sice dost dětským dojmem, ale postupně se v této pohádce dopracujeme i k vážným tématům typu přátelství, odhodlání, oddanosti či temné stránky lidského srdce, romantická linka samozřejmě nechybí. S výjimkou závěru by se dalo říci, že při přebíhání mezi dvěma světy (lidský a příšerový) se střídá komediální a dramatická část příběhu, ač jako všude, i zde se najdou výjimky. Hudba není vůbec špatná, animace působivá, takže pokud to celé shrnu, kvalitní animáč jež dokáže nejen dobře pobavit. (30.09.2017)

O anime toho vím asi tolik, co "mistr" Kumatetsu o meditaci. Několikrát jsem do žánru zkoušel proniknout, ale uřvané kreslené postavičky se mi zatím pod kůži moc nedostaly. Po Klukovi ve světě příšer jim ale ještě šanci dám. Tohle mě totiž bavilo. Hodně bavilo. Mamoru Hosoda pro mé v kině(!) uspořádal výlet do světa, který jakoby vypadl ze všech těch rozmazaných dětských snů a přestav. Navíc mi k tomu pustil parádní hudbu, která místy utekla někde ze Sedmi statečných. A světe příšer div se, ono to s animovanými obrázky fungovalo na jedničku. Snad jen ke konci bych se pár střihům nebránil. (14.05.2016)