Blázni ze stadiónu

Ale jo. U Claude Zidiho oceňuji,  jak jeho pozdější kousky, kdy se mu již podařilo gagy skloubit i se souvislým příběhem a spolupracovat s mnoha hvězdami francouzské komedie, tak i tyhle začátky s bažanty, protože prostě čpí krásnou láskou ke hravosti, rošťáctví a grotestnosti. Ano, Bažanti byli super a to natáhnutí série gagů do celovečerního filmu je mi taktéž velmi sympatické. Nakonec i ta jednotná línie se sportem se podaří  udržet a že mě jinak sport tolik nebaví, tak tady byl fajn. Ostatně pro lásku se vyplatí i sportoval a u té smrštĕ gagů si ani nešlo vydechnout. Byť některé jsou geniální, některé splynou a některé se pohybují až trochu na hranici trapnosti. Ale v celkovém dojmu jde o příjemné hravé antré s milou atmosférou, které tentokrát obohatil i mistr malých roli Paul Préboist se svým (filmovým) tlustým synkem. Snad jen trošku škoda, že oproti úvodnímu dílu nebo Velkému bazaru Bažanti film neobohatili o hudební nádech a neobstarali nějáký song. Ale úvodní melodie je vynikajcí. A jinak všechny případné nedostatky vynahradí to, co jsem napsal již u předchozího dílu. Bažanti byli (minimálně ve svých začátcích) velmi sympatičtí.  Jejich hravost je chytlavá, bral bych je hned za kámoše a chtělo by to podobné  optimistické party i dnes.A podobné párty jako jsou tyto filmy taky. (24.05.2021)

Obstarožní ale krásná francouzská crazy komedie. Některé vtipy se sice netrefují do mého smyslu pro humor, ale to se dá prominout za ty kalhoty do zvonu a vůbec celou vtipnou módu 70s. Ideální film na večer, kdy sedíte s přáteli u piva. Závěrečný happyend se vážně povedl a vůbec to nebyla žádná prdel (smích). (22.02.2014)

Blázni ze stadiónu, aneb úspěšné pokračování spolupráce mezi panem režisérem Claudem Zidim a čtyřmi výtečníky (nebo chcete-li Bažanty). Netajím se tím, že francouzská komedie je jedním z mých nejoblíbenějších žánrů a zároveň (po zhlédnutí Bažantů a Velkého bazaru) i tak trošku mojí srdeční záležitostí. Abych však nepěl pouze ódy, musím přiznat, že tentokrát mi příběh příliš nesedl, neboť z mého pohledu nebyl tak výborně propracovaný, jako například u Velkého bazaru (sbírání medailí ve všech disciplínách nebylo, teda alespoň pro mě, příliš atraktivní - i když se nejedná o podstatu celého příběhu). I přes to však panuje po zhlédnutí 87 mintové stopáže spokojenost, úsměv na rtech a těšení se na další filmy se čtveřicí Gérard Rinaldi, Jean Sarrus, Gérard Filipelli a Jean-Guy Fechner. (25.09.2010)

Teprve druhý film, co jsem s touto kapelou Les Charlots viděla a musím uznat, že prostě umí rozesmát. Místy to člověku už ale přijde jako velká spleť vtipných scének, gagů a tak dále, že je z toho jen monolit, kdy se člověk směje a nedává to žádný smysl... není ani chvíle na vydechnutí. Každopádně tahle banda floutků vás nenechá chladnými a já se musím podívat na nějaký jejich další film. (05.06.2013)

Všechny ty klauniády, všechna ta artistická, kouzelnická, hudební čísla prováděná s jistou dávkou nadsázky a humorem, jaká můžeme vídat v cirkusu a varietních programech obvykle v podobě samostatných čísel, zde v bleskovém tempu vytváří v první polovině krásně pevnou součást souvislé grotesky. Blázni ze stadiónu představují ohromně vynalézavou smršť nejrůznějších gagů, prakticky od začátku do konce, přesto v druhé polovině, kdy se pak film přenesl do jedné tematické roviny (olympiáda a sportovní zápasy... v Zidiho prvním filmu s „Bažanty“ to byl zase vojenský výcvik) pro mě pomalu ten film začínal v jistém smyslu ztrácet dech a připadal zdlouhavý. Tady opět platí, že s Bažanty jednoduše le monde est joli, potěšila i vedlejší rolička svérázného obchodíka LaFugase v podání okatého Paula Préboista a rozesmála spousta výtržníckých nápadů. Ale také platí, že ve výsledku tomuto filmu dokážu dát jen lepší tři hvězdičky a přes nesmírnou originalitu prvních dvou filmů Claude Zidiho oceňuji jeho posun v tvorbě, s níž Zidi v dalších filmech od Velkého bazaru dále nabízel i víc, než jen hodinu a půl přehlídky novodobé grotesky. A sice i souvislejší zábavné příběhy (někdy i s myšlenkou). 65% (06.10.2020)