Poslední úkryt

Worthington ako nesympaticky jeliman spolu s troma dalsimi hysterickymi nesympatickymi a hodne neschopnymi kravami /pardon, to mi zase uslo, hereckami som chcel napisat/ - a to v rukach rezisera toho svinstva Harry Brown, v ktorom sa omylom objavil velikan Michael Caine. No nic, to som odbocil, tuna par slov treba. Kopa planych kecov, Worthington po uspechu Avatara - fakt herec nevie hrat a tak uz len recykluje hovna - ze sa obcas zjavi v jakz takz lepsom filme je skor nahoda nez pravidlo . 0 % (04.12.2018)

Osamělé ženy jsou pro vojáky vracející se z občanské války snadnou kořistí. Měly být i pro dvojici nadržených násilnických ochlastů, kteří se v rozvážném tempu dobývají do domu dvou sester a jejich černošské služky. Samotný příběh nebo herecké výkony nepředstavují to, co bude rozhodovat o divákově názoru na tento film. Je to atmosféra, je to pomalý styl vyprávění. Jenže to nesedne každému. Napínavé sekvence jsou totiž lehce zašlapané do země, tvůrci měli dle mého divákům předložit to, oč stojí. To, že je Daniel Barber schopným režisérem, víme už od debutu Harry Brown. Dech ale nevyrazil. (09.01.2016)

Jižanský vítr dul toho památného roku 1865 tak mocně nezávisle, až odvál původně zamýšlenou Olivii Wilde do role hlavní hrdinky, kupodivu její náhradnice Brit Marling byla více než dobrá, a škoda, že nepřivál větší kreativitu a tempo, což film ve výsledku malinko srazilo. Tvůrčí dvojka Daniel Barber a Julia Hart nejdou a ani hned tak nepůjdou vyloženě komerční cestou. Zaměřují se v tomto případě na psychologický rozměr jejich díla, což je poměrně atypické pro westernový základ s příměsí "home invasion", od něhož bych přece jen čekal (především) akční pletky. Všechno je ale jinak. Film se v podstatě nedostane do tempa, a když už by v něm byl, okamžitě z něj vypadne. Přišlo mně, že je to takto pojato úmyslně. Psychologizace postav je nadměrná. Skvěle se s ní vyrovnala málo známá Brit Marling, neméně zajímavě jí sekunduje Muna Otaru v roli barevné služebné. Hvězdná akvizice Hailee Steinfeld se zmůže hlavně na emoční výlevy a Sam Worthington se nezmohl už vůbec na nic. Už aby natočil pokračování toho zpropadeného Avatara., jinak z absolutní stagnace kariéry nevyvázne. Naštěstí násilní unionisté byli v páru, takže bylo celkem napětí zajištěno, ovšem asi jen těžko jeho příznivci přijmou za kompenzaci jeho unylého herectví jakéhosi Kyle Sollera. Dá se ovšem ocenit, že film má rozumných devadesát minut. Má i kvalitní technickou stránku, osobně bych přepadení domu ve scénáři přepsal z nočních scenérií na denní, aby to ústřední z filmu více vyniklo, nicméně průstřely a delikátně brutálnější finesy zvládal natáčecí štáb solidně. Za zmínku stojí i neotřepaný hudební doprovod Martina Phippse, stejně tak kvalitně se blýskl i mistr zvukař a jeho "zlověstné" ozvučení a lecjaké (po)ruchy místního divokého kraje. Křivka zapamatovatelnosti není nijak vysoká, film trpí i nižší gradací, přece jen to ale mělo jisté osvěžující (ženské) a dramatické křivky, z čehož se mé hodnocení ustálilo na konečných 7/10. (08.06.2019)

Prostredie americkej občianskej vojny, kdesi na juhu, bolo naozaj výborne spracované. Atmosféra a scenérie na vynikajúcej úrovni. Horšie to však bolo s dejovým rámcom, ktorý ma až tak neupútal, hoci zápletka vyzerala celkom sľubne. No nejako tomu chýbala iskra, a celý film bol orientovaný skôr priamočiaro na ženský "odboj" voči dvom drzým vojakom Únie, ktorí si z vojny spravili alkoholicko-znásilňovacie akcie. Smutné (a ešte viac, že aj niektorí dnešní vojaci sa na svojich misiách správajú k vydeseným civilistom obdobne nadradene a pohŕdavo). (29.09.2016)

“War is cruelty, there is no use trying to reform it; the crueler it is, the sooner it will be over.” Unijní generál William Tecumseh Sherman nemluví do větru. Když se válka chýlí ke konci, prohlubuje se i útlum lidskosti. Od severu přichází lačná zvěř, všechny jižanské ženy se stávají negry a okolnosti je proměňují v muže.. Tempem rozvážné emancipační drama, které má sice úchvatné kamerové kompozice (všechny záběry s ohněm), ale svůj marš osudovosti podává poněkud uměle, především při scénách vilného Worthingtona. A okamžik, kdy je postřelený Yankee uveden pažbou do bezvědomí, aby jej pak klidně z této lopaty vysypaly, mě svou nelogičností úplně otrávil. I s ohledem na zvolené téma jsem od autora Harryho Browna čekal o něco intenzivnější produkt.. (06.01.2016)