Pianistka

V době vzniku filmu, před 19 lety, musel v divákovi vyvolat buď velké znechucení nebo nadšení. Určitě ho ale nenechal v klidu. Dnes, kdy se na nás sexuální úchylky ve smyslu LGBT valí horem dolem, není film nic mimořádného. Zkrátka jen další sexuální úchylka, popsaná a "zlidštěná". Isabelle Huppert ovšem hrála skvěle, stejně tak její matka v podání Annie Girardot. A taktéž mladý milovník v podání Benoita Magimela hrál bezvadně. (08.06.2020)

Zběsilý boj poraněného zvířete vyloučeného ze smečky - c, cis, d, dis, moll, rána, f, fis, g, gis, rána – poraněné zvíře krvácí a klade tlapy na klavír – zbytky své zvířecí bolesti zahrává dovnitř, do kláves – hudba, moll, molo, po němž tápe, otrok své i mateřské vášně. Pod Schubertovými podtóny přeplazí moře a ulehá za horizontem, rozkvétá a bije se v hruď. Zloba, závist, strach. Zlo je léčí, a současně škodí. Plodí zběsilou hru na honěnou. Uštvané zvíře svůj hrdý kruh s já-zvířetem, já-člověkem, dcerou i milenkou rozetne a srovná do čáry až sebesmrtí. Stáli jsme opodál, na břehu a dívali se - krvácíme… (17.12.2008)

Anatomie obsese a sadomasochismu v ženském vydání, Hitchcock na feministický tón až velmi svého druhu? To jsou otázky, které napadnou poučenějšího diváka při zhlížení tohoto filmu. Kontrast několikerého života stárnoucí vážené profesorky prestižní vídeňské konzervatoře se zauzluje ve zřídka vídané vášni vlastně ne zcela dovršené a o to zmatenější patologie. Jeden muž je z toho jelen s i bez parohů. Zřejmě právě tyto zákruty a jejich vysledovávání jsou smyslem a posláním filmu taženého právě Huppertovou, která i tady stvrzuje univerzálnost svého hereckého záběru. V zcela nezvyklé úloze ale vystupuje i Girardotová, z jejíž matky-megery-strigy jde nezastíraná hrůza. Citový vztah dcery a matky je stejně zmatený jako dceřin vztah ke studentovi a dotváří jeden bludný kruh narušeného a nešťastného osudu, který touží také po slunci a výšinách snového života ideálních lidí. Asi je dobré vědět, co všechno ještě patří do našeho světa. A rozporuplný pocit z filmu je pravděpodobně nejlepší odpovědí na otázku po režisérově a scénáristově motivu. (27.08.2007)

Průměrný snímek, který kromě kvalitního herectví hlavní představitelky nepřináší nic přelomového ani moc zajímavého. Michael Haneke považoval pravděpodobně látku o pianistce s SM sklony, která se je rozhodne sdílet s jedním svým studentem, za velmi zajímavou, bohužel výsledek je obyčejný. Film ničím extra nepřekvapí včetně "chutí" hlavní postavy, které vzhledem k dnes poměrně otevřenému tématu "sexu a vše okolo něj" nešokuje a ani nepřekvapuje. Docela překvapující je pro mě délka filmu, která neodpovídá obsahu a je škoda, že film nebyl zkrácen na takových 100minut, v kterých by děj byl více zhuštěný a plynul by rychleji. (20.08.2007)

Tohle "zvláštní" téma se dalo zpracovat určitě lépe. Nevytýkám celkovou chladnost filmu. Ta naprosto skvěle koresponduje s chladností hlavní postavy , ale na psychologické drama mi chybí větší náhled do notového zápisu pro větší pochopení. Sice mi dává tušit ,ale přesto se neubráním dojmu šokovat = zaujmout. Pro mne tedy zbytečný film, kdybych jej neviděla byl by minimálně dnešní večer romantičtějsí. Jedna hvězda za odvahu ,i když nedotaženou a druhá pro Isabelle , protože byla šokující.... (17.11.2008)