Kohout na víně 2

Vezměte jednoho chlapa ve věku kolem padesátky, přidejte k němu jeho dceru, kterou poznal až v jejích osmi letech, chlapíka, který tu holčinu do jejích osmi let vychovával, každému z těch pánů dejte partnerku, té malé slečně dejte kamaráda s jeho osamělou matkou, to smíchejte se slavným německým hercem, který ve filmu hraje sám sebe, s jedním režisérem a se sympatickou chůvou, a máte skoro dvě hodiny co vyprávět. Tento film je jeden velký vztahový propletenec, který v podstatě navazuje tam, kde skončil první díl. Bohužel však za prvním filmem toto pokračování tak trochu pokulhává. Zatímco jednička byla tak nějak přirozeně zajímavá a příjemná a překvapila mě až natolik, že jsem jí ohodnotil pěti hvězdama, toto pokračování už je spíše o vztahových propletencích, o párování jednotlivých postav mezi sebou, a nenabízí už téměř nic překvapivého. Ale abych filmu nekřivdil, pořád je to takový nenucený film, který by klidně mohl být ze života, pořád je to příběh bez zbytečného přehánění a patosu, pořád je to tak mile evropské a decentní, že to vlastně nelze považovat za špatný film. Tohle kouzlo si Til Schweiger jakožto režisér, scénárista a herec v hlavní roli dokázal přenést z prvního filmu i do tohoto pokračování, a už jen za to si film zaslouží vyzdvihnout. Film nic neřeší, nic nehrotí, jen konstatuje přirozený běh věcí, a to je na něm zajímavé. Ve výsledku tedy film vnímám jako určitý kvalitativní pokles oproti jedničce, ale pořád je to solidní komedie, která se dá zhlédnout bez problémů a a bez toho, aniž by nudila. Uděluji tři hvězdy. (04.05.2014)

U prvního dílu jsem kameru na kokainu dokázal přežít (neskutečně rychlé střihy v jakékoliv scéně), dokonce jsem rozdýchal i naprosto otřesný soundtrack, klišé a totálně průhledný scénář, prkenně napsané postavy a tragický výběr herců....Co je však horší, je fakt, že druhý díl se vůbec nikam nepohnul a je to snad ještě větší utrpení, které má dohromady skoro dvě hodiny - napadá mě jedno slovo, které se k tomuhle snímku hodí a tím je ZBYTEČNOST. Tohle je pro silné povahy. (08.12.2013)

Kohout na víně s pořadovým číslem jedna byl v pohodě, tak jsem si říkal, proč bych nedal dvojku. Dvojka byla vlastně taky v pohodě. Jenom jsem si říkal, proč tam ten Til sere všude muziku, kolikrát i do scén, kde nebyla potřeba. Bylo to místy dost hudební. Možná ten film ve výsledku přinesl víc hudební zážitek než herecký, protože snad prvních 20 minut v jednom kuse hrála nějaká dynamická muzika a byl dost velký problém se z ní nějakým způsobem vyhrabat. Je tedy pravda, že se to nakonec povedlo, ale stejně si o kohoutovi budu myslet svoje. Maso má děsný a ani víno ho nezachrání. (29.12.2013)

Opäť veľmi príjemný a skvelý film, ktorý (až na ten "over the top" koniec) celkovo pripadal viacej straight-way, než jednička. Nenudil ani chvíľu, ústredný konflikt ale nebol taký pôsobivý ako predtým (rodičovské starosti a partnerské problémy nedosahujú ani náhodou úroveň toho, že sa vám pred domom zjaví (dovtedy nepoznaná) dcéra a povie, že u vás má bývať). Za plný to teda dať nemôžem, ale konštatujem, že sa Til opäť posunul ďalej v spôsobe vyprávania a zakomponovanie svojej (toho času 11-ročnej) dcéry bolo skvelým rozhodnutím. Malá Emma je vynikajúca, s lepšími ksichtami než predtým a ešte drsnejšími rečami :). Hudba oproti jednotke menej výrazná (s menej zapamätateľnými piesňami), ale kvalitný Til-ov výber a práca skladateľov stále zostáva. A mimochodom, dosť potešilo aj drobné cameo druhej Schweigerky Luny :). (30.08.2020)

Pokračuje ve šlépějích jedničky, je vidět, že se jedná o pokračování a tudíž samotný děj a zvraty nejsou příliš reálné. Pokud ovšem toto vezmete jako fakt, pak se dá s filmem strávit pohodové odpoledne. Hlavní přednosti => režie, netradiční střih, mimika a humor zůstávají a díky tomuto režisérovi začínám prozírat, že vrchol německé produkce nemusí být Kobra 11. Velmi lidské. Díky. Nemám důvod snižovat hodnocení ;-) (16.06.2014)