Podivná barva slz tvého těla

vyšpičkovaný Amer, amorfná.,sexualitou k prasknutiu nasiaknutá tekutosť filmov Gaspara Noého obrúsená do podoby ostrej čepele, ktorá každým svojím zábleskom asociuje nejaký giallo fetiš, alebo strihom na drobné kúsky rozporcovaneá zmätenosť svetov Davida Lyncha, konfrontovaná s impulzívne vražedným dedičstvom talianskeho hororu. Asi tak by sa dala zhruba charakterizovať Zvláštna farba sĺz tvojho tela, najnovší a azda do maxima vyšpičkovaný senzuálny atak na diváka. Film má závratné tempo (priživované explozívnou hudobnou zložkou, objavujúcou nové hranice audiálnej agresivity, známej ešte z filmov Daria Argenta), vyžíva sa v neustálom generovaní ďalších a ďalších surrealistickcýh črepín prepletených dráždivou líniou sexuality, kumulované v klaustrofobickej atmosfére preplneného secesného domu, v ktorom je rovnako, ako vo filme samotnom ťažké sa orientovať, nachádzať záchytné body a stíhať rýchlosť prúdu toho, čo sa pred nami odohráva. Situáciu trochu zľahčujú repetitívne motívy, vďaka ktorým je možné v tomto freneticky tryskajúcom, mysľou nepolapiteľnom a len veľmi ťažko uchopiteľnom transgresívnom prívale atrakcií , morbídne prepájajúcom temnú bdelosť a zvrchovane bizarný svet nočných môr, nájsť náznaky základu, archetypálneho giallo príbehu - detektívny s kopou vrážd, poskytujúcich filmu hlavný prísun živín, pumpujúcch neutíchajúci apetít jeho démonickej substancie . Zvláštna farba sĺz tvojho tela je ojedinelo výbušná, secesná zliatina útržkov protichodných pocitov bolesti a rozkoše, zmätenosti a nachádzania, jednoliatosti a rozštiepenosti, sna a bdenia, prchavosti a trvácnosti, extatickej nadšenosti a úplneho vyčerpania. (15.09.2014)

Pokud nemůžete Edwige odpustit, že si na pár dní odskočila do Hostelu, je tenhle snímek právě pro vás. Sympatická tvůrčí dvojice Hélène Cattet a Bruno Forzani vytvořila výtvarně opojné dílo v secesních kulisách, kterým neskládají hold jen žánru giallo, ale zároveň i známé giallo queen. L'étrange couleur des larmes de ton corps je podobně uchvacující jako název. Poetický snímek plný mimořádných nápadů, čistých zvuků a tajemna. Vypravěčská struktura, kdy je veškeré dění zahrnuto jen do vnímání hlavní postavy a tím pádem eliminováno všechno „nepodstatné“ okecávání, je až hypnotizující. Jenže v rozpadu klasické vypravěčské struktury se nachází i největší kámen úrazu. Tohle osekání už tak dost jednoduchého děje nutně vede v jedno ze dvou vyústění – kratší stopáž nebo nutnost dění dofouknout. A Cattet s Forzanim si volí druhou možnost – protože měli spoustu pěkné hudby, ke které bylo potřeba vymyslet scény. Jsme tak nuceni sledovat natahování některých dějů, otravné cyklení a přidání zbytečných výjevů. (12.11.2014)

Muž vracajúci sa zo služobnej cesty nachádza prázdny byt. Jeho manželka zmizla bez stopy a on nemá žiadne informácie kde by sa mohla podieť. Zúfalí vybehne z domu a bezhlavo zvoní na každý obytný dom, ktorý stojí v jeho bezhlavom blúdení uličkami. Keď už sa konečne niekto cez mikrofón zvončeka ozve, je slovne odbitý aby nerušil. Prvá pozitívna reakcia prichádza od neznámej ženy bývajúcej v malom byte na siedmom poschodí. No kiež by radšej neprišla. Tomuto režisérovi som dal druhu šancu, nakoľko jeho artový umelecký snímok "Amer" na mňa nijak pozitívne z hľadiska hororových prvkom nezapôsobil. No a je jasné, že tomuto som sa taktiež mohol smelo vyhnúť. Chýba filmu to ale nie je. Skôr moja. Giallo proste ide úplne mimo môj obzor. Napriek dokonalej vizualizácii, nemám nastavené vnímanie, ktoré by mi pripravilo rovnako príjemné chvíle ako iným užívateľom. Prepáčte. (30.01.2015)

Tak tohle fakt ne. Mám rád všelijakou alternativnost a experimentálnost a artovost, ale způsob artovosti tohohle filmu zdá se mi poněkud... zdá se mi hodně nezáživným. Amer mě bavil, tohle už ani za mák. Nudilo mě to, otravovalo mě to, trpěl jsem u toho a nebudu to hvězdit jen proto, abych vypadal nonkonformně. Jedna za vizuální estetičnost a rychle zpátky k duchařinám, vyvražďovačkám, nebo aspoň ke starýmu dobrýmu Lynchovi. (21.04.2015)

Festival otrlého diváka 8.3.2014 (Kino Aero). Na můj příliš experimentální a artové, lynčovsky zmatené a nepochopitelné, ale s ohromujícím vizuálem a lá Argento, dobrými zvukovými efekty a hudbou (a lá Itálie - Morricone nebo Nicolai) a se spoustou odkazů na klasické "giallo" období 70's. Po filmařské-technické či estetické stránce pecka (krásný formát a styl, opravdu působivá kamera, úžasné používání barev etc), kór pak na velkém plátně, ale jinak mě ten zmatek tady strašně brnkal na nervy a vyčerpával (především ony stále dokola se opakující scény), jako thriller to je naprosto dysfunkční, leč všecko ostatní okolo, spolu s atmosférou, nějakými tajemnými znaky a mrazivými momenty, občas docela lákavá a zajímavé. Že já si ale předem nepřečetl zdejší synopsi, páč skoro dvě hodiny mi u tohoto vysoce náročného filmu, připadaly skoro nekonečné, jak tak na to teď koukám, tak bohatě stačí shlédnout nadupanej trailer, tam je totiž takřka vše. Závěr filmu byl podle mě až směšně absurdná a z mého pohledu neuspokojivý, tady ještě větší zklamání než to co jsem do té doby viděl. Já přeci jen radši, nějaký konzistentní příběh, promakanější postavy, které by šli víc do hloubky, sofistikovanější myšlenku, spiknutí či pointu. Tak holt někdy příště. "Amer" jako ortodoxní art, se mi ale od ttéto dvojky autorů Cattet &Forzani líbil více. (08.03.2014)