71 fragmentů chronologie náhody
-
71 Fragmente einer Chronologie des Zufalls
-
71 Fragments of a Chronology of Chance
Drama
Rakousko / Německo, 1994, 96 min
Režie:
Michael HanekeHrají:
Georg Friedrich, Klaus HändlObsah
-
Formálně podivuhodný film ukazuje příběh muže, který při incidentu v bance zabije dva další lidi a pak si sáhne na vlastní život. Haneke nám hlavní postavu nepředstavuje komplexně, ale záznam události skládá z fragmentů, tolik příznačných pro soudobé televizní zpravodajství a naší mediální kulturu vůbec. (oficiální text distributora)
Formálně podivuhodný film ukazuje příběh muže, který při incidentu v bance zabije dva další lidi a pak si sáhne na vlastní život. Haneke nám hlavní postavu nepředstavuje komplexně, ale záznam události skládá z fragmentů, tolik příznačných pro soudobé televizní zpravodajství a naší mediální kulturu vůbec. Komentáře uživatelů k filmu (20)
-
Marigold
Hanekeho návrat k radikálnímu pojetí debutu. Neústrojně rozsekaný proud fragmentů, dlouhé, zdánlivě neúčelné detaily všednosti, dokumentární vsuvky v podobě zpravodajství z masakrů a válek. V Hanekeho chladném a odtažitém světě se objevuje další hráč – náhoda. Vedle analýzy rozpadu moderních hodnot tak stojí režisérovo fragmentární vidění, které prezentuje divákovi nesouvislé výjevy. Existuje mezi nimi motivace, provázanost? Vyvěrá šílenství a rozklad z pojmenovatelných pramenů? Hanekeho odpověď je mrazivá svou nezúčastněností a absurditou. Jeho malý svět je se světem velkých dějin spojen momentem morální krize... spojité nádoby, v nichž se přelévá krev, zlost a beznaděj. Zatímco krutost velkých dějin nepřekvapuje, ty malé nás vždy zasáhnou. Přitom, jak ukazuje Haneke, je to totéž maso, totéž zlo. Tatáž bytost. Mensch.(4.2.2010)
-
Flipper
Aké postavenie má náhoda v našom živote? Kde nás môže doviesť sled naších pravidelných, alebo výnimočných činností? To je hlavná téma tohto filmu, ktorý dotvára konštatovanie nezainteresovaných médií na tieto otázky. Film však ukazuje fragmenty, niekedy podstatné, niekedy nie a vyžaduje pozornosť diváka rozlišovať, analyzovať a triediť jednotlivé aspekty krutej reality. Heneke možno intuitívne možno náhodne vytušil a perfektne vsadil do obrazu prvé obvinenia Michaela Jacksona, ktorý bol odvtedy v neustálych očiach médií. Dlhé scény pri ktorých sa divák zamýšľa nad pocitmi hrdinov, statická kamera je v kontraste z cielenými zábermi televízneho vysielania sú hlavnými poznávacími znakmi tohto filmu, v ktorom divák musí byť aktívny, lebo sa mu fragmety rozpadnú.(28.11.2009)
-
Artran
71 fragmentů chronologie náhody čili 71 tyčinek mikáda, po jejichž odebrání nezbude nic, jen další chladné oznámení ve zprávách, že mladý student v bance zabil tři osoby a pak sám spáchal sebevraždu. Ústřední hybnou silou je konsekvence Pascalovy sázky na boha, kdy i ten, který se rozhodne nesázet, nutně volí.(27.1.2007)
-
fauxthum
Nestor intelektuálních filmů Michael Haneke předvedl možná to nejlepší právě ve své (u nás) méně známé trilogii o smrti (71 Fragmente einer Chronologie des Zufalls, Benny's Video, Der Siebente Kontinent). Přiznám se, že jsem musel film shlédnout dvakrát po sobě, protože jelikož jsem o obsahu nic nevěděl, při první projekci mi až do konce zůstával smysl Hanekeho formálního přístupu přinejmenším neprůhledný (oproti Pianistce, kterou jsem viděl krátce před tím je to trochu jiná káva). Chladným záběrům bez špetky dramatizace, jenž připomínají spíše náhodně sestavenou koláž záznamů průmyslové kamery, které sledují (nedá se říci, že něco vypráví – jenom nezúčastněně sledují) fragmenty z života několika postav, dává konečný a plný význam finální scéna, ke které je film režisérem posouván (nebo spíše jsou k němu posouvány jeho aktéři bez vlastního přičinění). Naprosté oddramatizování snímku připomíná více autopsii než film – chladný jako chirurgická ocel. Suma: jeden z nejlepších filmů o násilí, jaký jsem viděl.(8.3.2004)
-
HenryS.
