Oculus

Jejich otec nebyl vrah. Byl, stejně jako ostatní, obětí nadpřirozené síly v historickém zrcadle. Kde jsou ty časy, kdy vraždili pomatení psychopaté. Když se někdo začne chovat podivně, vyjde to k diváckému uspokojení jen málokdy. Skutečně kvalitních duchařin je v posledních letech zoufale málo, tahle je hodně zaměřená na postavy, kterým se zlo ze zrcadla postupně dostává pod kůži, a těžko rozlišují, co je realita a co zmatky v hlavě. V druhé polovině jsem ztrácel pozornost, vstupování retrospektivního děje už to nějak nezachránilo. A herci mě prakticky neoslovili!! (10.06.2014)

Po podprůměrným Absentia jsem Flanaganovy moc šancí nedával, a navíc den předtímhle jsem zkoukl Lord of tears na který jsem se neskutečně těšil a nakonec mě taky zklamal, takže jsem od moderní duchařiny už moc nečekal. Nakonec jsem si ale musel dát facku. Tohle je rozhodně jeden z nejlepších hororů za posledních 5 let. (což s porovnání s konkurencí není moc těžký). Je pravdou že dvě věci mě teda taky celkem zklamaly a to začátek který mi přišel roztahaný a asi dvakrát sem se přistihl jak se mi klíží oči. A druhá věc je konec který ať působí dobře tak jsem čekal větší finále. Nicméně tenhle film u mě vyhrál díky tomu že jakkékoliv lekačky tu jsou minimální, asi tak 2, a film se soustřeďuje spíše na hlavní dvojici která je parádně jak napsaná tak sehraná. Atmosféra filmu jen houstne a některé scény byly opravdu mindfuck, Tak o 10 minut zkrátit a nebál bych se dát 5*, takhle dávám hodně silný 4*. (30.06.2014)

Pokud jsem si myslel že jen tak někdo nedokáže přijít v žánru hororu s něčím originálním, tak jsem se hluboce mýlil. Oculus nám dokáže vyprávět dvě roviny příběhu, forma strašení je poměrně oldschoolová a navíc zde probíhá i poměrně důsledná příprava (která samozřejmě jak se po čase ukáže je vlastně k ničemu). Tajůplná zrdcadla jsem vždy miloval, tento předmět má něco do sebe, nevím jestli dokáže něco více vyděsit než když člověk v zrcadle uvidí že se něco za ním pohnulo. Film tedy spolehlivě buduje napětí, trošku škoda, že s blížícím se koncem jsem se občas malinko, podobně jako hlavní hrdinové, ztratil. Každopádně jsem velmi rád, že kromě Jamese Wana tady máme další jméno, na které se vyplatí dávat si pozor. A samozřejmě také potěší fakt, když tvůrce pochopí že děs nespočívá v hektolitrech umělé krve a desítkách uřezaných končetin. 75% (06.06.2014)

Súrodenci s nejednoznačným náhľadom na tragédiu z minulosti, ktorá pripravila o život ich rodičov, sa ocitajú v dome so starým zrkadlom, v záujme experimentálneho zistenia - či má, alebo nemá vražedné chúťky a nadprirodzenú silu. Parádička; očakávania, ktoré som k tomuto mal boli približne naplnené a Mike Flanagan je talent, čo svoj niekoľko rokov starý, poloamatérsky kraťas Oculus pretvoril na skvelý moderný horor, ktorý je nielen desivý (konečne poriadne zimomriavky, mega atmosféra a funkčné ľakačky), ale aj premyslený, zaujímavý, kvalitne natočený a s hororovou „mirror“ témou to dokonca zvláda lepšie než môj najobľúbenejší režisér Alexandre Aja. A hoci mám Flanaganovu "Absentiu" aj tak o malý kúsok radšej, je pre mňa "Oculus" zatiaľ najlepším hororom z tohtoročnej úrody. (24.05.2014)

Zaujímavý horor vystupujúci zo súčasného žánrového priemeru hlavne minimom ľakačiek (aj tých pár, čo tam ostalo, by som ale vystrihol) a dôrazom na príbeh, ktorý je dokonca nelineárne vyrozprávaný. Problémy sú dva: 1. Psychológia postáv začína a končí u prekliateho zrkadla, akékoľvek iné vzťahy medzi nimi idú bokom. Potom ide bokom aj ich uveriteľnosť. 2. Bohužiaľ, klasický problém ducharín: nie je ťažké urobiť zamotaný príbeh plný nadprirodzených momentov. Problém je ho nakoniec rozmotať. To po 2/3 stopáže ide prekvapivo skvelo. V Oculus je asi najlepšie spracovaný prienik vedy a chytania duchov, aký som videl. No záverečná tretina, kedy má príbeh vrcholiť a kedy sa majú definitívne spojiť príbehy, je nevýrazná, plná klišé a vyslovene nedostatočná. Strašná škoda. 7/10 (04.06.2015)