Haewon, dcera nikoho

Úplný původní název: Nugu-ui ttal-do anin Hae-won. recenze: https://www.slantmagazine.com/film/nobodys-daughter-haewon/ https://variety.com/2013/film/markets-festivals/nobody-s-daughter-haewon-1117949264/ (50%). (11.12.2016)

Každá scéna v tomto filmu je natočena naprosto stejným způsobem. Kamera je pevně připojena ke stativu a nepohne se z místa. Hýbou-li se hrdinové a ona je má následovat, točí se jen kolem tohoto statického bodu. Střih mezi jinými úhly pohledu neexistuje; ve vypjatém momentu pouze kamera náhle najede na obličej některé postavy. Ne tak, jak jste zvyklí z běžných filmů, kde se objektiv pomalu hýbe směrem k hrdinovi; tady nám v pohybu brání dříve zmíněný stativ, takže nezbývá než použít zoom. První půl hodinu si myslíte, že sledujete film někoho, kdo kameru v životě nedržel v ruce, pak vás ale napadne, že je tenhle donekonečna opakovaný vzorec tak stupidní, že nikoho, opakuji nikoho, nemohlo za střízliva napadnout ho použít, pokud nechtěl docílit, aby ve vás ony vážně vypadající scény vyvolávaly záchvat smíchu. (A upřímně scénář, ve kterém jedna postava uprostřed dramatického dialogu zničehonic prohlásí: "Ta vlajka je cool," aby jí na to druhá postava odpověděla: "Alespoň víme, jakým směrem vane vítr," podobné vyznění podporuje také.) Během projekce, které jsem se zúčastnila, se lidé kolem mě smáli více než u leckteré komedie. Zda-li to byl záměr autora, netuším. (29.06.2013)

Nebyť tej poslednej bodky bolo by to u mňa za 4*. Tentoraz mi Sang-soo Hongove postavy sadli. Či už svojimi peripetiami, ale aj prostredím v ktorom sa snažili tie svoje srdcové záležitosti riešiť. Eun-chae Jeong je očarujúca a jej snaha o nájdenie si vlastného miesta vo svete je vyslovene determinovaná mužmi, ktorý sa okolo nej obšmietajú. Naivné ženy a patetický muži. Typické Hongove postavy. Pre mňa to fungovalo v prvej polovici kvôli dažďu, ktorý dodával Soulu tú správnu atmosféru a v tej druhej polovici zase vďaka starej pevnosti v ktorej to rozprávanie o ničom pôsobilo melancholicky. Funkčné, úsmevné a v tradícií Hongových tématických šablón. Nič invenčné, ale tentoraz aspoň príjemné. (17.09.2022)

Sang-soo Hong je lovec diváků a odpadlík humoru (humor se pokouší uchopit, ale odpadl mu s ladností letícího bobku do mísy). Jeho zbraně jsou ničivé, patří k nim rotační kuloment těch nejstupidnějších dialogů, tempo umírajícího a od noh hnijícího návštěvníka filmového festivalu a statická kamera, pravděpodobně pevně přikovaná ke kříži vašeho budoucího hrobu. Vztahy jsou vykresleny s inteligencí telenovel sobě vlastní a dynamikou splachovacího záchoda... To je, prosím, Haweon, děvka nikoho. 2/10 (05.07.2013)

Pěknou chvíli mi to trvalo, než mi došlo, že Hong Sang-soo vlastně natočil absurdní komedii a to, co se děje na plátně, prostě nelze brát zcela vážně. Teprve pak (po hodině!) jsem si ten film začal docela užívat. Hong má nepochybně cit pro zachycení poetiky absurdna, zároveň je to však absurdita tlumená, na první pohled skrytá a vyžaduje po divákovi, aby spolupracoval. Pokud na to nepřistoupí, asi bude zmaten, popřípadě i otráven. Považuji ten film za hezkou hříčku. (P.S. Možná se v tom, co jsem napsal, fatálně mýlím a celé je to myšleno smrtelně vážně, ale ono není ani tak důležité, jak přesně to myslel autor, ale jak se na to dívá divák. Za sebe říkám: Hlavně to nebrat příliš vážně!) (29.06.2013)