5 pravidel

Film, který mě na festivalu Finále Plzeň 2013 neskonale urazil. Ano, urazil, tvůrci prominou - film přesdtírá, že obsahuje výpověď, přitom je po celou dobu mírně řečeno nepřesvědčivý (v tématu, schématu, "herectví"), amatérský a vzbuzuje spíše rozpačitý úsměv. Ne, neskočila jsem na hru, že pomocí nějakého larpu, v rámci kterého má každý svou roli, ale nikomu vlastně o nic nejde, nic není v sázce. Ani zdraví (a zdravý rozum), ani rodina. A všichni tam pláčou a plácají se v tom a potom jsou všichni hrozně chytří, protože ví, jak to funguje v totalitě. (30.04.2013)

Vše podstatné už řekl Lischai. 5 pravidel výborně dokumentuje jeden z nejpromakanějších larpových projektů, který u nás doposud vznikl. Samotnému filmu ale schází nějaký vytýčený směr. Nezkoumá důvody ani mechanismy, proč je onen larp tak silný, neřeší příliš ani přesahy po něm. A závěrečná titulková sekvence jako by popírala i to málo výpovědní hodnoty, kterou film divákovi předložil. Dobře natočeno, ale je v tom cítit myšlenková bezradnost. (28.03.2013)

Dokument marně hledající svou identitu. Úvod je mile mystifikační pro ty, co netuším, o čem film vlastně je. Tvůrci následně odhalí karty a může začít "pohled za kulisy" jedné hry na totalitu. Jakoby se ale nedokázali filmaři rozhodnout, zda chtějí vyprávět o fenoménu LARP, nebo o jejích hráčích. Díky tomu z obojího máme střípky, celek nám ale uniká. Nevidíme komplexní zákulisí hry, ani nevíme, kolik toho mají hráči předem dané. Buď to chtělo podrobnější pohled na pravidla a tvoření podobné hry, nebo více mást a přiznat pravou povahu dokumentu třeba až v polovině. Rozhodně jsem se ale nenudil, překvapilo mě, kolik obyčejných lidí byli překvapivě dobří herci (a jak špatný byl naopak jeden z pořadatelů, vysvětlující důležitost věrohodného hereckého výkonu). Film mě nalákala na LARP, ale řekl mi toho příliš málo. (01.04.2013)

Některé věci jsou nesdělitelné a na tomhle právě dokument částečně ztroskotává - často si musí pomoct střihem a pokud člověk leží doma na gauči, nebo sedí v kině, stále plně nedocení, co účastníci téhle "hry" prožívají a emocionálně to na něj nemusí mít pravý dopad. I když může vědět o totalitách cokoliv. Snažil jsem se pochopit a tolerovat téměř nezbytné chyby téhle výpovědi a snad se mi to povedlo. 70%. (01.09.2016)

Dokument jsem očekávala jako člověk, který zažil Systém dvakrát, s napětím. A výsledek mě neurazil, ale trochu rozesmutnil - Projekt Systém je daleko víc než jen hrou o milostných peripetiích, do které je snadné se vžít, což je podle mě nejvýraznějším sdělením filmu. V dokumentu mi chybělo bližší prozkoumání hloubek, které celý projekt má. Autoři si nepoložili žádnou z ambicióznějších otázek, která se nabízela. Mění účast Projektu Systému nějak vnímání svobody a demokracie? Co dělá s účastníky vžívání se do záporných rolí? Proč Projekt Systém tvůrci zamýšleli jako součást výuky na školách? Inu, chce-li někdo fenomén skutečně prozkoumat v celé jeho šíři, doporučuji zažít jednu z realizací. Aktuální data jsou na stránkách Projektu Systém. (24.04.2013)