Mrtvá jáma

Horor jsem si kdysi nahrál na vhs a pak si jej mnohokrát pustil. Trochu ze mě snad mluví nostalgie, trochu vášeň pro zombíky (a potažmo i horory obecně), nicméně já si to tehdy užil. Od té doby jsem však film neviděl, takže je pochopitelně možné, že dnešní kritičtější oko by na něm nespočinulo tak kladně. Mimochodem, závěr filmu byl skutečně úžasný a vymazal z paměti (téměř) všechny ty hlouposti předtím. (25.05.2011)

Pamatuji si, jak v době mého dětství o tomhle filmu kolovaly děsivé legendy, ovšem nikdy jsem jej neměl příležitost shlédnout. Až teď po letech jsem si vzpomněl na toto "zapovězené ovoce" a s chutí na něj mrkl. No, docela solidní béčko s typickým dabingem, který mnohdy ponechává schizofrenní dvojhlas, což ale nahání tu správnou husí kůži. První polovina je trochu směšná a splácaná ze všeho možného, druhá s příchodem zombíků nabízí pár působivých momentů a hutnou atmosféru, i když to rozsvícení na konec už byl přece jen trochu moc :) No a že bych u toho brečel strachy jako někteří tehdější známí, tak to asi ne, viděl jsem daleko hrůznější věci, při tomhle se mi tep zrychlil skoro neznatelně. (31.08.2009)

Jako dítě bych se z toho asi posral strachy. Jestli tady něco fakt funguje, tak je to všudypřítomná psycho atmosféra. Podivné kamerové úhly, barevné nasvícený vyvolávající dojem něčeho z cizího světa, kakafonická hudba. Do toho hrdinka se ztrátou paměti, která je celý film na pokraji hysterie (a většinu filmu běhá v kalhotkách), prastaré tajemství a samotné prostředí blázince. Vynikající atmosféra dává zapomenout na ne zas tak objevný konec, kdy se z filmu stává obyčejná zombiárna, navíc s pointou starou jak lidstvo samo. Každopádně výborná záležitost. (06.12.2015)

„Jsem tady hlavní chirurg!“ Sličné (ta hlavní je opravdu festovně stavěná, radost pohledět v době současných vychrtlin) chovanky ústavu, pomatení blázni, vyšinutý chirurg, kozičky, prdelky, v tom pozitivním smyslu dost šílená hudba, litry krve, hromada zombíků, nějaké rozteklé hlavy a stylový závěr. Konec osmdesátých let. Všechno, co mám rád. Tak proč mě to, do prdele, nebavilo tak, jak by mělo? (05.05.2012)

Druhej a poslední horor, kterej mě v mým životě opravdu vyděsil k smrti. Bylo mi něco pod deset a já na tohle koukal pozdě večer. A to už jsem za sebou měl spoustu chuťovek, od Evil dead přes Pátky třináctýho, Noční můry, Hellraisera a všechny možný různý béčka. Celkem kolem sto stopadesáti kousků. Další horor, kterej mě tou dobou tak vyděsil byl Englundův Předvolba 976. Tak panickej strach jsem už nikdy necítil a jsem tomu opravdu rád. A jen děkuju bohu, že mě to nijak nepoznamenalo do budoucna, i když z doktorů mám docela smíšený pocity, hlavně když mám jít do nemocnice třeba na prohlídku. (19.02.2006)