Peklo Manitoby

Mayovkám přicházím na chuť teprve teď - "na stará kolena". Nikdy jsem je nečetl (a číst je ani nebudu) a ani je moc nesledoval. Nicméně Barkera a Brice jsem s nimi měl natolik spojené, že mě tento film doslova přepadl a nadchl. Možná začínám páprdovatět, ale scéna, kdy se Barker a Brice potkají u táboráku, prohodí spolu pár frází a jdou s obezřetností spát se mi prostě moc líbila. Jako protiváha tomu je pak povedená rvačka v hotelu. Tyto scény mluví za vše. Mezi těmito herci funguje skvělá chemie a tak není třeba dlouhých dialogů, ani vysvětlování, proč si zrovna oni padli do oka a to jak v soukromí, tak i jako postavy jimi ztvárněné v tomto filmu. Nemohl jsem se zbavit pocitu jakési westernové klasiky, kdy jsou od začátku mince prakticky rozdané a vy celý film čekáte jen na jednu jedinou vrcholnou přestřelku. Je to velmi jednoduchá zápletka a pokud jsou dobří herci, pak se většinou povede. Podle mého soudu si BaB v tomto filmu odpočinuli od stereotypu. Z celého projektu pak vyzařuje jistý klid a jistota. I děj tomu odpovídá, jelikož se až po dlouhých 40ti minutách dozvíme o co vlastně přesně jde. Oba hrdinové se zde krásně doplňují a opakuji, je cosi uklidňujícího na tom sledovat je při práci a poslouchat jejich nevinné špičkování a poznámky. Na úplný konec filmu si nechali dokonce i trochu napětí. P.S. To, že druhého pistolníka hraje Brice mi došlo až v polovině filmu. Jinak jsem si říkal, sakra ten chlap je mi povědomej.... (08.03.2023)

Než jsem se dostal postavám pod kůži a dal si dohromady, co má mít asi tak který charakter za význam, byla skoro polovina filmu za mnou. Když pak scénář střídá jenom dvě polohy - zmatenou nebo naivní - zdálo by se, že je na katastrofu zaděláno. Jenže jsou tu dva důvody proti. Lex Barker a Pierre Brice s přehledem dokazují, že parťácká chemie z Vinnetoua nefunguje náhodou a jejich společné scény jsou pro každého fanouška klasických Mayovek úsměvným pohlazením po duši. Díky nim je tak z Manitoby relativně příjemná oddychovka pro všechny, kdo chtějí dva nezapomenutelné idoly vidět i v jiném vztahu než jako pokrevní bratry. (14.12.2011)

Lex Barker: "Hele, Pierre, já letos točim osm filmů a už mě nebaví ta poloha Káji Maříka. Pojďme si jen tak ze srandy natočit něco, kde nebudeme oba takoví mamlasové z čítanky. Nemusí to bejt žádný veledílo, nemusí to stát moc peněz, vlastně to klidně může bejt docela nuda, ale třeba to lidi ocení vidět tě jinak než jako Vinnetoua." Asi takhle nějak podle mě vznikl koncept Pekla Manitoby. (07.09.2017)

„Show bude.“ To je jasné od začátku. Vinnetou je nakrátko a mluví s plnou pusou, Old Shatterhand nosí džíny a kouří doutníky. Oba pijí v hojné míře ohnivou vodu a ve volném čase se věnují přestřelkám a hazardu. Potkají se na jugoslávských prériích a stanou se přáteli… Sledovat ty dva, jak se špičkují, je prostě požitek. Navíc ta déjà vu: rvačka jako vystřižená z filmů s T. Hillem a B. Spencerem (až na to, že tady jsou hezcí oba), zoufalí farmáři přijdou prosit (statečného) pistolníka o ochranu, a ten závěr… Peklo Manitoby není žádné veledílo, dialogy jsou kostrbaté, kečup žádný a pointa zřejmá od začátku – ale stejně jsem se přistihla, jak se při sledování přihlouple usmívám a sarkasmus a zdravý úsudek mám v režimu offline. (25.07.2011)

Ani jsem donedávna nevěděl o existenci tohoto filmu. Je jasné, že bez hlavních protagonistů by tento spaghetti (?) western měl o dva body méně. Ale pro fanoušky mayovek je to skoro lahůdka. Lex s Pierrem zde popíjejí whisky a zvláště "Vinnetou" je zde usměvavý a skoro se dá říci špičkující narozdíl od jeho zachmuřeně - patetického výrazu v mayovkách. (19.04.2014)