Kluk ve světě příšer

Film je jednoznačně Hosodův, páchne po něm v každém záběru. Je sice fakt, že některé scény mi přišly nadbytečné, ale i tak jsem si film užila. Na začátku trochu trvalo, než jsem se do toho vžila, ale postupem času jsem si na všechny zvykla a nechala se jimi „oslňovat“. Přestože mi přišlo, že některá směřování příběhu a příchod některých postav tam byl čistě účelový, tak jsem si říkala, že je to jen pohádka čili takové mechanismy jsou v pořádku. Vlastně to není nic víc než kouzelná pohádka o mluvících zvířatech, bajka (?), která má samozřejmě poučení. Nic mimořádného. Ale mně se líbilo. Slabší 4*. (19.03.2016)

Se světem anime se teprve začínám seznamovat, přesto si troufnu tvrdit, že tohle byl jeden ze slabších kousků. Postavy nejsou na první pohled příliš sympatické a musíte si na ně nějakou dobu zvykat, stejně jako na svět "příšer", který mě zkrátka a dobře moc nezaujal. Více mě bavily civilní scény z prostředí školy a dějová linka týkající se hrdinova vztahu s otcem... (08.05.2019)

Japonci umeji pohadky asi nejlepe. Tato se povedla moc. Neni tedy moc pro deti, protoze se tam probiraji docela dospela temata a chybi tam klasicke disneyovske pitvoreni (zaplat panbuh), ale diky skvelemu vizualu a atraktivnimu svetu by je to mohlo taky na chvili zabavit. V pulce filmu, kdy se resi cteni, studium a skoly, tempo trosku ztraci a bylo by fajn trosku striharskych nusek. Jinak je to ale zabavna, krasna a imaginativni podivana. (01.04.2016)

Fakt, že nikdo nevidí, že ve světě příšer je minimálně jedno další lidské dítě, které na sobě nosí mrtvého občana světa příšer, mi svou hloupostí připomnělo Pokémony, v nichž Rakeťáci dokázali skrýt svou identitu s podobně nepochopitelným umem. Takové drobnosti trochu kazí požitek ze scenáristické hry 'kdo koho vlastně učí'. (25.08.2016)

Tak tohle mě hodně moc sedlo. Moc jsem si o filmu nezjišťoval a o to více jsem byl překvapený, jak moc si mě získal. Něco podobného se loni povedlo Písni moře, ze které jsem byl taky hodně nadšený. Kluk ve světě příšer má zajímavý příběh, který sice není úplně neoriginálnější, ale to je ten nejmenší problém. Osobně bych příběh popsal jako kombinaci Cesty do fantazie a Kung fu pandy. Vím, že to přirovnání zní zvláště, ale takhle nějak bych film popsal. Režisér Mamoru Hosoda výborně vystavěl příběh na odcizení a ztrátě rodiny a celé to zaobalil do paralely výcviku, vztahu s náhradním otce/mistrem, který zažil to samé. Hodně tomu pomohlo i to, že film má dvě rozdílné poloviny. Zatím co první je o výcviku a přijetí do nového prostředí, tak ta druhá je o tom, přijmout za sebe zodpovědnost a zkusit si jít svou cestou. A tohle film prodává strašlivě lehce a nenuceně, a krom několika slabších momentů, je to skoro krasojízda. Říkám skoro, protože film je zbytečně dlouhý, akční finále je super, ale obešel bych se bez něho(ale bez závěrečného souboje ne) a hlavně ztráta tempo v druhé půli filmu je ze začátku dost znát. Je vidět ten odklon a hlavně posunutí v příběhu. Naštěstí je to udělané neurážejícím způsobem a má to několik krásně vygradovaných scén plný emocí. O to více pak funguje zvrat v druhé půlce a samotný smysl závěrečného souboje. Film je vizuálně krásný a dost se mi líbilo, že není dokonalý, a že některé postavy nejsou úplně nejhezčí a místy vypadají jako příšery, kterými mají být. Velkou pochvalu si zaslouží práce s postavy, která je zde výborná. Ať už jde o hlavního hrdinu Kyuta, Iozena nebo nejlepší a nezajímavější postavu filmu mistra Kumatetsu, kterého jsem si hned zamiloval. Nejsem velký znalec anime a prakticky vše co jsem viděl měl vždy na starosti Mijazaki. Ale i přes tento nedostatek mohu všemi deseti doporučit Kluka ve světě příšer, protože je to velká pecka. (12.08.2016)