Představa, že jezdím v autě ucpanou Vídní, ještě k tomu den před těma úchylnejma svátkama, kdy jsou na sebe lidi obzvlášt "milí" (HOVNO!!!), by mě dohnala jistě ještě k více agresivnějšímu řešení.. Děkujte (komu chcete), že nevlastním účet a kartu bankomatní!(8.2.2010)
-
MartinNDL
Haneke přednáší Jeana Baudrillarda a je pěkně nasranej. Nejde jen o (ne)možnost správně interpretovat televizní zpravodajství. My to mikádo hrajeme pořád, pořád sestavujeme kříž z papíru. Drsná studie o lidské zoufalosti v době (nejen) vánoční.(3.1.2011)
-
sochoking
No, som si to fakt pekne načasoval.... Dnes je 25. 12.(25.12.2009)
-
xxmartinxx
Haneke prostě nesnáší civilizaci. Je zajímavé, že dělá nejpokrokovější umění - film. Člověk by čekal, že bude psát zapšklé romány o zhoubnosti naší doby. To by ale na druhou stranu přišly vniveč jeho filmařské schopnosti, tak díky bohu...(22.1.2012)
-
wampilenka
Na Hanekeho filmech z rakouské trilogie se mi líbí, že v nich jsou vypíchnuté přesně ty věci, které mě "tak vůbec" štvou: supermarketové žrádlo v lednici, brzké vstávání, televizní zprávy, lidi, ...(11.4.2010)
-
nascendi
Už dlho ma žiaden film tak nenaštval, ako tento. Pritom viem, čo je fragment, poctivo vykonávam defragmentáciu disku počítača a nie som úplný pako. Ale vybrať viac-menej náhodne nejaké klipy z televízneho spravodajstva, doplnené ukážkami z nejakých nezrealizovaných filmov, všetko to pospájať necitlivými čiernymi strihmi a predhodiť to divákovi nech sa v tom preberá, to zaváňa neúctou k divákovi, u mňa až pocitom urážky. Celý život ma zaujímali nové vlny a prúdy v kinematografii. Ale nie každá z nich viedla k nejakému zmysluplnému cieľu. Tento film je toho dôkazom. A to ma pritom Haneke pred krátkym časom nadchol svojimi Funny Games.(18.9.2010)
-
boogieman
Katalyzátor myšlienok na témy ako komplexnosť a pravdivosť mediálnej reality, spôsob podávania informácíi médiami, zložitosť udalostí a ich neustále redukcia a snaha popísať ich pomocou faktov a iné. Haneke nám podáva nezainteresovaný pohľad (podobne ako sa o to snažia média), ktorý dosahuje pomocou statickej kamery a oddramatizovanej naratívnej štruktúry. Svojou fragmentárnosťou narácia pripomína chrlenie udalostí v médiach, predovšetkým v televízii. Nepovedal by som, že Haneke sa snaží kritizovať, skôr sa nás iba snaží doviesť k tomu, aby sme si sami uvedomili metódy a princípy mediálnej prezentácie, vrátane jej pravdivosti a (ne)komplexnosti. Zasadenie udalostí do naratívnej roviny spôsobuje, že si pri posledných záberoch zo správ oveľa jednoduchšie uvedomíme rozdiel medzi udalosťou podávanou médiami a skutočnou realitou. Veľmi zaujímavý a podnetný kúsok, z Hanekeho trilógie o smrti ma zaujal asi najviac.(15.3.2009)
-
Pafl
71 scén, jako v televizních zprávách. Válka v Bosně. Michael Jackson před soudem. Násilí v Izraeli. Vražda. Na jedné straně události, vytržené z kontextu a prodávané v klipovém formátu divácky atraktivních zpráv. Na straně druhé, odvrácené, je příběh o tom, jak k události dojde. Chronologie náhody je vyprávěním o tom, že každý z nás v takovém příběhu žije, a že to nejsou hezké příběhy, ani takové, které bychom chtěli vyprávět dětem. Ani my v těch příbězích nejsme hezcí. A ani 71 nápověd nám neporadí, jak náš příběh dopadne.(28.7.2008)
-
RickyFitts
a já myslel, že nejlepší vánoční film pro mě vždycky bude Die Hard(11.9.2010)
-
Amputace
