Mrtvá jáma

„Jsem tady hlavní chirurg!“ Sličné (ta hlavní je opravdu festovně stavěná, radost pohledět v době současných vychrtlin) chovanky ústavu, pomatení blázni, vyšinutý chirurg, kozičky, prdelky, v tom pozitivním smyslu dost šílená hudba, litry krve, hromada zombíků, nějaké rozteklé hlavy a stylový závěr. Konec osmdesátých let. Všechno, co mám rád. Tak proč mě to, do prdele, nebavilo tak, jak by mělo? (05.05.2012)

Brett Leonard je pre mňa niečo ako Jack Sholder (Arachnid, Nočná mora z Elm Street 2): babrák, ale občas motyka vystrelí a podarí sa mu omylom nakrútiť akceptovateľný, neobjavný, ale atmosférický horor. Brett zaujal v roku 1992 Trávnikárom, ktorý sa preslávil hlavne tým, že oficiálne bol podľa poviedky Stephena Kinga, no neoficiálne s ňou nemal nič spoločné. Tri roky po nešťastnom Trávnikárovi (a pár rokov pred Virtuozitou a Skrýšou pre diabla) natočil Mŕtvu jamu. A hoci scenár nemá zmysel komentovať, atmosféra je pochmúrna a temná, mnohé krvavé scény sú drsné ešte aj v r. 2017 (kedy som film videl) a v neposlednom rade ma potešili dobré masky. Inak ale béčko ako vyšité. (17.09.2017)

Brett Leonard přichází s nikterak zajímavým béčkem 80. let, kde spojil prostředí blázince s hromadou zombies. Bohužel zde nejsou takovým lákadlem, jak jsem zprvu předpokládal. K čemu je tu horda zombies, když kamera je otřesná a osvícení nedá jasnější záběr. Takto zničit stěžejní prvek se jen tak nevidí. Neztotožňuji se ani s jejich likvidací svěcenou vodou, ale v koncepci filmu, tak jak je dělaný, to ani nepřekvapí. Mrtvá jáma je dlouhá nuda, která sice nabídne nějakou tu krev, ale svým stylem zpracování podráží nohy sama sobě. (17.04.2009)

Ještě dnes se slzou v oku vzpomínám na páteční noci, kdy Nova vysílala horory z osmdesátých let. Mezi tyto ,,perly" patří i Mrtvá jáma. Pamatuju se, že mě to tenkrát opravdu dostalo. Pravda, to co mě tenkrát dokázalo vyděsit, dnes působí nechtěne komicky (obzvlášť ten doktor se svítícíma očima). Je to béčko jako řemen se vším, co k tomu patří. Podivné herecké výkony, děj postrádající logiku, ale pořád je to kus poctivě odvedené řemeslné práce a dokonalá ukázka hororové tvorby let osmdesátých. Na nějaké vysvětlování tady není čas, za to krvavějšími záběry se tady nijak nešetří. Navíc, hlavní hrdinka je docela kus (hlavně její ,,noční úbor" ji opravdu sluší). Jen tak mimochodem, je zajímavé, že té totální béčkovosti podlehli i jinak výborní čeští dabéří (Brabec, Soukup, Bubník a další) a házejí do placu těžce uvěřitelné perly. ,,Mě nemůžeš zabít Žééralde!" (05.06.2011)

Jako dítě bych se z toho asi posral strachy. Jestli tady něco fakt funguje, tak je to všudypřítomná psycho atmosféra. Podivné kamerové úhly, barevné nasvícený vyvolávající dojem něčeho z cizího světa, kakafonická hudba. Do toho hrdinka se ztrátou paměti, která je celý film na pokraji hysterie (a většinu filmu běhá v kalhotkách), prastaré tajemství a samotné prostředí blázince. Vynikající atmosféra dává zapomenout na ne zas tak objevný konec, kdy se z filmu stává obyčejná zombiárna, navíc s pointou starou jak lidstvo samo. Každopádně výborná záležitost. (06.12.2015)