Režie:
Vittorio De SicaKamera:
Carlo MontuoriHudba:
Alessandro CicogniniHrají:
Lamberto Maggiorani, Enzo Staiola, Lianella Carell, Gino Saltamerenda, Vittorio Antonucci, Giulio Chiari, Carlo Jachino, Emma Druetti, Nando Bruno (více)Obsahy(1)
Italský film, který na pozadí příběhu nezaměstnaného dělníka podává realistický obraz sociálních poměrů dnešní Itálie. Hlavnímu hrdinovi filmu hrozí, že hned po nastoupení práce v novém zaměstnání, které těžce získal, se znovu ocitne na dlažbě, poněvadž mu kdosi ukradl jízdní kolo, které je pro lepiče plakátů podmínkou zaměstnání. Všechno další úsilí hrdiny filmu směřuje k tomu, aby nalezl zloděje a získal zpět své kolo. Když se však přesvědčí o marnosti tohoto počínání, rozhodne se v zoufalství stát se sám zlodějem. Je však na místě dopaden, a vděčí jen soucitu toho, kterého chtěl okrást, že není odevzdán policii. Ruku v ruce se svým osmiletým synkem, který ho všude dporovází, kráčí pak uprostřed davu lhostejných lidí vstříc další nejistotě v nezaměstnanosti. Bezútěšné dějové vyústění tohoto příběhu, líčeného v sytých realistických barvách, je v plném souladu s bezútěšným postavením statisíců těch, kteří v dnešní Italii živoří v bídě a nezaměstnanosti.
Film polemicky zdůrazňuje sociální rozdíly poválečné italské společnosti, poukazuje bez nejmenší stopy proklamativnosti na drobných, ale nanejvýš věrohodných útržcích každodenní reality na stav, kdy je člověk člověku vlkem, na situace, ve kterých vládne dravý zákon džungle, jenž odpírá méně schopným lidem právo na práci a důstojnou existenci. Autenticitu sociálně laděného snímku podporuje výběr představitelů hlavních postav, které našel režisér doslova na ulici mezi nezaměstnanými. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (225)
Máme tu všetko, čo robí Taliansko Talianskom. Kostol, čiže náboženstvo, štadión, čiže futbal a milujúce, patrične rozzúrené ženy- matky, neobjektívne obhajujúce svojich podarených synáčikov, mafiu. A omnoho viac. Postavy v Zlodejovi sa brodia realitou ťažkého povojnového života v porazenej krajine, respektíve v realite, ktorá má predponu neo. Tá môže byť hrdinom úplne ukradnutá, ich životy sú stále tým istým bojom s každodenným strádaním. Zlodeji bicyklov sú veľmi priamočiarym filmom, čo je len dobre a svojou dejovou kostrou sú v podstate detektívkou, kde máme ale namiesto poručíka bežného občana Ríma, ktorý hľadá svoju ukradnutú vec a zlodeja. Nakoľko je ocko jedného z najmilších detí histórie kinematografie šikovným pátračom, sa presvedčte sami. ()
Bavily mě takové detaily, jako popelářské auto, rozdávání polévky, jezení chleba s mozzarellou. Celkově je ten film hezký k dívání, vzhled Říma koncem 40. let; je to zajímavé. Jinak v tomto případě šlo filmařům o zachycení neradostné poválečné situace a je pravda, že se to dokonale povedlo. Příběh je velmi jednoduchý, ale předpokládám, že hlavně díky režisérskému umu Vittoria De Siky to není ani v nejmenším nuda, naopak. Z prostého hledání kola bylo vytěženo maximum. Skutečně mistrovská práce s filmovým médiem. ()
Vskutku banální zápletka, která se postupně mění pro hlavní hrdiny nepříjemnou a pro diváky příjemnou procházku po Římě. Italský neorealismus asi nikdy nebude můj šálek kávy, ale Zloději kol mají jednoznačně největší sílu v jednoduchosti a díky tomu jsou pro mě přístupnější než většina ostatních italských filmů této doby. 7/10 ()
Základní dějová linka s ukradnutím kola a jeho hledáním se možná zdá velmi jednoduchá a někdo by si mohl říct, že se na tom nedá utáhnout dobrý film. Opak je však pravdou. Divák je vpraven do situace muže, pro kterého kolo znamená jediný způsob obživy, a proto není těžké pochopit jeho zoufalství, depresi, beznaděj, agresivitu, později stud a ponížení, a to do té míry, že s hlavním hrdinou plně soucítíte a fandíte mu. Ať je to hněv když jde tvrdě po zloději nebo třeba nerozhodnost při váhání nad vlastní krádeží. Navíc nešťastná atmosféra poválečné Itálie, kde je spousta nezaměstnaných a někteří z nich, třeba i slušní lidé, se ze zoufalství sníží právě k nějaké té zlodějně, se podařila velmi dobře vykreslit. Solidní 4*, hvězdičku strhávám za toho malého spratka, který mě neskutečným způsobem iritoval. ()
Taliansky neorealizmus viac-menej obchádza pole môjho záujmu, pretože mám dojem, že jednotliví režiséri len prezentujú krutú neľútostnú spoločnosť a živoriacich ľudí na jej okraji, no celé je to zahladené do seba. Do istej miery si vážim posolstvo, ktoré sa režisér bez prikrášlenia snaží načrtnúť a určite má toto sociálne ladené dielo čo povedať aj súčasnému divákovi, lenže pravdou zostáva, že čo aké významné sú tieto čiernobiele ,,vykopávky", po emocionálnej stránke ma to nechalo absolútne chladnou a utrpenie hlavnej postavy ma nezasiahlo. Gemini to naznačil dobre, pre "významných" teoretikov filmového umenia je to zrejme esteticky-umelecko-sociálny skvost, no nemienim filmy velebiť a uctievať len preto, že sú všemožnými filmovými spoločnosťami označované za dokonalé. ()
Galerie (85)
Photo © The Criterion Collection
Zajímavosti (24)
- De Sica zdôvodnil výber robotníka z továrne, Lamberta Maggioraniho, do roly otca takto: "Jeho pohyby, to ako si sadal, jeho gestá rúk pracujúceho človeka a vôbec nie herca, to všetko na ňom bolo dokonalé." (Biopler)
- Prozíravý producent David O. Selznick původně navrhoval do vedoucí úlohy Caryho Granta. Vittorio De Sica, než se rozhodl obsadit amatéry, na to odpověděl tím, že požadoval Henryho Fondu. (džanik)
- Snímek byl natočen podle stejnojmenného románu Luigiho Bartoliniho. (Hans.)
Reklama