Rozhodně jeden z nejúčelnějších filmů o násilí, které jsem viděl. Neúčelnějších v tomto smyslu: Haneke totiž fragmentární civilní a nahodile pospojovanou formou dostal diváka přesně tam, kde se běžně nachází běžná oběť co do motivace jen těžko pochopitelného násilí. Také jasně rozlišil uměleckou hodnotu tohoto filmu na čistou a nečistou - či pošpiněnou distribučními texty a jakoukoli jinou "předprojekční" připraveností. Závěr, k němuž film nespěje a který nic nepředurčuje, totiž vsugeruje prolnutí s psychologií a utrpením obětí (a ostatně všech zúčastněných) finální scény pouze u diváků zcela neznalých obsahu filmu. U těch ostatních (mezi něž se bohužel řadím i já) se dostaví jen rozpaky a tichý obdiv nad Hanekeho tvůrčí obětavosti (kdy v podstatě vědomě obětuje byť minimální atribut zábavnosti filmu pro nějaké důležité sdělení, které se s tímto přístupem jeví o to naléhavěji) a schopnosti nebývalé tvůrčí manipulace.(23.4.2011)
-
farmnf
No moc jsi mě Míšo nenadchnul. Pokud je nějaký film nízkorozpočtový, tak tento je Nízkorozpočtový. Polovinu z něj tvoří zprávy v televizi, druhou nudné záběry ze všedního života, snad sraní na hajzlu bylo vynecháno. A za to dík, uznávám, že určitý umělecký záměr to mělo. Ostatní tvůrci jsou lepčí, Michaeli takže žiješ-li ještě, pracuj na tom. Ech co, takový Kieslowski(kam se na něj hrabe Bitner) také takové dílko stvořil a nuda to nebyla, kdepak....(5.12.2010)
-
Flakotaso
Haneke ví naprosto přesně co chce říct a jak to chce říct. Nepotřebuje k tomu jediný zoom kamery, nepotřebuje dialog mezi postavami tak jak ho známe z běžných filmů (postavy mezi sebou prohodí maximálně dvě věty a následuje střih) a nepotřebuje ani příběh jako takový. Stačí mu krátké oznámení o střelbě v bance a rozpracuje ho do 71 fragmentů, které spolu můžou, ale taky nemusí souviset. A přece divák celou dobu chápe režisérův záměr, neřkuli slyší jeho klidný, ale přesto zlobou prosáknutý hlas, kdesi za plátnem.(3.2.2012)
-
Perfo
Příběh tragické události. Vše k závěru podáno jako jedna ze špatných zpráv, pro zpravodajství tak atraktivní, kterou lačně a bez emocí shlédneme večer v televizních zprávách a (chceme?) následuje další a další. Film tak chladný a formálně strohý až člověka zamrazí...(21.3.2010)
-
sakalodlak
Filmy, kdy sledujeme osudy několika na sobě nezávislých postav, jejichž osudy se v jednom (či několika) okamžicích spojí, jsem viděl několik a opravdu je mám rád. Tento k nim, ale patřit určitě nebude. Přestože film trvá jen něco přes hodinu a půl, měl jsem opravdu nutkání ho několikrát vypnout. Možná je to intelektuální umění a já jsem úplný buran, ale koukat 5 minut na to, jak jeden z hlavních hrdinů odpaluje ping-pongové míčky.....(7.9.2010)
-
Averroes?
na filme sa mi páči jeho vlečivé tempo so žiadnymi dramatickými scénami až na tú poslednú. Počas filmu je potrebné pozorne sledovať televízne správy a ku koncu porovnať správu o streľbe vo Viedni s udalosťou tak ako sa stala vo filme(6.2.2011)
-
fenek
Zdá se, že Hanekemu asi na chuť hned tak nepřijdu. Přiznám se, nejsem žádný znalec ani fanoušek "uměleckých" filmů, na tento film jsem se (stejně jako na Bílou stuhu) podíval hlavně proto, že jsem se chtěl zlepšit v němčině...ale ukrutně jsem se nudil. Nápad je zajímavý, ovšem nemohu se vyhnout dojmu, že kdyby byl film prostříhán na polovinu, jen by to prospělo. Nevidím žádný přínos v tom, když 3(!) minuty pozoruji chlapíka, jak odpaluje pingpongové míčky. Kolik času jsem strávil pozorováním černé obrazovky nebo lidí, jak chodí spát, spí či vstávají, raději ani nepočítám. Ano, chápu, že to může být docela účinný prostředek, jak ukázat citovou prázdnotu jejich života, ale musí se ukazovat tolikrát, když je to pořád stejný?(22.2.2011)
