Pianistka

Obdivuju Isabelle Huppertovou, že vzala takovouto roli v takovémto filmu. Ovšem zhostila se jí skvěle a vlastně nebýt jejího perfektního výkonu, tak by ten příběh ani zdaleka nevyzněl tak "úchylně". Sexuální podtón je místy více než důrazný, ale jak jsem zmínil, pohybuje se spíše v té úchylné rovině. Pokud čeká někdo z diváků výrazně otevřené sexuální scény, dočká se pár tvrdších záběrů, ale celkově je to spíše o erotice myšlenkové a slovní. (09.04.2003)

Šokující, hnusný, úchylný? Ne, nic z toho bych při popisu filmu nepoužila. A lidský? Proboha, jestli takhle vypadá lidskost, tak bych měla utéct někam hodně daleko, kde žádní lidi nejsou. Přesto se nedá na tento snímek jen tak zapomenout. I když jsem těžce bojovala s délkou filmu, zaryl se mi do hlavy. A to především díky úctyhodném výkonu Isabelle. Její jméno je vždy zárukou zážitku. Tak mně napadá, že jsem ji ještě neviděla hrát "normální" postavu. (12.12.2008)

Jeden z filmů, kterým se můžete pokusit dohnat průměrného chlapa k sebevraždě, kterou rád podstoupí, než by ho měl dokoukat, případně pochopit. Abych to k něčemu stručně přirovnala... Kupříkladu nedávno okomentovaný snímek Toma Sixe-Lidská stonožka označuji za dílo uchyla. Tento film označuji za dílo „intelektuálního úchyla.“ Pokud se vám podaří první třetinu filmu přetrpět mnohaminutová preludia vážné hudby , dostanete se té bláznivé brunhildě pod kůži a zjistíte, že umělkyně musela příliš často navštěvovat stránky pro perverty www.bondage .com. Kdyby nebydlela do svého pokročilého věku u své matky, mohla jí seznamka na zmíněném serveru vyřešit většinu jejích problémů. Bohužel její geronto-incestní porucha situaci značně zkomplikovala a pravděpodobně ji z těch sraček nevytáhne ani její student-božský sexy chasník (vypadá dokonale, zrovínka jako by si odskočil z programu Lebensborn), ačkoli snahu mu upřít nelze. Profesorka tedy ve finále zažije i trochu toho S/M a vzhledem k nejednoznačnému závěru si vlastně nejsem úplně jistá, zda se jí to tedy líbilo, či nikoli. Rozsáhlé intelektuální polemiky o jejím duševním stavu přenechám místním vysokoškolákům, já bych to s pí profesorkou viděla mnohem jednodušeji: za a) razantně zvýšit dávky lithia bez ohledu na bezkonkurenční interpretaci Schuberta za b) kulka do hlavy by také nebyla od věci. (27.11.2011)

Zběsilý boj poraněného zvířete vyloučeného ze smečky - c, cis, d, dis, moll, rána, f, fis, g, gis, rána – poraněné zvíře krvácí a klade tlapy na klavír – zbytky své zvířecí bolesti zahrává dovnitř, do kláves – hudba, moll, molo, po němž tápe, otrok své i mateřské vášně. Pod Schubertovými podtóny přeplazí moře a ulehá za horizontem, rozkvétá a bije se v hruď. Zloba, závist, strach. Zlo je léčí, a současně škodí. Plodí zběsilou hru na honěnou. Uštvané zvíře svůj hrdý kruh s já-zvířetem, já-člověkem, dcerou i milenkou rozetne a srovná do čáry až sebesmrtí. Stáli jsme opodál, na břehu a dívali se - krvácíme… (17.12.2008)

Tahle filmová adaptace knihy rakouské nositelky Nobelovy ceny za literaturu Elfriede Jelinek je tak kontroverzní, že z ní autorka literární předlohy jistě měla nepokrytou radost. Vytratil se z ní sice feministický podtext, tak typický pro dílo rakouské literární aktivistky, ale zůstalo nezměrné úsilí šokovat (a musím napsat, že se mi právě u tohoto díla příznačně a příslovečně zdá, že šokovat za každou cenu). Jak lze smysl tohoto snímku interpretovat? Jde o popis zvláštní sexuální deviace hlavní hrdinky? Či je to spíše psychologická umělecká studie na pozadí oné úchylky? Nebo je to nějaký vyšší umělecký symbol zvrácenosti doby? Právě rakouští výtvarní umělci s oblibou podřezávají na scéně před diváky živé sele a jeho teplou krví kreslí na plátna obrazy symbolizující prý podivnost téhle dekády. Mně se podivný zdá spíše jejich umělecký záměr jakož i tenhle mnohasečný film. Rozhodně je zajímavý, rozhodně je zvrácený (i když Francouzi umí o zvrácenosti točit ještě silnější filmy, viz třeba bizarní snímek se signifikantním názvem Zvrácený), rozhodně je těžko uchopitelný a rozhodně není pro slabé nátury... Ale možná je to píchnutí do vosího hnízda, kdo ví... Každopádně Michael Haneke potvrzuje, jak mimořádný solitér evropské režie to je... (10.03.2007)