Drahý telefone
-
Dear Phone
Krátkometrážní
Velká Británie, 1977, 17 min
Režie:
Peter GreenawayHrají:
Peter GreenawayObsah
-
„O užití a zneužití telefonu a problémech, kde literatura končí a film začíná.“ Problém, jak scénář převést na plátno, Greenaway tentokrát vyřešil radikálně – krom záběrů tradičních červených telefonních budek (dnes už jich v Británii zbylo poskrovnu) totiž na plátně uvidím přímo rukopisy scénářů. Všechny postavy těchto kratičkých příběhů mají iniciály H.C. (oficiální text distributora) -
Kde končí text a začíná film? Co to vlastně znamená vyprávět filmem a co se stane, když si začneme hrát s tím, co tvoří film a divácký zážitek? Když se stránky scénáře stanou filmovým obrazem, když se telefonní budka stane hlavní postavou a když se film stane hrou. (Festival krátkých filmů Praha)
Komentáře uživatelů k filmu (8)
-
Slarque
Připadá mi, že Greenaway zkoušel, co všechno film (divák) vydrží. Takže střídá statické záběry na červené telefonní budky podmalované typicky telefonními zvuky (vytáčení, operátorka, obsazovací tón atd.) se statickými záběry nečitelně naškrábaného a různě škrtaného a přepisovaného textu, který nám je vždy celý přečten. Absurdní příběhy točící se kolem telefonů jsou sice skvělé, ale samotná forma mě nijak neuchvátila.(22.1.2012)
-
dzej dzej
Tóny rozhodující o našich osudech a "jemné předivo vztahů" tentokrát v telefonické podobě. Opět experiment s výtvarnými možnostmi filmového obrazu: tentokrát je tématem zapojení totožného objektu (telefonní budka) do proměnlivého rámce filmového obrazu a práce s umístěním tohoto objektu v hloubce filmového obrazu (první plán, druhý plán - popředí, pozadí).(7.10.2008)
-
giblma
Greenawayův styl mi vyhovuje. Obrazová část filmu je perfektní (koneckonců umělecké zázemí udělá své) a absurdní příběhy odvykládané nezůčastněným hlasem autora jakbysmet.(25.1.2009)
-
d-fens
filmík na počesť anglickej ikony: červenej telefónnej búdky.... pre mňa ako stredoeurópana trošku vzdialené a bez spätnej citovej väzby...(29.10.2007)
-
MaxipesFik
Zapůsobily na mě lehké záchvěvy absurdity vyprávěných příběhů, které oplývají až Monty Pythonovskou rozverností. Greenaway tu rozbil film na dva základní elementy - příběh a obrazovou složku, které jsou takřka oddělené. Příběh se neodvíjí na plátně, ale pouze ve verbální rovině. Spojovníky mezi obrazem a příběhem tvoří zobrazení hlavního motivu - telefonní budky - a záběry na textovou předlohu verbální složky. Je zajímavé, nakolik se vizuální podoba záběrů textu odvíjí od výtvarného výrazu a nakolik je významově provázaná s příběhem (například čistý strojopis u příběhu s estetickým telefonistou).(16.6.2008)
-
tomtomtoma
Netradiční a vtipný pohled na telefony a náruživé telefonisty, kteří projevují k telefoním aparátům až božskou úctu. Velmi zajímavá a vtipná ironizující zábava.(2.1.2010)
-
Lestat
Neviděl jsem pozdější Greenawayovi snímky, takže ho (ani po jeho smělých výrocích směrem k historii kinematografie) nechci zvát pokrytcem... film jehož převážnou většinu tvoří záběry na posané stránky, které doprovází jejich čtení, mě ale vyloženě nasral. Dá-li se něco podobného vůbec nazvat filmem...(21.9.2007)
-
EDABarret
Jak krásně se dívá na půvabné britské telefonní budky a u toho se poslouchá příběh o telefonovaní, plný absurdností. Děkuji, pane Greenaway. Po vašem filmu se na telefon dívám jinak.(21.7.2009)
