Reklama

Reklama

Obsahy(1)

V roce 1659, v zemi spravované prostomyslným a sadistickým vladařem, se odehrává příběh zázračného dítěte, které je zcela ovládáno jeho sestrou a mocnou církví. Podle původního záměru z roku 1986 chtěl Peter Greenaway pojednat DÍTĚ Z MACONU jako operu. I když se později rozhodl pro filmovou verzi, v konečném výsledku se výrazně uplatňují také operní prvky. Dílo je předvedeno jako velkolepé barvité divadlo s prologem, třemi dějstvími a s velkým finále. Děj se odehrává na jevišti barokního divadla a místy se přenáší do ulic města či do nedostavěné gotické katedrály. Základem je schéma "her o zázraku", jež byly v barokní době často uváděny katolickou církví s cílem oslabit reformační proudy. Ve zbídačelém městě se odporné stařeně narodí krásný chlapec. Její dcera dosáhne toho, že lidé uvěří na zázrak neposkvrněného početí, a vydává se za matku dítěte. Do města se načas vrací blahobyt. Dceřino rouhání a zpupnost však jsou brzy potrestány a po několikanásobné tragédii se opět vrací bída a neplodnost. Greenaway natočil působivé podobenství o zneužívání dětí, o moci církve, která ma "patent na zázraky", i o snadném ovládání zfanatizovaného davu. Ve formě výpravných obrazů, v nichž dominují statická seskupení četných postav, s bohatým hudebním doprovodem, s liturgickými a rituálními (někdy velmi krutými) obřady, s obratným využíváním iluzionismu a archetypálních kulturních prvků vznikla sugestivní podívaná s myšlenkovým nábojem. Zdá se že k dokonalosti dovdedený Greenawayův manýrismus zde má i jiný účel než pouze provokovat a šokovat. O tom ostatně vypovídá závěr filmu, naznačující ve zmnoženém efektu otázku, zda i my nejsme jen diváci a zároveň herci nějakého divadelního kusu. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (46)

terunka003 odpad!

všechny recenze uživatele

Brutální, odporné, deprimující, zvrácené, úchylné, naprosto nelogické. Asi jsem (promiňte mi ten výraz!) blbá, ale tenhle snímek ve mě zanechal více zlosti, nechutenství a odporu než příjemný kulturní zážitek. Ke všemu jsem asi přeci jen feministka - co to mělo být to několikáté znásilnění?! Ženy, radši bychom měly stát u plotny... ()

navorski 

všechny recenze uživatele

Vizuálně i formálně vytříbené divadlo v divadle. Greenaway si pohrává, místy velmi ostře, s tématem neposkvrněného početí a despocie církve. Celý film je jedním nekonečným pohybem. Hýbe se kamera, nekonečné množství komparsistů v každém záběru, hýbe se i dekorace na scéně. A přesto by se Dítě z Maconu mohlo stát velikým zarámovaným statickým obrazem. Kombinace operního zpěvu, magické vizuality a greenawayovské zvrhlé brutality v hávu nejvýššího umění je prostě nepřekonatelná... ()

Reklama

farmnf 

všechny recenze uživatele

Velká taškařice Péti ZelenoAway. Předmětem je inscenace. Předmětem je plodnost. Kráva! A dítě co má překrásného pindíka. Všechny dámy si chtějí na něj sáhnout.. A pak je tu vražda býkem----to je divadlo? A jedna takzvaná matka ušukaná k smrti. To bylo divadlo? Já asi Greenawayovi rozumím, však nejist, nechávám si to pro sebe. Zajímavý brutální spektákl. ()

kaylin 

všechny recenze uživatele

Ale jo, jsou zde tak intenzívní scény, až z toho mrazí stejně tak to může znechutit, ale svou podivně temně krvavou poetikou a barokní nabubřelostí mě ten film prostě nedostal. Na druhou stranu se musí uznat, že tohle je film, který se jen tak nevidí a jako celkový zážitek je jedinečný. Přesto mě ke Greenawayovi asi nepřitáhne. ()

Fingon 

všechny recenze uživatele

70%. Greenawaye jsem si oblíbil po úžasném Kuchaři atd., zde divadelní-jevištní stylizace zachází ještě dál, což mi není zrovna příjemné. Film má i slabší pasáže (začátek třetího jednání) a poprava usouložením je jen pro opravdu tvrdé nátury (tak nevím, jestli je horší to poslouchat nebo se na to dívat), přesto má Dítě z Maconu něco do sebe... a Greenaway je staré prase. Jsem zvědavý na jeho další filmy... ()

Galerie (21)

Zajímavosti (3)

  • Sacha Vierny soutěžil o cenu Zlatá žába polské Camerimage v kategorii nejlepší kamera. Ve stejné kategorii vyhrál katalánskou cenu Sitges. (Terva)
  • Film byl v roce 1993 mimosoutěžně promítán na filmovém festivalu v Cannes. (Terva)
  • Peter Greenaway soutěžil na Mezinárodním filmovém festivalu v Katalánsku o cenu Sitges u v kategorii nejlepší film. (Terva)

Reklama

Reklama