Království křivých zrcadel

Kedysi sa mi Kráľovstvo páčilo viac, ako Mrázik a aj teraz, po 25 rokov sa mi páči stále viac. Asi to bude veľmi slušnou výpravou, tvorcom sa podarilo vytvoriť kúzelný rozprávkový svet s tak trochu temnejšou atmosférou, ale stále výrazne pestrofarebný. Možno sa tu inšpiroval aj Del Toro. Film je to buď pre malé deti, alebo pre dospelé deti pod vplyvom drog. Celé je to samozrejme zmätené a šialené, ale to bol evidentne zámer. (12.04.2016)

Neviem, kto je viac nesympatický, či štyria kráľovskí záporáci alebo dvojičky v hlavných detských úlohách. Každpopádne trochu podivná Rouova rozprávka s lacným výchovným posolstvom, aj keď typické Rouvove znaky, aké poznáme z jeho ďalších rozprávok, tu prítomné sú - zvieratá, reverzné triky, zrýchlené pohyby, potvory od výmyslu sveta. Chýbajú ale vtipné hlášky a ani príbeh nie je ktoviečo. Našťastie, kratšia stopáž a dobrodružný dej sa starajú o to, že aspoň nuda na (krivé) zrkadlo nezaklope...väčšinou. A tunajší divák sa aspoň pousmeje, na čo sa dali nalákať deti v 60. rokoch v krajine, kde zajtra znamenalo včera - na lekvár a malinovku. (26.12.2022)

Tato klasická ruská pohádka bude nejspíš dnešnímu, i dětskému diváku připadat v mnoha ohledech nedokonalá, naivní a nesourodá. Rozkročená mezi barevně povětšinou nestřídmými kostýmy a maskami, občas infantilně naivistickými interiéry a rozlehlými, do fantaskní pitoresknosti kulisami doaranžovanými krajinami nedává možnost k jednoznačné pochvale ani odsouzení výtvarného řešení, jež je na Království křivých zrcadel asi nejzřetelnějším, nejvíc čnícím prvkem. Všechna ta barevnost ulpívá jako správný nátěr pouze na povrchu a v povaze postav již rozeznáváme jen černou a bílou. Platí i v dnešní době omluva: "Jednoznačná čitelnost postav je klíčovým prvkem pohádkového žánru," či nikoliv? Platí-li, tím hůře pro žánr. Vždyť i v Mrazíkovi téhož Roua alespoň Ivan prodělá vývoj od nadutého floutka k srdnatému jinochovi. V KKZ mám tak radost jen z toho jak se oné černobílé zmocnili černí: především Fajt jako Cepus a Vertinskaja jako Arbokap. Mrazík si vede lépe i jinde. Nabízí příběh s bohatší strukturou než je prosté shánění klíče za účelem osvobození hrdinkám zcela neznámého Hurda. Snadno bychom si mohli i klást otázky po fungování pohádkové říše? SPOILERy: Proč se zlí mění na zvířata po osvobození Hurda? Proč stráže pouze tupě pouští ty, kteří mají klíč, ať jsou kýmkoliv a nepouští ty, kteří ho nemají, ať jsou kýmkoliv? Proč jsou vyráběna křivá zrcadla? K čemu je dobré jejich lhaní? KONEC SPOILERů. Zdá se mi, že tyto otázky ve svém vlastním světě nemají rozumnou odpověď a ony skutečnosti smysl získají až při použití ideologického pohledu ze světa našeho. Pochybuji, že jej děti budou schopny a pochybuji, že dospělí jej neodvrhnou jako naviní. To ani nehovořím o tom, že obecenstvu nakloněnému určitému politicko-ekonomickému modelu nepřijde k chuti pomyšlení, že bez zotročeného pracujícího lidu (který nejspíš ohlupují těmi křivými zrcadly) jsou bohatí bezmocným ničím. Být takovým člověkem já, jistě nedám ani ty slabé ***. (03.07.2011)

SLOVENSKÁ TELEVÍZNA PREMIÉRA: MARKÍZA = ?.?.20??, réžia slovenského znenia (Markíza 20??) = RÓBERT HORŇÁK+SLOVENSKÁ (obnovená) TELEVÍZNA PREMIÉRA: STV 2 = 27.3.2016, réžia slovenského znenia (ŠHF Bratislava Koliba 1964) = SVÄTOPLUK ŠABLATÚRA - Na STV odvysielané z pôvodnej a vynikajúco dochovanej kinokópie. Chvalabohu! (27.3.2016) (27.03.2016)

Původní ČST dabing jsem nesehnal (kavárenské svině z ČT09 ho odmítají odvysílat) a dabingem od Uranie jsem si nechtěl kazit požitek z filmu, proto jsem se rozhodl shlédnout jej s dabingem z Markízy a následně jsem našel i původní slovenský kinodabing. Výrazným pozitivem jsou zejména barvité kostýmy, masky i lokace, alegorické zobrazení postav, minimum zpívaných pasáží (obě jsou krátké a ta závěrečná Vlajka je povedená a správně budovatelská) a především roztomilá dvojčata Jukinovy, jimž sluší i pážecí uniforma. Zajímavá je též scéna, kdy se ti tři gauneři snaží vzájemně otrávit. Negativem jsou mnohé nedořešené a řádně neobjasněné situace, např. proč se po osvobození Hurda všichni padouši proměnili ve zvířata, jež představovala jejich jména pozpátku nebo poněkud urychlený závěr, jemuž předcházela zbytečně zdlouhavá pětiminutová honička v kočárech. Rovněž je nelogické, že Olja a Ajlo považují za přítele a riskují život pro někoho, koho zahlédly jen pár vteřin a prakticky nic o něm nevědí. Taktéž postrádám nějaké to rozloučení s Ajlou a návratem zpět, namísto toho hned po vítězné písni se Olja octne sama zpět ve svém bytě. Pohádka je každopádně nadprůměrná a i když má zjevné nedostatky, rozhodně nemám problém shlédnout ji opakovaně. Jelikož jsem nikdy dřív tuto pohádku neviděl, nemohla u mě zafungovat nostalgie, přesto zasloužené lepší 3 * uděluji filmu, čtvrtá hvězda je pro Olgu a Táňu (veliká škoda, že jim nebylo umožněno pokračovat v herecké kariéře). 80% (02.05.2022)