Nebe nad Berlínem

Jeden z andělů, který "poletuje" nad Německem a poslouchá myšlenky různých lidí se zamiluje do artistky jednoho místního cirkusu. Může to znít jako německá verze "Města andělů", který se tímto filmem jistě inspiroval ale v tomto případě se nejedná o komerční romanci amerického střihu ale o dost pomalý a monology přecpaný film, kde mě zaujal hlavně Bruno Ganz, kterého jsem do té doby měl jen jako Hitlera. I přes extrémně pomalé tempo film dokáže zaujmout jak herci tak i vizuální stránkou střídající černobílou (čí spíše hnědobílou) kameru, která zprostředkovává pohled očima andělů, tak i barevnou z pohledu lidí. (10.05.2010)

Jeden z nejkrásnějších německých filmů, co jsem kdy viděla. Asi nejvíc se mi líbil kontrast snových pasáží s těmi dost krutě realistickými (těch bylo ale méně) nebo černobílých s barevnými (film začne být barevný vždy, když Damiel něco pocítí, a potom, když se stane člověkem). Někdy jsem sice měla problém plně pochopit hloubku filosofických úvah, které pronášeli anděl Damiel (Bruno Ganz) a jeho láska artistka Marion (Solveig Dommartin), ale to nic nemění na tom, že jsem si z kina odnesla nepopsatelně krásný melancholický pocit jakéhosi smíření se. Pěknou roli dostal i Peter Falk, který si zahrál bývalého anděla a také sám sebe, a který svádí ostatní anděly, aby se staly lidmi. (28.03.2005)

Dalo by se říct, že mě to docela mrzí, když vidím kolik se tady pěje chvály na tenhle film a já jí nemohu sdílet. Asi jsem si nevybrala zrovna ten správný den na silně poetický a dramatický snímek. Černobílé provedení a atmosféra slibovala úžasný zážitek, ale mně to minulo velkým obloukem, takže jsem ve výsledku byla ráda, že jsem se vůbec dodívala a přitom jindy mám pro tyhle snímky slabost. Škoda, ale není všem dnům a filmům konec. (20.08.2013)

Nemám nic proti filosofujícím romanťárnám, které nikam nespěchají, ale když se polovina filmu skládá z totálně zbytečných scén, začne se ne úplně ideálně naladěný divák chtě nechtě nudit, a výrazněji pak nepomohou ani solidní herci, magická hudba, vymazlený vizuál a myšlenkami protkaný scénář. Chápu úmysly, ale nejsem s nimi přes všudypřítomný chlad a odstup filmu schopný navázat jakýkoliv kontakt. (23.12.2009)

Když se někoho zeptáte na nejoblíbenější německý film, většina vám velmi pravděpodobně doporučí filmy jako Metropolis, Ponorka, Nekonečný příběh nebo Klepání na nebeskou bránu. Velmi pravděpodobně ovšem dojde i na doporučení právě Nebe nad Berlínem, snímku Wima Wenderse, který za film v roce 1987 obdržel na Filmovém festivalu v Cannes cenu za nejlepší režii. Wenders ve svém filmu nahlíží na život andělů, kteří neviditelní naslouchají myšlenkám obyvatelů Berlína a jeden z nich zatouží po tom stát se člověkem. Wendersovo Nebe nad Berlínem je vskutku výjimečným filmem. Jde přesně o ten typ filmu, který dost možná potřebuje po jednom zhlédnutí ještě další zhlédnutí, aby člověk dostatečně mohl ocenit jeho nezpochybnitelně vysoké kvality a ve vší té poetičnosti se lépe zorientovat. Jde přesně o ten typ filmu, který vyžaduje diváckou pozornost, za odměnu ovšem rozdává skutečně speciální zážitek.   Vizuálně vtahující podívaná, kterou doprovází úžasný soundtrack Jürgen Kniepera a především se může opřít o silné herecké výkony. Skvělý Bruno Ganz, velmi dobrý Otto Sander a bravurní Peter Falk v roli sebe samého. Vtahující zvuk je jen třešničkou na dortu tohohle velmi specifického filmu, který se zaobírá smyslem života a dokáže přitom prodat fungující romanci. Přitom je to do jisté míry tak trochu lidsky nepříjemné, přesto se ovšem pozornost u Nebe nad Berlínem ztrácí těžko. Je to přesně ten typ filmu, který valná většina lidí popíše jako ten film, kde se většinu času nic neděje. Což je pochopitelně tak trochu úsměvné. Není to film pro každého, především ne pro lidi toužící po chvíli sledování něčeho, kde můžou bez obav vypnout mozek. Wendersův pohled na svět je ovšem vtahující a skutečně zajímavý. Příběh o dvou andělech pomalu plyne, obsahuje ovšem spousty silných momentů. A především v moment, kdy dojde na zásadní událost a nástup Nicka Cavea and the Bad Seeds též dojde k uspokojující tečce celého příběhu se silnou pointou.   Je to jednoduše skvělý film, který se jen nesleduje dvakrát snadno. Automaticky může někomu přijít nezajímavý a o ničem, jde ovšem právě o to, aby se u Nebe nad Berlínem zapnul mozek. Zmáčknutím tlačítka se najednou zjeví skvělá poetická romance s výjimečným pohledem Wima Wenderse (a spoluscenáristů Petera Handkeho a Richard Reitingera) na svět. Ten typ uměleckého filmu, kterému by měl dát šanci každý. I když toho filozofování nad smyslem života možná pro někoho bude příliš moc...... (02.08.2021)